Psáno z fleku

Červená corvetta

Ta corvetta se zhruba před týdnem objevila v bazaru za městem na výpadovce na Harrisburg a Brad nebyl jedinej, kdo si na ni brousil zuby. Takže když přišel k Sue do hospody a hodil na stůl klíčky s parádním červeným přívěskem, tak všem trochu poklesla čelist.

„No nekecej,“ řekl Jimmy.

„A to jsem to ještě ukecal z devíti a půl na devět tisíc,“ řekl pyšně Brad.

Vyšli ven z hospody a shromáždili se kolem nablejskanýho červenýho sporťáku. V zapadajícím slunci vypadal zvlášť vymazleně.

John se hrnul za volant, že se chce podívat na budíky, a Brad mu ochotně otevřel dveře. Paul zase obdivoval elegantní chromovanou masku. Jen Jimmy kroužil kolem auta a tvářil se zamyšleně.

„Hezkej bourák,“ řekl. „Jen se divím, že ti nevadí ta barva?“

Brad udiveně zamrkal. „Proč by mi jako měla vadit červená?“

Paul a John zakroutili hlavou, že to taky nechápou.

„Corvetta musí bejt červená, vo tom to je,“ poznamenal Paul, a Brad se na něj vděčně podíval, že je rád, že se ho zastal.

„Taky si myslím,“ řekl John.

Jimmy řekl: „Vy jste nečetli ten článek, že když si koupíš červenej auťák, že se ti trochu zkrátí pinďour?“

Brad se zasmál, že je to teda dobrej fór. Paul a John se k němu přidali.

Jenže Jimmy vypadal vážně. „No neblbni, to je fakt. Přišli na to vědci z Berkley.“

Tím ovšem udeřil na citlivou strunu. Každej věděl, že Brad chodil na střední s holkou, která pak šla studovala na Berkley. Sice se nakonec rozešli, a v Eastonvillu se šuškalo, že to bylo proto, že se jí Brad nezdál dost chytrej, ale on stejně nikdy na Berkley nedal dopustit. A jakmile se o tý univerzitě objevilo něco ve zprávách, tak o tom všechny pyšně informoval. Skoro jako by ji vystudoval sám.

„To jsem teda fakt nečetl,“ řekl zaraženě Brad.

Jimmy pokrčil rameny. „Ona to asi bude blbost. Dneska ty vědci neví, co by si ještě vymysleli.“

„Tak počkej,“ řekl Brad. „Na Berkley dělaj kapacity. To zase neblbni.“

„Mně se to zdá divný,“ řekl John. „Jak se asi taková věc zjišťuje?“

Jimmy jim vysvětlil, že vědci dělali testy s lidma, co si pořídili novej auťák. Předtím i potom. A zjistili, že vlastnictví auta se u mužů opravdu projevuje zmenšením přirození. Tedy až na výjimky, například u zelenejch nebo modrejch vozů užitkovýho typu vědci zjistili, že se přirození nového majitele dokonce mírně prodloužilo. Naopak k největšímu zkrácení došlo u sportovních vozů červený barvy.

„A to jako docela dost, pánové. V průměru o dvacet procent!“

Paul a John si pomysleli, že se Jimmy chová vážně trapně. Bylo nad slunce jasný, že chce Bradovi zkazit dobrej pocit z novýho auta. Ne že by mu ho oni dva nějak vyloženě přáli, bylo jasný, že se s ním Brad bude pěkně vytahovat, ale s Jimmyho chováním stejně nesouhlasili.

Brad se zeptal Jimmyho, jestli by si s ním nemohl promluvit o samotě. John a Paul protáhli obličeje, ale protože nechtěli dělat problémy, tak navrhli, že se vrátí na bar.

„Hezká corvetta,“ pochválil Bradovi ještě jednou John novou káru a oba zapadli do hospody.

„Ty, Jimmy,“ řekl Brad. „Máš pořád toho zelenýho dodge?“

„Mám,“ řekl Jimmy. „Proč se ptáš?“

„Protože bych ho s tebou rád vyměnil za tu svou corvettu.“

Jimmy se zatvářil jako že naprosto překvapeně. „Neblbni, Brade. Ten dodge má cenu tak maximálně pěti, šesti táců,“ řekl, a to si ještě tak třetinu přisadil.

„Hele, je jasný, že se ti do červenýho auťáku nechce. Oba víme proč,“ řekl Brad. „Ale… člověče Jimmy, vždyť jsme spolu chodili na tělák… prostě já vím, že ty si takový auto můžeš dovolit.“ Zašeptal, téměř prosebně. „Ty vole, já přijít o dvacet procent dýlky, tak ho při čůrání snad ani nenajdu!“

Jak to Brad navrhoval, tak to udělali. Jimmy napsal na kus papíru: „Já, Jimmy Pinklington, si vyměňuju s Bradem Connorsem vůz značky Dodge za vůz značky Corvette, a to bez dalšího finančního vyrovnání“, oba to podepsali, ale hlavně si plácli, což pak v Eastonvillu jednou provždy platí.

A hned si taky auťáky vyměnili. Lépe řečeno Jimmy sedl do corvetty a jel se v ní projet, zatímco Brad se spokojeně vrátil do hospody.

Vypili s Johnem a Paulem ještě pár piv a on se pak nabídl, že je sveze domů. Automaticky zamířili na místo, kde předtím stála jeho nablejskaná corvetta, ale on ukázal na Jimmova bejvalýho dodge.

Nemohli tomu uvěřit. „Ty jsi snad fakt úplně vypatlanej,“ řekl John, a Paul dodal: „Jako teda skrz na skrz!“, a oba řekli, že jdou domů pěšky.

Pitomci, pomyslel si Brad, nastartoval dodge a rozjel se domů. Nemohl se dočkat, až se předvede svý ženě Mary. A to taky udělal. Vlezl do ložnice, vzbudil ji a stáhl si džíny i s trenkama. A řekl: „Tak co, Mary? Nemám teď pořádnýho lomcováka?“

A Mary, která byla snad nejhodnější holkou v Eastonville, jen zamrkala ospalýma očima a řekla: „No to teda máš, Brade, to ti povím!“ Pak se znovu zavrtala do peřiny a už jen spíš sama pro sebe dodala: „Moc se těším, až mě zejtra vyvezeš na vejlet tou naší novou corvettou.“

Brad si lehl vedle ní, spokojený, jak dobře se oženil. Její poznámkou se nenechal vyvést z míry. Jen zavrtěl hlavou a v duchu si řekl: Panebože, proč hodný holky musí bejt takhle pitomý? Copak jim fakt nedojde, že v životě není nic zadarmo?

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít