Psáno z fleku

Poslední lajk

Policie všechny myslitelné příčiny smrti vyloučila. To znamená infarkt, mrtvici, otravu i celkové vyčerpání organismu. Osmnáctiletá studentka z Tokia netrpěla podle pitvy žádnou nemocí. Přesto ji její rodiče našli u počítače mrtvou.

To bylo koncem listopadu. O týden později se objevily čtyři podobné případy. Další týden jich bylo už přes dvě stě. Do konce roku zemřelo jen v Japonsku asi dva tisíce mladých lidí, převážně teenagerů. Horší bylo, že se zároveň objevily první případy jinde ve světě, například v USA, ve Velké Británii a v Německu.

Světová zdravotnická organizace okamžitě alarmovala příslušné orgány s podezřením na světovou pandemii. Ale zdálo se, že už je pozdě. V lednu se případy nevysvětlitelných úmrtí mladých lidí – a to vždy u počítače! – objevily ve více než dvaceti zemích světa. Arabská média to prezentovala jako začátek agónie západní civilizace, ale jen do chvíle, než se první dva případy objevily také v Dubaji.

Podezření na nový agresivní virus se nepotvrdilo. Nebo aspoň ani ty nejlepší laboratoře světa žádný virus neobjevily. Úřady vyspělých zemí považovaly situaci za zoufalou. Vše nasvědčovalo tomu, že ve veřejnosti brzy propukne panika.

Média se horečnatě snažila přijít záhadě na kloub. Ale zároveň bylo obtížné odlišit seriózní informace od balastu. Když reportéru deníku New York Times zatelefonoval profesor Hassenblatt z Cornellovy univerzity a řekl mu, že má ke kauze zásadní informace, byl novinář značně skeptický.

Zejména proto, že Hassenblatt byl profesorem religionistiky. Jestli někdo k pandemii přinese přelomové informace, pak to budou biolog nebo lékař, tím si byl reportér jistý. Ale se schůzkou nakonec souhlasil. Setkali se v malém bistru na rohu 42. ulice a Sedmé Avenue.

Po úvodních zdvořilostech Hassenblatt řekl: „Existuje poměrně stará teorie, která říká, že schopnost člověka milovat není neomezená.“ Reportér poznamenal, že nechápe, co tím chce profesor říct. „To je přece prosté! Každý máme k dispozici určité dané množství lásky. A když ho vyčerpáme, přijde konec.“

„Nezlobte se, ale opravdu to nechápu. Hlavně souvislost s tím, co se teď děje,“ řekl reportér.

Hassenblatt zapnul na stolku svůj notebook, otevřel internetový prohlížeč a na jakési stránce ukázal na malé modré tlačítko. „Víte, co je tohle?“

„Tlačítko ‚Líbí se mi‘,“ řekl reportér. „Když na něj kliknete, zobrazí se odkaz na tuhle stránku vašem profilu na Facebooku.“

„Vidíte,“ řekl vítězoslavně Hassenblatt. „A právě tohle všechny ty mladé lidi zabilo!“

Teď už reportérovi bylo jasné, že profesor je šílený.

„Zabilo?“, zeptal se opatrně.

„Přesně tak,“ přisvědčil Hassenblatt. „Bůh dává každému tolik lásky, že ji nelze rozdat ani za velmi dlouhý život. Tedy tak to bylo původně. Ale Bůh nepočítal s Facebookem, lépe řečeno s tím proklatým tlačítkem Like,“ řekl.

„Jestli vás dobře chápu, tak když lajkujeme, tak plýtváme svou láskou,“ řekl reportér.

„Ano!“, zvolal Hassenblatt, nadšený, že mu reportér začíná rozumět. Vytáhl nějaké papíry z aktovky. „Dělal jsem si pár výpočtů a vychází mi to na půl miliónu až milión lajků.“

„A když někdo vyčerpá tuto sumu lajků, tak zemře?“

„Logicky,“ přisvědčil profesor. „Vždyť se podívejte, jak všechny ty mrtvé našli. U počítače, zhroucené na klávesnici, v ruce myš. Udělali poslední lajk… a bylo po nich!“

„Logicky,“ zopakoval reportér. V duchu si řekl, že ten článek přece jen napíše. Pojme ho jako strhující příběh úctyhodného profesora, kterého moderního technologie dohnaly k šílenství.

A dobře udělal! Z toho článku byl nakonec naprostrý trhák. Získal od čtenářů přes dva milióny lajků, což bylo nejvíc v historii New York Times. Profesora Hassenblatta stihl všeobecný posměch, takže asi měsíc po publikaci článku odešel z univerzity a stáhl se do ústraní.

O to větší byla jeho satisfakce, když se o rok později ukázalo, že jeho teorie byla správná. Vláda s okamžitou platností používání Facebooku zakázala a FBI obsadila sídlo společnosti. Celková bilance byla tragická. Jak spočítaly New York Times, kvůli lajkování zemřelo víc lidí než v obou světových válkách ve dvacátém století dohromady.

Zakladatel Facebooku spáchal sebevraždu. Policie ho našla mrtvého u počítače připojeného k firemním serverům. Podle policejních informací klikal několik hodin před smrtí na tlačítko like na svém osobním profilu.

Druhý den vyšla na první stránce bulvárního deníku New York Post fotografie Marka Zuckerberga s titulkem: „Ulajkoval se k smrti.“

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít