Psáno z fleku

Můj taxikář je anděl

Nastoupil jsem do taxíku a ponořil se do svých myšlenek. Nejsem z těch lidí, kteří si rádi povídají s taxikáři, protože v nich ticho v automobilu vzbuzuje úzkost. Mě se to netýká. Mám celkem bohatý vnitřní život a dokážu se sám se sebou dobře zabavit.

Po chvilce jízdy se ke mně ten člověk za volantem otočil, celkem přátelsky se usmál a řekl: „Koukám, že vy jste jeden z těch zatracenejch šmejdů, nemám pravdu?“

„Prosím?“, pronesl jsem v naprostém šoku.

„Řekl jsem, že jste jeden z těch bezcharakterních a nemravnejch šmejdů,“ zopakoval tiše, ale dostatečně srozumitelně.

Kdyby tento rozhovor proběhl někde v hospodě nebo v baru, tak tomu člověku nejspíš jednu vrazím. Tedy pokud by nešlo o nějakého dvoumetrového zabijáka. A to se právě ve tmě a v sedě v taxíku dalo poznat jen těžko.

Viděl jsem ho jen zezadu. Měl husté šedivé vlasy, nebo spíše bílé. I když nevypadal staře. Ve zpětném zrcátku jsem si prohlédl jeho oči, které byly uhrančivě hnědé.

Napadlo mě: Co když je to někdo odtamtud? Chápete? Myslím ODTAMTUD, jako zeshora, prostě z nebe. Nejsem žádný pánbíčkář, to si nemyslete, ale samozřejmě jak stárnu, tak čím dál častěji přemýšlím i o těchhle věcech.

Mým známým se v poslední době hned v několika případech zjevil jejich anděl. A pokaždé si vzal na sebe jinou podobu. V jednom případě to byl policista, který mého přítele zastavil na dálnici, a mému dlouholetému obchodnímu partnerovi se zase zjevil jako bezdomovec v noční Praze.

Ptáte se, jak poznali, že to byli andělé, a nikoliv ti, jejichž podobu na sebe vzali? To prostě vycítíte. Proč by mým andělem nemohl být taxikář? A co mi to říkal? Že patřím k „bezcharakterním šmejdům“? Dotklo se mě to. Ale na druhou stranu si přiznejme, že nikdo z nás není svatoušek.

Před očima mi projel seznam mých prohřešků za poslední týden nebo dva. Nebylo toho málo. Lhal jsem například několikrát svým blízkým a kamarádům, na úřadě jsem kvůli pořadníku na dotaci šoupnul jednomu gaunerovi slušný úplatek a ani v práci jsem se nechoval jako nejčestnější člověk.

Ovšem kdo se tak chová?

„Asi bychom si měli promluvit,“ řekl jsem, když zastavil před mým domem. A už už jsem ze sebe chtěl začít soukat upřímné omluvy za svůj bídný, bezcharakterní život.

Ale taxikář mi řekl: „Hele, klídek šéfe. Je mi to líto.“

Byl jsem zaskočený. Proč vzal najednou zpátečku?

„Měli bychom si promluvit,“ trval jsem na svém a srdce mi bušilo úzkostí. „Sám jste  říkal, že jsem…“, hledal jsem slova, ale nakonec jsem se rozhodl ho ocitovat přesně: „ … jedním z těch bezcharakterních a nemravných šmejdů.“

Jeho sebevědomí bylo tatam. Najednou se kroutil a tvářil omluvně. „Ono je to jinak.“

„Není, mluvil jste pravdu,“ řekl jsem. Měl jsem slzy na krajíčku. „Jsem špatný člověk.“

„Říkám, že se omlouvám. Spletl jsem se. Považoval jsem vás za jednoho ze švárovejch kámošů. Víte… jsou to takový šmejdi slávistický!“, řekl.

Zaplatil jsem a vystoupil ven do zimy. Svým způsobem jsem byl zklamaný. Ale zase vím, že mě mé setkání s andělem teprve čeká.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít