Psáno z fleku

Síla přátelství

Seděli vždy na stejném místě, u stolu štamgastů vedle pípy. Dva dědkové kolem sedmdesátky. Karel nechodil do té hospody každý den, tak dvakrát nebo třikrát týdně. Stavoval se tu na jedno nebo dvě piva po práci. Často je vypil u pípy, někdy se k nim s dovolením posadil. Chovali se přátelsky.

Obvykle byli uprostřed nějaké vášnivé diskuse. Bavili se o všem možném. Někdy o politice, ale častěji o okrajových a nepodstatných záležitostech, třeba o akvarijních rybičkách nebo globálním oteplování. A když Karel vypil své jedno nebo maximálně druhé pivo a odcházel, tak jim vždycky záviděl, protože vypadali tak živě a spokojeně. Ne že by on byl nespokojený. Měl krásnou ženu a děti, a nade všechno je miloval, a rád večer přicházel domů, kde se společně navečeřeli, s manželkou pak dali děti spát a někdy otevřeli láhev vína, seděli a povídali si, a často se i milovali. Ale znáte to, někdy děti zlobily a byly protivné, zvlášť jak rostly a dospívaly, stávalo se, že u večeře řešili nějaké nepříjemnosti. Karel se pak vždycky zasnil a říkal si, jestli by mu nebylo líp v hospodě, s napůl vypitým půllitrem před sebou, a zařekl se, že až bude v důchodu, tak si taky nějakého takového kolegu štamgasta pořídí a budou spolu chodi na pivo jako ti dva.

Jednou večer se zase v dotyčné hospodě zastavil, a ke svému překvapení seděl jeden z důchodců u stolu sám. To se nikdy předtím nestalo. Vypadal tam u zdi až nepatřičně, a podle toho, jak se tvářil, se tak i cítil. Karel vypil své jedno pivo u pípy a odešel, ale vrtalo mu to hlavou, a druhý den šel do hospody zase. A ten samý důchodce tam seděl zase sám, třetí den taky, pak byl víkend a v pondělí se Karel už osmělil, posadil se k němu ke stolu a zeptal se: „Kde máte parťáka?“

Bál se, že uslyší něco nepříjemného, třeba že vážně onemocněl nebo nedejbože zemřel, ale důchodce jen zavrčel: „Čert ho vzal, blázna starýho.“ „Čert?“, zeptal se Karel, a on odpověděl: „Vnuk mu založil Facebook, tak u toho teď dřepí, píše tam hovadiny a na hospodu prej nemá čas.“ A znělo to tak smutně a zároveň neodvratně, že Karla napadlo, jestli to vlastně není pro toho nešťastníka horší, než kdyby mu parťák umřel.

„A co vy?“, zeptal se ho. Důchodce nechápal. „Co jako já?“ Karel řekl: „Vy si Facebook založit nechcete?“ „To se radši uchlastám k smrti, než abych si tu hovadinu pustil domů,“ řekl rychle, příliš rychle na to, aby to znělo důvěryhodně. V tichosti oba chvíli upíjeli pivo a důchodce se pak Karla zeptal: „Vy byste to uměl? Založit mi to?“, na což Karel odpověděl: „Není problém, jestli teda máte doma počítač.“

Důchodce se na něj podíval, jako kdyby spadl na hlavu a řekl: „No samozřejmě, že mám počítač, mailuju si se synem, on pracuje v Kanadě.“ „Tak pak to bude hračka!“, a rovnou se domluvili, že se zítra sejdou v hospodě o půl hodiny dřív, dají si jedno malé pivo a pak se přesunou do důchodcova bytu, který byl hned v sousední ulici.

Tak se také stalo. Muž bydlel v útulném, hezky zařízeném bytě. V kuchyni na stole u stěny měl pécéčko, ne sice nějaký výstřelek techniky, ale jiank slušný a zachovalý stroj. Karel otevřel v prohlížeči Facebook, založil muži účet a ukázal mu to podstatné, co by měl vědět, a za půl hodiny už viděl, že je tu jeho další setrvání zbytečné, protože muž všechno rychle pochopil, stačil se spřátelit s pěti lidmi včetně svého syna v Kanadě a především svého parťáka z hospody. Když od něj v půl desáté odcházel, tak už s ním důchodce čile chatoval a Karlův ústup ze scény vnímal jen okrajově. A Karel měl příjemný pocit z vykonaného dobrého skutku, zamířil domů a ještě v tramvaji na iPhonu zjistil, že mu oba důchodci nabídli přátelství.

Vím, možná vám přijde, že tahle story je asi až moc dojemná chlapská romance, o přátelství, které existuje bez ohledu na vše ostatní, a máte pravdu, ale tak se to přesně stalo. Můžeme jen doplnit, že když Karel hned další den přišel na jedno do hospody, tak obě místa byla prázdná, a byť to bylo trochu smutné, tak na tom bylo zároveň cosi pěkného. Protože Karel věděl, že oba parťáci spolu zase vedou ty svoje řeči, a i když k tomu asi popíjejí lahváče, tak jsou spokojení.

A z této perspektivy byla strašlivá nespravedlnost, že hospodský před ním s pivem o pult doslova praštil, až pěna vyšlíchla Karlovi na košili, a řekl tím nejprotivnějším tónem: „V týhle hospodě je tohle tvoje poslední pivo, ty kreténe, a táhni si kazit kšefty zase někam jinam!“ Holt žijeme v době, kdy hluboký lidský čin prostě nedojde uznání.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít