Psáno z fleku

Úsměvem nic nepokazíš

Vyšel z koupelny a posadil se v kuchyni ke stolu. Jeho žena už snídala. Nastavila mu tvář k polibku, ale pak se zarazila. „Co je s tebou?“

„Co by mělo být?“

„No… vypadáš nějak divně,“ odpověděla.

Zatvářil se potěšeně, že si toho všimla. „Rozhodl jsem se, že se dneska budu na každého usmívat!“, oznámil jí. „Včera na semináři manažerských dovedností nám ve firmě jeden psycholog řekl, že je to maličkost, kterou může udělat každý, a potěší přitom spoustu lidí!“

Pokrčila rameny. „No jak myslíš. Ale vypadáš trochu jako idiot,“ řekla spíš sama pro sebe, byť ji samozřejmě slyšel.

Ovšem nenechal se odradit, ostatně dávno věděl, že jeho žena je po ránu vždy trochu bručoun.

Cestou k autu se zastavil v trafice. Koupil si Lidové noviny. Prodavačka, která mu je prodávala každý den, si od něj vzala dvacetikorunu.

A zároveň si všimla jeho úsměvu a nejistě řekla: „Něco není v pořádku?“

„Naopak!“, řekl optimisticky. „V tom nejlepším!“

Čekal, že to tím bude vyřešeno, ale evidentně vyvedl ženu z konceptu.

Zakroutila hlavou a řekla: „Chm!!“

„Přeji krásný den!“, řekl a vykráčel z trafiky.

Už trochu méně odhodlaně, i když stále s úsměvem na rtech. Jenže ono to pak pokračovalo celý den. Jeho vlastní asistentka se ho byla osobně zeptat, jestli mu není špatně, a přinesla mu sklenici vody s dvěma šumivými aspiriny. To přitom kolem ní jednou prošel a nechal si uvařit dvě kávy!

Pokladní v podnikové restauraci mu řekla, že jestli byl s jídlem nespokojen, tak ať to klidně řekne, případně napíše do „sešitu stížností“, položeného vedle kasy. „Bylo to výtečné, děkuji za optání!“, odvětil, a pak s hrůzou sledoval, jak se to chudák děvče rozplakalo, a její kolegyně od polévek na něj nahlas přes celou jídelnu zakřičela: „Tak jste doufám sám se sebou spokojenej, vy sprosťáku!“

Zařekl se, že ani to na jeho úmyslu usmívat se na lidi nic nezmění. Ale to nevěděl, že obchodní jednání po obědě skončí fiaskem, a že muž, s kterým strávil v minulých letech hodiny na golfových turnajích, a jednou dokonce byli i v nočním klubu, kde se chlapské byznysové vztahy utužují nejlépe, vypochoduje z jeho kanceláře před podpisem smlouvy, a že bude cestou k výtahům křičet: „Fakt nemám zapotřebí, aby se mně chlap, kterýmu dělám milióny obratu ročně, smál do ksichtu!“

Ale nenechal se zlomit. Když ho pozval generální ředitel na pátou k sobě na mimořádnou schůzku, myslel si, že je to kvůli tomu. Vešel do jeho kanceláře s úsměvem, přesvědčený, že se mu záležitost podaří vysvětlit.

Šéf ho pozval dál, nabídl mu židli a tlumeným, vážným hlasem se ho zeptal: „Znáš Králíkovou z účtárny?“

Překvapilo ho to. Opravdu čekal, že řeč bude o něčem jiném.

„Myslíš to blonďatou dvacítku? Tu asi známe všichni, ne?“

Ředitel se nepřestával tvářit vážně. „Jel jsi s ní dneska výtahem?“

„Vlastně ano, máš pravdu.“

„Pokusil ses ji znásilnit?“

„Cože?“, rozesmálo ho to.

„Nežertuju,“ řekl šéf.

„Samozřejmě, že ne.“

„Osahávals ji?“

„Ne!“

„Tak proč na tebe proboha dala stížnost kvůli sexuálnímu obtěžování?“

Teď byl zaskočený on. „Prosím?“

Ředitel se na něj pátravě zadíval, což však neměl dělat. Vybuchl: „Tak tobě je to k smíchu?“

Nebudeme to natahovat, prostě mu dal na hodinu výpověď, třebaže druhý den bylo v tiskové zprávě oficiálně oznámeno, že ve firmě skončil „po vzájemné dohodě“ a že mu vedení „přeje úspěchy v další profesní kariéře“.

Nikdo tu zprávu samozřejmě neotiskl, koho by to zajímalo. Zato byly bulvární noviny plné informací o brutálně zmláceném psychologovi se specializací na pracovní vztahy.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít