Psáno z fleku

Změna zaměstnání

U snídaně řekl manželce: „Stanu se duchovním vůdcem.“

Odpověděla: „Ale to je vynikající nápad, taťko!“

„Neříkej mi taťko, krucinál, když budu duchovní vůdce!“, odvětil možná až příliš popudlivě. „Promiň, Karle,“ řekla klidně.

Jako každý den mu zabalila chleba se salámem a dala termosku s kafem. „Tady máš svačinu, ty můj vůdče!“, řekla. Iritovalo ho to, ale tentokrát to nekomentoval.

Nevěděla, že jde do podniku, kde pracoval přes deset let jako vedoucí odboru údržby, dát výpověď. Ovšem i jeho šéfa, dříve technického náměstka, ale teď po fúzi s Američany CTO (Chief Technology Officer), to překvapilo.

„Straussmani ti hodili lano?“, zeptal se. Straussman und Sohn byla jejich dlouholetá konkurence, kterou před časem koupili Němci.

„Ne,“ řekl.

„Tak rozjedeš něco vlastního?“

„Svým způsobem se to tak dá říct,“ odpověděl.

„Člověče nevím, jestli je teď na rozjíždění podnikání vhodná doba,“ řekl skepticky jeho šéf.

„Kdo mluvil o podnikání? Budu duchovní vůdce,“ řekl.

Šéf nadzvedl obočí, pokrčil rameny a podepsal mu papír pro personální. Když tam vyplňoval výstupní doklady, zeptali se ho, zda chce zápočtový list pro příštího zaměstnavatele. „Pochybuju, že by mi k něčemu byl. Budu duchovní vůdce,“ vysvětlil jim.

Paní z personálního mu řekla, že výstupní list bude potřebovat i pro sociálku, tak ať si ho každopádně vezme. I s papíry dorazil kolem jedenácté domů.

„Co tu děláš?“, podivila se žena. „Tobě není dobře?“

„Nikdy mi nebylo líp,“ odvětil.

Zprávu, že dal výpověď, nenesla moc dobře. „To jsi se zbláznil?“, zaječela.

Ozval se dotčeně. „Přece jsem ti ráno říkal, že budu duchovní vůdce.“

„Myslela jsem, že jsi ještě ožralej od včera,“ křičela. „Anebo že budeš duchovní vůdce třeba jen po večerech. Stejně chodíš do hospody.“

Pomyslel si, že je pitomá, jestli si myslí, že by něco takového bylo možné dělat při zaměstnání. Být duchovní vůdce je přece poslání, ne práce, a rozhodně to nejde dělat jen tak bokem.

Raději vypadnul z bytu a šel se projít do města. Nevěděl přesně, co se stalo, ale jasně si uvědomil, když se to stalo. V jeden moment byl stárnoucím, třiapadesátiletým chlapem. A o vteřinu později z něj začalo cosi vyzařovat.

Lidé se na chodníku zastavovali, upírali na něj zraky a ať původně mířili kamkoliv, následovali ho. Někteří dokonce zastavovali své automobily, nechávali je nezamčené u chodníku a i oni ho následovali.  Nesl to klidně a samozřejmě. Z malého hloučku byly brzy stovky a pak i tisíce lidí. Všichni šli za ním.

Ti nejblíž se drželi v uctivé vzdálenosti jednoho kroku. Ale ani v davu za nimi nevznikla žádná mačkanice. Šli tiše, klidně a spořádaně. Provoz v centru města zkolaboval, protože ulice se staly neprůjezdnými. Policie se snažila nějak dav rozpustit, protože se fakticky jednalo o nenahlášenou a tudíž protiprávní demonstraci, ale marně.

Když se asi po hodině vrátil k domu, kde bydlil, davy už byly všude. Pouze před ním se lidé rozestupovali. Vešel do domu, vyjel výtahem do třetího patra a odemkl dveře do bytu.

Manželka nebyla doma. Na stolku v předsíni od ní našel dopis: „Odcházím od tebe. Budu u maminky, věci si odvezu později, ty idiote!“ Hleděl na ten lístek plný smutku a zklamání.

Vtom zazvonil zvonek. Pln naděje, že si to třeba ještě rozmyslela, otevřel dveře. Ale na chodbě stál jen dalajláma a zeptal se: „Můžu na chvilku?“

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít