Psáno z fleku

Přání k narozeninám

Řekla své přítelkyni Sarah: „Chtěla jsem mu k padesátinám koupit novej golfovej set. A víš, co mi řekl?“

Seděly v bistru Good Life, kam si zašly na sklenku Savignonu Blanc po návštěvě fitka. Celkem dlouho se neviděly, a tak Sarah vrtalo hlavou, proč se jí její přítelkyně ozvala. Správně usoudila, že se asi potřebuje z něčeho vypovídat.

Odpověděla: „Nemám nejmenší tušení.“

Claire řekla: „Že by pro něj největším dárkem bylo, kdybych mu dovolila, aby opíchal černošku.“

„Cože?“, zeptala se Sarah, pochopitelně naprosto šokovaná.

Claire zopakovala: „Slyšíš dobře. Že prej mi byl pětadvacet let věrnej, ale teď by si chtěl aspoň jednou v životě vyzkoušet, jaký je to mít sex s černoškou.“

„A co jsi mu na to řekla?“

„Řekla jsem mu, že je hnusný prase.“ Rychle dodala: „Samozřejmě ne proto, že touží po černošce. Ale že mi chce zahnout s jinou ženskou, a ještě se to nestydí mi to říct!“

„Máš pravdu,“ poznamenala Sarah.

Číšník jim přinesl dva letní saláty s cizrnou, takže se na chvíli odmlčely, a počkaly, až odejde.

„A on myslí nějakou konkrétní ženu?“, zeptala se Sarah.

„To mě taky zajímalo. První, co mě napadlo, bylo, že ho u nich v práci sbalila nějaká čůza,“ řekla Claire. „Ale přísahal, že ne.“

„Musel se zbláznit,“ řekla Sarah.

„Přesně to jsem mu řekla. Ať se chová jako dospělej ženatej chlap se dvěma dětma, a ne jako nějakej zpovykanej hipík.“

„To jsi mu řekla dobře.“

„A že jestli si myslí, že ji černý ženský mají nějakou jinou, než ji mám já, tak že se pěkně plete. A že jestli s ním cloumá krize středního věku, ať si koupí nějakýho ojetýho sporťáka, nebo uběhne maraton, ale ať na mě prokristapána nezkouší žádný píchání s černoškou,“ byla Claire v ráži.

Sarah se opatrně rozhlédla, v obavě, jestli je nikdo neposlouchá. Ale bistro bylo naštěstí poloprázdné.

„A co on na to?“, zeptala se tichým hlasem.

„Pořád mlel to samý. Ten svůj debilní argument, že nechce na smrtelný posteli litovat, že něco v životě mohl vyzkoušet, ale neudělal to.“

„On je nemocný?“, zeptala se Sarah.

„Ale kdepak,“ mávla rukou Claire. „Ten kretén se vidí na smrtelný posteli nejdřív v osmdesáti, nebo ještě spíš v devadesáti.“

„Ach tak,“ řekla Sarah.

„Takže asi chápeš, že jsem pěkně naštvaná,“ prohlásila Claire.

Chvíli tiše žvýkaly své zdravé saláty a Sarah zamávala na číšníka, že si dají ještě dvě skleničky toho novozélandského savignonu.

„No a jak to budete řešit?“, zeptala se Sarah.

„Znám ho dvacet let. Když si něco vezme do hlavy, tak s tím nikdo nehne,“ řekla Claire.

„Takže?“

„Asi mu to dovolím,“ řekla Claire tiše.

„Teda Claire,“ řekla Sarah. „Jsi fakt velkorysá.“

A po chvíli se ještě zeptala: „Nic mi do toho není… ale to ho jako pustíš někam do bordelu?“

Claire se zatvářila velmi bolestně. „To bych samozřejmě nerada. Hledáme nějaké oboustranně schůdné řešení.“

Jedly pak mlčky, sem tam se napily vína.

„Musíš se na to podívat z té lepší stránky. Zase ušetříš za ten golfovej set,“ řekla Sarah. Vstala a omluvila se, že si musí odskočit.

Claire ji pozorovala, jak míří k toaletám. Na pětačtyřicet vypadala stále velmi dobře. A byla to jediná černoška, kterou mezi svými kamarádkami kdy měla.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít