Psáno z fleku

Ať žije zdravá výživa!

Přitočil jsem se k pultu, zatáhl co nejvíc břicho a řekl jakoby nic: „Prosil bysem dvacet deka bůčku.“

Ale už podle toho, jak se na mě prodavač podíval, jsem věděl, že je zle.

„Máte průkazku?“, řekl neoblomně.

„Ale šéfíku,“ opáčil jsem, doufaje, že to nezní příliš prosebně.

„Bez průkazky ani prd,“ zavrtěl hlavou. Rozhlédl se po řeznictví a zbytečně nahlas pronesl: „Přece se nedostanu kvůli kusu tlustýho do průseru, že jo.“

Bylo to ponižující, a to jsem ani neřešil, jestli tím „tlustým“ myslí mě, anebo vystavený bůček.

Pohled na něj mě bolel! Dal bych si ho, až bych brečel. Krčil se úplně v rohu chladícího boxu. Nebyla u něj žádná cedulka ani cenovka, přesně podle zákona. Zato před ním byl štítek s červeným nápisem: „Pouze pro držitele zdravotního osvědčení A+“.

Když vláda začala omezovat kouření, většina z nás to nějak skousla. Bouřili se jen ti potrhlí liberálové. Vyhrožovali, že to začalo kouřením a skončí to povinnou zdravou výživou, a my jsme se jim smáli.

Nevěděli jsme, že to půjde tak rychle!

První seznam nedoporučených potravin vyšel ve Sbírce zákonů v roce 2021. A pak se rok od roku rozšiřoval.

Nedoporučené potraviny se mohly prodávat, ale jen těm, kteří absolvovali zdravotní test s výsledkem A+. Obnášelo to běžné věci jako měření cholesterolu a tlaku, plus sportovní testy. První rok jsem tou šaškárnou prošel celkem dobře, teda až na Cooperův test, kvůli kterému to nakonec bylo jen A-.

Píšu „jen“, ale od té doby to bylo jen horší. Postupně jsem musel zapomenout na všechna červená masa, tuky a nakonec i bílé pečivo.

„Takže co to bude, šéfíku?“, zahlaholil prodavač.

„Půl kila kuřecích prsou,“ řekl jsem. S tím už obvykle slušnější prodavači žádné štráchy nedělali. Kuřecí se až tak nesledovalo.

„Ukažte průkazku,“ řekl ten ksicht.

Vytáhl jsem legitimaci, kde bylo hned pod fotografií velké C-.

„Tak na to kuře taky zapomeňte,“ zakroutil hlavou.

Objednal jsem si rezignovaně dvě balení sojového masa. S posměšným výrazem pro ně sáhl do regálu a namarkoval cenu. Bylo to necelých padesát korun.

Zaplatil jsem a dal si ten sojový hnus do igelitky. A teprve pak, když už prodavač viděl, že si se mnou může dělat, co chce, řekl patolízalsky: „Momentíček!“, natáhl se do sekce s cedulkou A+ a vytáhl v kleštích dva plátky anglické slaniny.

Rozhlédl se, aby se přesvědčil, že jsme u pultu opravdu jen my dva. „Za stovku,“ řekl tiše.

Rychle jsem přikývl, aby si to nerozmyslel, a podal mu v ruličce stokorunu. Zabalil slaninu do papíru a podal mi ji.

Myslel jsem jen na to, jak si ji na ulici hned nacpu do pusy.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít