Psáno z fleku

Adventura pana ministra

Prezident nejmenované africké země se zahleděl na svého ministra financí. Stále se ještě nemohl rozhodnout, jestli ho dá, anebo nedá popravit. Raději by ho popravil, protože ho osobně neměl moc rád a státní hospodaření stálo za houby, a prezident si s chutí představoval, jak se ministrova hlava kutálí po podlaze.

Na druhou stranu byl fakt, že ministr byl dobrým, spolehlivým úředníkem. A hlavně loajálním a poměrně slabým, takže nejspíš nehrozilo, že by v dohledné době uspořádal státní puč. To bylo v nejmenované africké zemi největší riziko. K převratu tu v posledních padesáti letech docházelo v průměru jednou za čtyři roky.

Současný prezident byl v tomto směru nadprůměrný, protože od doby, kdy coby bývalý ministr obrany svrhl bývalého prezidenta, uplynulo už dlouhých sedm let. Nepochybně pomohlo to, že své ministry často a s radostí popravoval.

„Nuže,“ zeptal se, stále nerozhodnutý, co udělá. „Máte nějaké nápady, jak našemu rozpočtu ulevit?“

Ministr financí si pomyslel, že by určitě pomohlo například to, kdyby nejmenovaná africká země vrátila Boeingu zánovní prezidentský speciál zakoupený na leasing, protože si ho nemohla dovolit. Ale to samozřejmě nahlas neřekl. Místo toho si snaživě poposedl a nahlédl do poznámek. „Měl bych takový… nápad,“ řekl.

„No prosím!?“, povzbudil ho prezident.

„Že bychom zahraničním turistům nabídli část našeho obyvatelstva na odstřel.“

Prezident si nebyl jistý, jestli správně rozumí. „Myslíte slony? Nevím, jestli nás to vytrhne. Nehledě na to, že ta naše stáda jsou už poměrně dost vystřílená,“ řekl.

„Ehm,“ odkašlal si ministr financí. „Nemyslím slony. Myslím lidi.“

„Lidi?“, vytřeštil oči prezident.

Ministra financí to překvapilo, nepovažoval prezidenta za nějakého humanistu. „Ano, lidi,“ přisvědčil. „Ve světovém cestovním ruchu roste poptávka po mimořádných a exkluzivních zážitcích. Bohatí lidé jsou za ně schopni platit neuvěřitelné peníze.“

„A jak byste si to představoval?“

„Prostě bychom vylosovali skupinu našich občanů, například tak, že by to byli lidé narození v určitém roce. Ale nechal bych otevřené i jiné možnosti.“

„Ano? A dál?“, zeptal se prezident.

„Pak by následovalo období povoleného odstřelu. Řekněme jeden nebo dva týdny. A zároveň bychom nabídli k prodeji lovecké lístky zahraničním turistům. Těm bychom v případě zastřelení lidí z dotyčné skupiny garantovali beztrestnost.“

„A to by mohli zastřelit kohokoliv?“

„Ano,“ řekl ministr. „Pokud by byl narozený v daném roce. Pochopitelně bychom některé lidi hájili, například těhotné ženy, abychom se vyhnuli kritice ochránců lidských práv.“

„Hm,“ zamyslel se prezident. Musel uznat, že to zní zajímavě. „A jak by turisté poznali, kdo se narodil například v roce 1972?“

Ministr sebou málo znatelně, ale přesto postřehnutelně škubl. Prezident hned zalitoval, že zvolil zrovna ministrův rok narození. „To by si museli zjistit. Byla by to součást celé hry. Prostě klasická adventura,“ použil ministr termín, dnes tak populární v turistickém byznysu.

„Zajímavé!“, řekl prezident, zjevně myšlenkou zaujatý. „A kdyby omylem zastřelili někoho jiného?“

„Pak by byli stíháni a souzeni podle našich zákonů,“ řekl ministr. Tišeji již dodal: „Pochopitelně bychom jim nabídli možnost, jak se za tučnou sumu vykoupit. Což by byl další vítaný zdroj financí.“

„Takže by se nám hodilo, kdyby sem tam zastřelili někoho jiného?“, přemýšlel nahlas prezident.

„Ano. Ale veřejně o tom mluvit nebudeme,“ prohlásil ministr.

Prezident se zamyslil. „To se mi líbí. A našim občanům to vysvětlíme jako nový způsdob propagace naší krásné země!“

Ministr prezidentovi zalichotil, že je to výtečný nápad. Zeptal se: „Udělali bychom k tomu kampaň v zahraničních médiích. Mám se do toho pustit?“

„Jak moc času budeme potřebovat?“, zajímalo prezidenta.

„Nejpozději do týdne by mělo být vše připraveno. Ty základní podklady jsou hotovy!“, pochlubil se ministr.

„Skvělé. Tedy se do toho pusťte,“ řekl prezident a vstal. To byl signál, že audience je ukonce. Ministr se rozloučil a s uctivými úklonami pracovnu hlavy státu opustil.

Prezident sáhl po telefonu a vytočil číslo svého hlavního sekretáře. „Ano, právě odešel. Mé rozhodnutí v té věci se nezměnilo.“ Chvíli poslouchal, co mu sekretář říká. A pak ho přerušil: „Dnes ani zítra se to nehodí. Informujte prosím tajnou službu, že toho pitomce můžou popravit ode dneška za týden.“

Hned pak prezident vytočil telefon svého přítele, shodou okolností vynikajícího výtvarníka. Záleželo mu na tom, aby tématický zájezd „Zastřel si našeho občana“ měl to nejvkusnější logo.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít