Psáno z fleku

Důležitý mají přednost

Přišlo mi v obálce s modrým pruhem, že si mám jít nechat přeměřit důležitost. „To je divný,“ kroutila hlavou moje žena. „Mám pocit, že jsi byl nedávno.“

„Ba ne,“ řekl jsem, „to bylo už loni. Čekal jsem tu pozvánku každou chvíli.“

Důležitost se teď měří povinně podle zákona každej rok. Zajdete na úřad, oni vás posaděj do prázdný místnosti k počítači a na čelo vám nalepí tři snímače. Nevím přesně, co měří a na jakým principu je to založený, ale zhruba po pěti minutách vypadne z počítače číslo od jedničky do stovky. No a to je vaše důležitost.

Když s tím vědci před hezkou řádkou let poprvý přišli, byl kolem toho docela rozruch. Jako že všichni lidi na světě jsou důležitý, že to už říkali dalajláma, Havel i John Lennon, a podobný pseudohumanistický kecy. Řeknu vám, já rozhodně nejsem nejdůležitější člověk na světě, ale mám pochopení pro to, že by důležitý lidi měli mít nějaký privilegia.

Tak jako sorry, ale když je někdo špičkovej chirurg, extrabohatej člověk nebo úspěšnej sportovec, tak se přece nebude mačkat ve frontě na párek v rohlíku se školníkem a s řidičem traktoru. A buďte tak hodný, a nechytejte mě za slovo, že tyhle lidi stejně párek v rohlíku nejedí, protože to byste se možná divili.

Důležitost se nejdřív měřila na dobrovolný bázi, a každej, koho to zajímalo, se mohl nechat změřit. Ono to tehdy taky bylo složitější, člověk musel několik dní nosit nějakej čip a vyplňovat spousty dotazníků, ale jak vám je asi jasný, pokrok nejde zastavit, a tak je to teď změřený ein zwei.

Když se to zavedlo povinně, zase spousta lidí vystartovala, že jako proč?, cože?, jak? a za kolik?, mě tyhle negativní lidi fakt nebaví. Jsem obyčejnej člověk, a když mi chytrý maníci, který táhnou svět dopředu, řeknou: „Karle, je dobrý, aby se měřilo, jak je kdo důležitej!“, tak scvaknu podpatky, nanejvejš řeknu „No ty vole, vy si ale vymejšlíte krávoviny!“, samozřejmě jen pro sebe, ale jinak nepyskuju a stoupám si do řady.

Protože určitej pořádek musí bejt, to se na mě nezlobte. A měření důležitosti pořádek zavedlo. Máme teď každej svoje číslo v občance, myslím v tý čipový, kterou ani nemusíte vyndavat z kapsy, a najednou se lidi pěkně sortujou.

Jdete do fronty v sámošce, před sebou máte pět důchodců, každej z nich sotva tak desítku, možná i míň… a prásk, vy máte důležitost mezi třiceti a čtyřiceti, takže to hned na pokladně zabzučí, a objeví se tam: „Prosíme pana Karla, ať se dostaví přednostně k pokladně.“ Dobrej pocit, to si pište!

Tak jasně, nejsem ředitel zeměkoule, dělám takovýho chlápka pro všechno v jedný firmě, a samosebou mě štve, když jsem na křižovatce, padne zelená, a za vteřinu hned zase červená, protože zleva si to maže nějakej chlápek s důležitostí přes devadesát. A ty mají garantovanou vždycky zelenou, tak to je.

No ale mám se kvůli tomu postavit na hlavu? Řeknu vám na rovinu, že je mi to příjemnější, než když si to po ulicích drandili pupíci s modrejma majáčkama. To mi přišlo nespravedlivý. Ale když má přednost někdo, kdo je důležitej, a má to vědecký potvrzený? No sorry, ale já jsem pro.

Mně naposled změřili důležitost 38. Není to žádnej Mount Everest, když jdu někdy do trochu víc nóbl hospody, tak se stane, že čekám na pivko o něco dýl, protože jsou tam mladý pušky s důležitostí šedesát i víc.

Ale nepodělám se, jestli teda prominete trochu peprnější jazyk, protože ty kluci celej tejden makaj, a maj právo si dát v pátek večer rychlej žejdík. (Jo, teď trochu kecám, jasně že mě to pěkně vytáčí, a jednou jsem už takovýmu frajírkovi pěkně orazítkoval ciferník, ale to bylo kvůli jeho blbejm kecům).

Žena mi řekla: „A určitě jim pověz, že jsi v létě sekal kolem baráku trávu, to bylo strašně důležitý!“, a já jí řekl: „Maruš, neblbni, dneska se jim už nic neříká, prostě ti to změřej jako ranní moč, nezmůžeš se vůbec na nic.“ A ona odpověděla: „Ale no dyť já vím, přece tam chodím taky.“

Mám strach, to víte že jo. Člověk stárne, všude se roztahujou ty mladý, a je například fakt, že v práci u nás v oddělení už taky nehraju zrovna první housle. Spíš tak jako přicmrndávám, to víte, chlap kolem padesátky, ten se našlápnutejm mladejm frajerům nemůže rovnat.

Jen se modlím, aby mi nezměřili míň než třicet. Protože to si pak v hospodě ani nesednete, v každým obchodě strávíte nejmíň hodinu a prej se uvažuje, že lidi s důležitostí pod třicet ani nebudou smět řídit auta. Že to jako pomůže zmenšit zácpy, nehledě na to, že nedůležitý lidi můžou klidně chodit pěšky.

Tahle země není pro nedůležitý, to vám povím.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít