Psáno z fleku

Když máte den blbec

„Božo!“, zakřičel muž hromovým hlasem. Netrvalo to dlouho a do jeho pracovny se všoural asi sedmiletý kluk. Tvářil se provinile.

„Co jsem ti říkal?“, vybafl na něj.

„Promiň, tati.“

„Jasně jsem ti řekl, abys s tím blbnutím přestal,“ pokračoval co nejpřísněji.

„Už to neudělám, fakt,“ řekl.

Sáhl po iPadu, který měl na stole, a strčil klukovi displej pod nos. „Je to on?“, ukázal prstem na okénko se záběrem kamery.

Kluk přikývl.

Pro informaci, na tom záběru jsem byl já. Půl hodiny poté, co jsem zjistil, že mi před domem ukradli auto, a zrovna v momentě, co jsem si doma v deskách s doklady ověřil hrozné podezření, že moje pojistka na auto je den propadlá.

Ale vezmu to od začátku. Určitě znáte dny, kdy je od rána všechno na levačku. Před nosem vám ujede tramvaj, čekáte půl hodiny na další, a když konečně přijede a vy nastoupíte, tak zjistíte, že jste doma zapomněli peněženku. Jenže to už vám na rameno klepe revizor. Nemáte peníze ani doklady, takže s ním musíte na policii. Tím pádem asi promeškáte důležitou schůzku v práci. Určitě by byla slušnost se aspoň omluvit, ale to byste nesměli mít mobil v tašce, kterou jste rozčílením zapomněli v tramvaji. Atakdále.

Takže jestli jste už takové dny zažili a máte určitou představu, co všechno se může stát, tak si to ještě znásobte stem. Ne snad, že by došlo k nějaké vyložené pohromě nebo tragédii, ale váš život se ten den promění v řetězec nepříjemností a komplikací. A vám se nikdo nemůže divit, že když vám večer ukradnou nepojištěné auto, tak v naprostém zoufalství a nezměrném vzteku vztáhnete ruce k obloze a zakřičíte, či spíše zavyjete: „Už jdi do prdele, Bože!“

A to jsme zpátky v té situaci, kdy mě zabírá kamera, starší muž mě pozoruje na displeji iPadu a rozčílené to ukazuje také synovi. Ten muž je Bůh a klukovi on i manželka říkají Božo. Je to nezvedený pacholek, ale nedivte se, vždyť to znáte, v lepších rodinách často na řádnou výchovu chybějí čas i chuť.

Bůh pouští ještě jednou záznam mého výkřiku: „Už jdi do prdele, Bože!“, přičemž slovo „prdel“ je z výchovných důvodů vypípnuté.

A říká Božovi: „Chápeš, že mi to kazí byznys?“

Kluk opakuje, že už to neudělá, čestné nebeské, „Na mou duši, na psí uši!“. A slibuje, že už si nikdy nebude vybírat lidi a stavět jim do cesty protivenství jen proto, že je pak strašná zábava a bžunda je pozorovat. Božo už to dělal dřív, a i když si matka pochvalovala, že je u toho hodný, a navíc si také trénuje nadpřirozené schopnosti, tak mu to otec musel zakázat. Protože Bůh je dobrý a spravedlivý, a přes to nejede vlak.

Takže to Božovi zakázal i dnes, a aby ho potrestal, a taky aby vrátil rovnováhu mezi vykonaným dobrem a zlem, přikázal mu páchat v různých místech světa po zbytek večera dobré skutky.

Božo odešel s pobrekáváním do svého pokoje, protože dělaní dobrých skutků je děsná nuda. A Bůh s paní Bohovou se po večeři zavřeli v obýváku, a když se ujistili, že Božo už spí jako dudek, řekl Bůh paní Bohové: „Pojď, pustíme si záznam toho pitomce, co ho dneska potrápil Božo. Počkej, až uvidíš ten jeho obličej, když zjistil, že mu ukradli auťák. To se potrháš smíchy!“

A paní Bohová řekla: „Vážně už se těším!“, dala na stolek kávu, pustili si video ve velkém rozlišení na plazmě a měli moc pěkný večer.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít