Psáno z fleku

Bůh viděl aut

Vykřikl: „Aut!“ A raketou ukázal na místo, kam podle něj dopadl míček.

Ten druhý se na něj od sítě upřeně podíval a řekl: „To se mi nezdá. Já ho viděl dobrej.“

„Byl to aut,“ trval na svém.

„Podle mě lízal čáru,“ řekl, obešel síť a zamířil ke svému protihráči. Skoro to vypadalo, jako by se chtěl podle odrazu v antuce přesvědčit, kam míček dopadl. Ale to nebylo možné, protože hráli v hale na umělém povrchu.

Takže to spíš byla taková psychologická válka.

Stáli teď proti sobě. A oba dávali neverbálními prostředky tomu druhému najevo, že to nebudou oni, kdo ustoupí.

„Neblbni, byl to aut!“, řekl. „Stál jsem dva metry od něj.“

„A já ti říkám, že lízal čáru. Sledoval jsem ho támhle od sítě!“, odpověděl.

„Byl to aut, ale dáme teda novej,“ pokrčil rameny.

Za normálních okolností by to tím skončilo, ale toho druhého rozčílil jeho tón.

„Jakože to byl aut? Nebyl to aut. Byl dobrej. Žádnej novej míč.“

„Cože?“

„Bod pro mě, shoda, podáváš,“ řekl a otočil se, aby se vrátil na svou půlku.

Chytil ho za rameno. „Ses posral?“

Dal do té akce víc síly, než zamýšlel, takže ten tělesný kontakt působil možná zbytečně agresivně. Ale reakce byla podobně ostrá. Ten druhý ho k sobě přitáhl za triko. Jejich obličeje byly teď od sebe pouhých několik centimetrů.

„Nesahej na mě kreténe!“

„Já jsem kretén? Když neumíš prohrávat, tak se neser na hřiště.“

Už už to vypadalo, že padne první rána a přímo na kurtě se strhne rvačka. Ale vtom se vedle nich objevil starší muž, který významně zakašlal a hlubokým hlasem řekl: „Ale pánové, nechte toho.“

Pustili se.

„Co jste zač? Kde jste se tu vzal?“

Muž odpověděl: „Jsem Bůh. A už jsem se na vás nemohl dívat. Přece se nebudete hádat kvůli sportu, chlapci?!“

Dívali se na něj jako na zjevení. Ale vlastně zjevením byl, jestliže tvrdil, že je Bůh.

„Co to melete za blbosti? Jakej vy jste Bůh?“, zeptal se muž, který tvrdil, že míček byl dobrý.

„Nech ho bejt, to je nějakej pošuk,“ prohlásil muž, který míček viděl v autu.

„Jsem Bůh a můžu vás rozsoudit. Ten míček samozřejmě lízal čáru!“

Tenisté se podívali jeden na druhého, ale než stačili něco říct, objevil se na kurtě další muž. Už čtvrtý.

„Tak moment,“ řekl.

„Kdo jste vy?“, zeptal se muž, jehož míček údajně lízl čáru.

„Jsem Bůh, ovšem tady toho pána,“ ukázal na hráče, který viděl míč v autu.

„Začínám v tom mít bordel.“

„Myslel jsem, že Bůh je jenom jeden.“

„Jeden Bůh by to všechno nestihnul, víte kolik dneska už na Zemi žije lidí? Sedm miliard,“ řekl první Bůh.

„Takže každej člověk má svýho Boha?“, zeptal se jeden z tenistů.

„Každej ne. Průměrnej Bůh pár stovek lidí zvládne.“

Tenisté se na sebe podívali. Emoce z nejasného míčku dávno opadly a oni přemýšleli, jestli si z nich ti dva chlápci dělají legraci, anebo jsou to blázni.

„No ale proč tady vlastně jsem,“ řekl druhý Bůh. „Chci jen podotknout, že ten míček byl samozřejmě v autu.“

První Bůh prohlásil: „Lízal čáru, ty slepej blbče.“

„Ses posral?“, vykřikl druhý Bůh. A protože nebyl váhavým střelcem jako jeho pozemský svěřenec, rovnou prvnímu Bohu natáhl jednu pěstí.

Za chvíli se už oba váleli na kurtě a tenisté je s úsměvem pozorovali.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít