Psáno z fleku

Čistá mysl

Řekl: „Teď už tam to řešení musíte vidět!“

A ona zamrkala velkými řasami a odpověděla: „Nevidím, pane profesore.“

Chtěl vykřiknout: „Možná kdybyste, slečno, používala víc hlavu než ty svoje velké kozy, tak by to bylo všechno jiné!“ Ale nahlas neřekl nic.

Nerad studenty ponižoval, nebyl to jeho styl. Neměl ani nijak přehnané nároky, konec konců učil budoucí ekonomy, nikoliv matematiky. Ale chtěl, aby měli aspoň minimální základy.

Byl zvyklý, že studentky chodily na jeho zkoušku vyzývavě oblečené, ale tohle bylo i na něj trochu moc. Dívka sedící proti němu měla opravdu velmi krátkou minisukni a téměř průhlednou halenku. Bez podprsenky, je asi zbytečné dodávat.

Bylo mu to víc trapné než cokoliv jiného. Proto se jí snažil pomoci. Když viděl, že na zadanou rovnici kouká zcela nechápavě, vzal sám do ruky tužku a na několika řádcích naznačil řešení.

Když tužku odložil a vzhlédl k ní, čekal, že v jejích očích uvidí záblesk poznání. Ale místo toho se mu otevřel teď už téměř nerušený výhled na její prsa. Když zbavoval jmenovatele odmocnin, musela si rozepnout poslední dva knoflíčky u halenky.

„Nevím, pane profesore,“ řekla.

„Zkuste to,“ řekl.

Oba pochopili, že jsou na konci svých možností. On už nevěděl, jak víc jí pomoci. Nešlo to. Ať už by udělal cokoliv, dopočítal by ten příklad fakticky sám. A pak by bylo zcela proti jeho zásadám udělat cokoliv jiného než ji od zkoušky vyhodit.

Ani ona nevěděla, co dál. Naznačila mu snad všemi existujícími způsoby, že mu své chybějící znalosti matematiky chce vynahradit jinak. Nebyl by první profesor, s kterým se vyspala kvůli zkoušce. Ale nemohla by si vážit sama sebe, kdyby udělala další krok. To prostě nešlo.

„Zkuste to,“ zopakoval.

Zadívala se na papír. Teď bylo zjevné, že horečnatě přemýšlí.  Ale pak zase zavrtěla hlavou. „Nevím,“ řekla.

Nejradši by zvolal: „Do prdele, prostě se zbav těch zlomků a převeď x na levou stranu!“, ale jen tiše vzdychl.

„Leda…“, řekla a podívala se na něj. Ona na to přišla, blesklo profesorovi hlavou. To jsou ty úžasné momenty, které každý matematik zná. Kdy se něco zdánlivě neřešitelného najednou ukáže být banálním a jasným.

Měla to doslova vepsané do tváři. Ulevilo se mu. Prokristapána, já snad začnu věřit na zázraky, napadlo ho.

„Ano?“ zeptal se, tentokrát si už jistý, že to aspoň na tu trojku bude.

„Leda bych vám ho vykouřila,“ řekla.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít