Psáno z fleku

Mrazivá vášeň

Kabinka lanovky měla kapacitu osm míst, ale na nástupišti byli jen oni dva. Vzhledem k teplotě mínus sedmnáct stupňů Celsia, kterou ukazoval teploměr na dolní stanici, byli zachumlaní do bund a kombinéz, s naraženými čepicemi a obličeji schovanými před mrazivým větrem, jen s úzkou škvírou pro lyžařské brýle.

Ona měla oblečení laděné do bílé a světle růžové, na nohou elegantní boty a do držáku z vnější strany strčila snowboardové prkno. On byl oblečený spíše do decentní modré, a to včetně carvingových lyží značky Salomon. Bylo legrační, jak si při nástupu dávali jeden druhému přednost tak dlouho, až se nemotorně srazili ve dveřích.

Nakonec nastoupila jako první ona. Sedla si po směru jízdy a on naproti ní. A znovu se dotkli, tentokráte koleny, a samozřejmě se jeden druhému omluvili, každý trochu jiným, ale zcela srozumitelným gestem. On se zároveň usmál, byť si hned uvědomil, že to přes vyhrnutý svetr není vidět. Ale cítil, že se usmála i ona, byť přes lyžařskou kuklu to rovněž nebylo poznat. Přemýšlel, zda by nebylo vhodné, aby si sundal čepici a odkryl obličej, ale i v kabince byla příliš velká zima. A tak neudělal nic.

Jednu věc však věděl jistě. Něco ho k té dívce ohromně přitahovalo! Viděl jen její oči, blankytně modré a krásné, ale to by samozřejmě nestačilo. Ba ne, v tom vzedmutí bylo nepochybně cosi spirituálního a těžko vysvětlitelného. Dokonce i jeho srdce tlouklo rychleji než normálně. Horečnatě přemýšlel, jak dívku oslovit. Něco ho napadalo, takové ty běžné seznamovací fráze, ale právě ty mu teď připadaly nekonečně banální. A tak se jen díval do jejích očí, až měl chvílemi pocit, že se v nich utopí.

Jízda utekla rychle, jakoby ani netrvala těch 5 minut a 20 vteřin, které uváděla cedulka na horní stanici. Když se automaticky otevřely dveře, oba vstali, samozřejmě jako na povel ve stejný okamžk, a zase do sebe legračně narazili a omlouvali se. To je znamení, napadlo ho, a tak když už třímal lyže a vydal se směrem ke sjezdovce, ještě se na dívku otočil a řekl: „Na shledanou, doufám, že spolu zase někdy pojedeme!“

A to bylo všechno, víc ze sebe nevypravil, byl příliš rozrušený a byť normálně nebyl nijak extrémně stydlivý, tentokrát usoudil, že už neřekne ani o slovo víc. Vždyť se ostatně nevidí naposled, díky jejímu nápadnému oblečení se určitě ještě několikrát potkají. A tak si nasadil lyže, odpíchl se a zmizel v mlze na sjezdovce.

Nemohl vidět, že dívka vytáhla z kombinézy mobilní telefon a navzdory zimě na něm holými prsty vyťukala číslo. A nemohl slyšet hluboký mužský hlas, který do telefonu pronesl: „Klárko? Ty vogo, já ti říkal, že není dobrej nápad, abych si bral tu tvou narůžovělou kombinézu. Málem se tu na mě v lanovce vrhnul nějakej buzík.“

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít