Psáno z fleku

Počkejte na vyzvání

Seděl v čekárně a byl vytočený na nejvyšší míru. Vadil mu laciný nábytek i obvyklá cedulka na dveřích: „Neklepejte, počkejte na vyzvání!“ Samozřejmě na to nedbal a několikrát na dveře zabušil. Ale nebyl to nic platné. Vzal by za kliku, ale žádná tam nebyla. Jen takový ten knoflík.

Copak nevěděli, kdo je? Chlácholil se tím, že si tohle někdo pekelně odskáče, ale moc to nezabíralo. Byl v čekárně asi patnáct minut, ovšem připadalo mu to jako věčnost. Několikrát se zkoušel posadit do rozvrzaného plastového křesílka a dokonce sáhl i po brožurách na konferenčním stolku, ale byly to nějaké náboženské slátaniny. „Deset cest, jak spasit svou duši“ a podobně. Tak na to věru neměl čas.

I když, kdo ví? Nebyl žádný hlupák, kdyby byl, nedotáhl by to v politice skoro až na vrchol. Běžní lidé mají často sklon tuhle branži podceňovat a považovat politiky za nějaké neumětely, kteří by v ničem jiném nevynikli. Pche! Asi by se hodně divili, jak tvrdé a drsné je v politice něčeho dosáhnout. Mít tah na bránu, přežít intriky ostatních, nezamotat se do těch vlastních. Mohl by o tom vyprávět. Byl šestnáct let poslancem, posledních osm let ministrem. A za měsíc měl kandidovat na předsedu strany. Byl považován za favorita. Což znamená, že se by se po příštích volbách mohl stát premiérem.

Ale protože, jak už bylo řečeno, nebyl žádný hlupák, tak věděl, že se to s vysokou pravděpodobností nestane. Tahle čekárna nebyla v plánu. Nic z toho, co se dneska stalo, nebylo v plánu. Jak mu ráno nebylo dobře, ale zkusil to rozehnat několika aspiriny. Jak se ještě hůř cítil v autě, když ho řidič vezl na zasedání vlády, že měl skoro sto chutí ho poprosit, aby s ním raději zajel do nemocnice, ale nahlas nic neřekl. A jak se pak s hroznou boletí na hrudi zhroutil přímo na jednání vlády.

Ještě si pamatoval, jak se mu ministr zdravotnictví snažil poskytnout pomoc, ale ten pitomec neuměl bez chyby ani sečíst dvě dvouciferná čísla, natož aby dokázal zachránit lidský život. Poslední, co mu uvízlo v paměti, byla slova lékaře v sanitce, říkal: „Tak naskoč, do prdele, naskoč!“, ale to už měl pocit, že se ho to vlastně ani netýká. No a pak se ocitl v téhle čekárně.

Bylo mu jasné, že pozemský život je uzavřenou kapitolou. Nebylo mu to nijak zvlášť líto. Byl pragmatik. V duchu si říkal, že je škoda, že to nestačil dotáhnout na premiéra, protože by se aspoň jako jednořádková položka zapsal do učebnic historie. Ale co, svět se kvůli tomu nezboří. Se svým životem byl spokojený a ze života odcházel smířený. Nehledě na to, že byl celkem rád, že se těm pitomým stranickým volbám vyhne. V posledních dnech začaly prosakovat informace, že se proti němu paktují nějací spiklenci a že jeho zvolení ještě vůbec není jasné. Což mu teď mohlo být ukradené.

Co ho štvalo, byla tahle laciná místnost. Věděl, že je to pouze čekárna a že ho celá věčnost teprve čeká, ale i tak byl na nejvyšší míru rozladěný. K čemu bylo celé to pozemské snažení a pinožení, když nakonec skončil tady? Jako většina lidí za života o různých věcech říkal: „No do hrobu si to nevezmu!“, ale na druhou stranu věřil, že když se celý život dřel a snažil, že se mu snad dostane jiného zacházení než všem těm flákačům.

Nečekal, že odjede do nebe v autě s modrým majáčkem. Ale dokázal by si představit, že by mu nějaký hezký anděl v minisukni nabídl kávu nebo čaj, posadil ho na pohodlnou pohovku a slíbil, že jakmile to bude možné, bude se mu Bůh osobně věnovat. Byl přece ministr vlády, krucinál! Místo toho ho šoupli do téhle idiotské čekárny, kde na zdech byly vylepené plakáty s nápisy: „V nebi se chovejte slušně!“ a „Připravte si seznam hříchů, urychlíte vstupní pohovor.“

No panebože, kde to žijeme?, pomyslel si, ale hned se v duchu opravil, protože přece už nežil.

Nikdy se smrti nebál a každému to říkal. Ale když se nad dveřmi rozsvítil červený nápis DALŠÍ a ozval se bzučák, který signalizoval, že do dveří stačí jen zlehka strčit a vstoupit dovnitř, dostal najednou strašný strach.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít