Psáno z fleku

Když utečeš, tak vyhraješ

Začalo to ráno, když šel do práce. Bylo krásně, tak si cestu zkrátil přes park, a to mu ohromně zlepšilo náladu. Tedy ovšem jen do chvíle, než za sebou uslyšel kroky.

Ohlédl se, ale nikde nikdo. Mávl nad tím rukou, že se mu to asi zdálo, ale jakmile pokračoval v chůzi, slyšel ty kroky zase. A když se otočil, ani tentokrát nikoho neviděl. To už mu bylo divné.

Zavrtěl hlavou a znovu vyrazil, teď už ovšem opatrně a celý napjatý… a co myslíte, že se stalo? … slyšel kroky. Byl z toho pěkně na nervy, upřímně řečeno.

Ani nevěděl, jak se dostal do práce. Stále se otáčel, pokoušeje se najít nějaké racionální vysvětlení. Hrozně rád by někoho přistihl, že si z něj tropí žerty, ale bez úspěchu.

Do budovy vstupoval velmi rozrušený. Modlil se, aby ty kroky ustaly, ale ani to se mu nesplnilo. Slyšel je stále. Měnil rychlost chůze i sílu, s jakou našlapoval, čímž si ověřil, že nejde o ozvěnu jeho vlastní chůze.

Zrychlovaly i zpomalovaly, podle toho, jak šel on sám, a když se zastavil, tak se zastavily taky. Ale jinak byly pravidelné a nebylo jim úniku.

Když se posadil v kanceláři a pustil se do práce, tak se mu na ně podařilo zapomenout. Ale stačilo, aby se zvedl a třeba jen popošel pár metrů ke své asistence, a slyšel je zas.

V poledne už měl pocit, že se z toho zblázní. Vyzkoušel snad všechno. Nechal si přinést tři aspiriny, zcela proti svým  zvyklostem vypil dva panáky brandy a zacvičil si vedle stolu.  Ale to všechno mělo jediný efekt, totiž že si jeho asistentka začala myslet, že mu přeskočilo.

Pohyboval se po firmě jako šílenec, chvílemi po špičkách jako indián, pak zase přískoky jako americký mariňák. A ke všemu ho ještě viděla dělat ty kliky!

Zatelefonoval své lékařce a domluvil si schůzku na jednu hodinu. Nechal se odvézt taxíkem, byť to bylo jen pár ulic, protože představa, že ho celou cestu budou sledovat kroky, pro něj byla neúnosná. Ono stačilo to utrpení, než se dostal do taxíku.

Lékařka ho zběžně vyšetřila, prohmatala mu hlavu, posvítila mu baterkou do očí. „Mohl by to být nádor na mozku?“, zeptal se vystrašeně. Zavrtěla hlavou, že o tom velmi pochybuje. Ale žádné vysvětlení neměla.

Napsala mu dvě doporučení k odborným lékařům, na neurologii a na psychiatrii. „Ale já jsem se nezbláznil. Ty kroky existujou!“, řekl se zoufalstvím v hlase.  Konejšivě se usmála. Vzal si ty papíry, strčil je do kapsy a vyrazil pryč.

Bylo to nesnesitelné. Asi deset minut stál nehnutě na kraji chodníku a pokoušel se sehnat taxíka, ale to v této části města a v tento čas bylo prakticky nemožné. Vydal se tedy – se svými kroky – zpátky do kanceláře pěšky.

Dostal šílený nápad krokům utéci. A tak se rozběhl, tak rychle, jak to jen šlo, a protože kroky byly stále za ním, zkusil ještě zvýšit tempo. Běžel jako o závod, nebo spíš jako šílenec, neohlížel se napravo ani nalevo, a nikdo se nemůže divit, že ho na křižovatce srazilo auto.

Probral se po deseti dnech v nemocnici. Utrpěl těžká zranění. Lékaři mu řekli, že měl neuvěřitelné štěstí, že přežil. Měli pro něj také špatnou zprávu. Následkem zranění ochrnul a už nikdy nebude chodit.

Všichni se shodli na tom, že to přijal statečně, vlastně až překvapivě. A s ohromnou vervou se pustil do rehabilitace. Několik hodin denně na lůžku cvičil, sestřičky ho dávaly ostatním za vzor pro jeho příkladnou morálku. Po dvou týdnech mu lékaři dovolili si poprvé sednout na invalidní vozík.

Byl elektrický, byť zatím jen půjčený z nemocničního inventáře. Přišel technik, který mu vysvětlil, jak se ovládá. Bylo to jednoduché. Se sestřičkou mu pomohli si na vozík sednout. Řekl jim, že dál už to zvládne, a vyrazil na první cestu z pokoje na chodbu.

Potřeboval vědět jedinou věc. Jestli až se rozjede, tak za sebou uslyší kroky, anebo zvuk dalšího vozíku. A víte co? Neslyšel nic. Za ním bylo ticho. Vytryskly mu slzy a začal křičet štěstím. V euforii jezdil po chodbě sem a tam.

Sestřička z interny se později nechala v kantýně slyšel, že je hrozné, že na chirurgii nechají pacienty chlastat.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít