Psáno z fleku

Kugelblumova volba

Manželka miliardáře Kugelbluma umírala. Bylo jí sice jen něco přes padesát let, ale lékaři jí dávali maximálně několik týdnů života. „Možná méně. Neexistuje žádná naděje,“ řekl zdrcenému Kugelblumovi šéflékař švýcarské kliniky, kde se žena posledních několik měsíců léčila.

„Vždycky je přece naděje, zatraceně,“ řekl Kugelblum týž večer svému příteli, profesoru Meierovi z univerzity v Kolíně. A pak se rozplakal, úpěnlivým, dojemným pláčem, který dokazoval, jak moc svou ženu miluje a jak je zdrcený tím, že ji brzo ztratí.

Profesor Meier si odkašlal. „Existuje určitá možnost,“ řekl.

Kugelblum zavrtěl hlavou. „Nepotřebuju falešnou naději.“

Profesor Meier ovšem řekl: „Existuje určitá naděje, jak zachránit její duši. A tu především miluješ, tedy aspoň pokud vím.“

Kugelblum si otřel slzy a zeptal se: „To myslíš vážně?“

„Ano,“ odpověděl profesor Meier. A pak krátce, ovšem i tak vyčerpávajícím způsobem popsal přísně tajné průzkumy, financované německou vládou, které vedly k tomu, že je dnes fakticky možné nahrát lidské vědomí na paměťové médium.

„Někteří tomu říkají lidská duše, ale já dávám přednost lékařsky přesnějšímu termínu vědomí,“ řekl profesor Meier.

„To je opravdu možné?“, zeptal se Kugelblum.

„Už jsme to několikrát otestovali,“ řekl profesor Meier. „Velikost dat se pohybuje někde kolem stovky terabytů. Před pár lety to ještě byl nevídaný objem, ale dneska se v podstatě vejde na jednu flashku.“

„Zajímavé,“ poznamenal Kugelblum. Oči už měl suché. A instikt člověka, naučeného uzavírat výhodné obchody, mu říkal, že by měl zpozornět.

„Jedna věc je pozoruhodná,“ řekl profesor Meier. „Když takto stáhneme do počítače něčí vědomí, tak z toho člověka zároveň zmizí.“

„Nerozumím,“ řekl Kugelblum.

„Prostě u něj nastane cosi jako mozková smrt. Organismus funguje normálně, ale vědomí je pryč. Znáš to rčení? Že jsi jako tělo bez duše? Tak to je v tomto případě přesný popis skutečnosti,“ vysvětlil mu profesor Meier.

Dodal, že jde o mechanismus, který je podobný softwarové ochraně před pirátským kopírováním. Skutečná duše je unikátní a kopírovat nejde. Pouze přesunout. „Prostě je to takové DRM od Boha,“ zavtipkoval profesor Meier.

„A jde pak… ono vědomí… vrátit zpátky do těla?“, zeptal se Kugelblum.

Profesor Meier se usmál, spokojený, že Kugelblum nezklamal jeho očekávání a že uvažuje zcela správným směrem. „Ano, to byla ta nejtěžší část našeho výzkumu. Ale shodou okolností jsme i tu před dvěma měsíci zvládli.“

Kugelblum se nadechl, že se na něco zeptá, ale neřekl nic.

„Asi vím, co máš teď na srdci,“ řekl tiše profesor Meier.

Kugelblum nadzvedl obočí.

„Chceš se zeptat, jestli jde vědomí stažené z jednoho těla nahrát následně do jiného,“ řekl profesor Meier.

„Ano,“ řekl velmi tiše, ale srozumitelně Kugelblum. „Zkrátka jestli lze duši přestěhovat z jednoho tělo do druhého.“

Profesor Meier odpověděl: „Ještě jsme to nezkoušeli, ale jsem přesvědčen o tom, že to jde.“

Kugelblum si nalil do skleničky dva centimetry skotské a napil se.

O dva týdny později byli oba muži v luxusním klubu na lékařské klinice na jednom nejmenovaném ostrově v Karibiku. Manželku sem Kugelblum nechal převézt, byť mu to švýcarští lékaři rozmlouvali. Podle jejich názoru tím pouze znepříjemnil její poslední dny.

„Jsi rozhodnutý?“, zeptal se profesor Meier.

„Ne,“ řekl Kugelblum, žvýkající v puse doutník. „Ještě ne.“

Na ostov nepřicestoval ve speciálním letadle s manželkou, ale se svou milenkou Soňou. Seznámili se před pár lety na jakémsi jednání, kde Soňa, původem Ruska, dělala tlumočnici jeho ruských obchodních partnerů.

Kugelblum miloval obě ženy. Svou manželku, jejíž existence ho naplňovala klidem a jakýmsi vytrvalým štěstím. Byla o necelých deset mladší než on, ale ani to neměnilo nic na tom, že s ní prožil větší část svého života. Rád říkal, že by za ni klidně položil život.

Přeháněl, pochopitelně, jako většina bohatých lidí. Život by za ni nepoložil, ale byla pravda, že jeho žena byla druhým nejdůležitějším člověkem v jeho životě. Děti neměli, takže tím prvním byl on sám.

Ale Kugelblum miloval i svou milenku Soňu. Její existence ho rozechvívala vzrušením. Když ji spatřil, roztlouklo se mu srdce, a když se k němu přiblížila a ucítil její vůni, cítil se nekonečně spokojený. Nalézal v ní cosi dětského a bezbranného, co ho dojímalo. Nedokázal by říct, že ji miluje více nebo méně než svou ženu. Miloval ji jinak.

Byl to profesor Meier, který mu navrhl, aby duši své ženy vložil do těla své milenky. Když to profesor poprvé vyslovil, či lépe řečeno naznačil, zdálo se to miliardáři nepřijatelné a šokující. Šlo by to vůbec? Spojit to hluboké, spirituální pouto k manželce s křehkostí a půvaby jeho milenky?

„Proč by to nešlo?“, pokrčil rameny profesor Meier, tahaje za nitky této nevídané rošády.

Kugelblum si to v první chvíli vůbec nedokázal představit. Vztahy k oběma ženám ho svým zůsobem naplňovaly. Ale jeho manželka umírala, zbývalo jí několik posledních dní, možná hodin života. Neměl profesor Meier pravdu a nebylo jím navrhované řešení opravdu tím nejlepším? Kugelblum byl jako byznysmen zvyklý uvažovat pragmaticky a bez emocí.

Domluvili se, že aby celý zákrok bylo možné provést, musí se Kugelblum rozhodnout ještě dnes. Když odmítne, uhradí všechny náklady, které se už vyšplhaly do desítek miliónů euro, ale to pro Kugelbluma nebylo podstatné.

Nehrály velkou roli ani pro profesora Meiera. Jako vědec přál, aby Kugelblum řekl ano a jeho tým mohl výměnu duší vyzkoušet. Jistě, dobře si uvědomoval, že kdyby se o jeho výzkumech dnes dozvěděla světová veřejnost, tak ho rozcupuje. Ale byl přesvědčen, že pracuje na jednom z největších objevů v historii.

Seděli mlčky. Profesor Meier dostal na mobilní telefon zprávu, že se stav paní Kugelblumové opět o něco zhoršil. „Nemůžeme déle čekat,“ řekl. „Jak ses rozhodl, příteli?“

Kugelblum dal obličej do dlaní a řekl: „Dej mi posledních pět minut. Pak ti to sdělím.“

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít