Psáno z fleku

Mlčení znamená souhlas

Vešel do kostela svatého Antonína, protáhl se do lavice v první řadě a poklesl na kolena. „Kristepane, víš, že tě o něco žádám jen málokdy.“

Odpovědí mu bylo ticho, což ho nepřekvapilo, protože nebyl žádný náboženský fanatik, aby slyšel nadpřirozené hlasy.

Pokračoval: „Tak máš pravdu, byl jsem tu před dvěma měsíci, když jsem se chtěl vyspat s tou novou holkou v účtárně, ale to byla spíš maličkost.“

Podíval se na Krista na kříži a zamrkal.

„Teda musím říct, že to dopadlo senzačně. Udělal jsem to přesně tak, jak jsme se tu dohodli.“

Mluvil šeptem, ale zřejmě dost nahlas, aby se po něm zvědavě ohlédla starší žena stojící před oltářem. Řekl na hranici slyšitelnosti: „Pozval jsem ji na tu večeři a opíchal ještě ten večer. Kristepane díky, to jsi zařídil skvěle.“

Nečekal žádný aplaus. Uvědomil si, že v tomto případě asi trochu zhřešil, ale na rozdíl od Krista byl jenom člověk. Chybující a zhýralý.

„Asi přemejšlíš o tom, co po tobě budu chtít dneska,“ oslovil Krista po kratší decentní pauzičce.

Jestli Kristus přemýšlel, anebo nikoliv, samozřejmě nevíme.

„Tak teda dneska je to větší věc,“ řekl.

Odpovědí bylo třepotání holubích křídel kdesi nahoře v kostelní věži.

Ztlumil hlas, jak to jen bylo možné. „Potřeboval bych, aby šéfová zaklepala bačkorama.“

Úplně se polekal těch slov.

„Ona je fakt svině, Ježíši, a zároveň na tom není zdravotně dvakrát.“ Naklonil se o kousek blíž k oltáři, jakoby chtěl podtrhnout naléhavost svých slov.

„Už loni se říkalo, že má rakovinu. Všichni u nás v kanceláři jsme to tehdy oslavili. Jako ne že bychom jí to přáli, to teda vážně ne,“ řekl a nasadil výraz spořádaného křesťana. „Ale viděli jsme v tom jisté východisko z naší nelehké situace.“

Vteřinu si myslel, že  Kristovi po tváři stéká slza, a hrozně ho to polekalo, ale byla to jen hra stínů a světel.

„Nechceme, aby se jí stalo nic zlého, to se ti můžu zaručit,“ řekl teď zase o něco hlasitěji, ale vzápětí zase ztišil hlas. „Ovšem kdyby to s ní seklo, všichni bychom to přivítali.“

Rozhlédl se, jestli se nikdo z věřících v kostele nedívá, a z náprsní kapsy vytáhl na několikrát přeložený papír.

Řekl: „Tady jsme to oficiálně sepsali jako žádost a podepsali to. Celé naše oddělení. Tedy s výjimkou Krbcové, což je její asistentka, a má z ní strašnou hrůzu. A Krhálka, který je blbec.“

Zvedl do vzduchu ještě složený papír a dodal, že ho Kristu nechá na oltáři. „Strčím ho tam na to místo jako obvykle,“ prohlásil.

Ježíš odpověděl důstojným tichem.

„Taky jsme vybrali prachy. Prosím tě, doufám že se neurazíš, je to jen taková pozornost.“ Odmlčel se, aby dal Kristu případně šanci projevit nesouhlas. Ale ten nepřišel.

Zeptal se tedy: „Bude stačit deset táců?“

Nedokázal by říct, jak to poznal, ale v tu chvíli cítil v chrámové lodi odmítavý postoj Božího syna.

„Je to málo?“, řekl. Trochu to čekal, protože vzápětí sáhl do náprsní kapsy a vydal další svazeček bankovek. „Tak tedy dvacet tisíc. Ale víc nemám. Ani ťuk, nikdo z nás není žádnej boháč,“ dodal. Kristus tentokrát nedal najevo vůbec nic.

„Jestli dovolíš, přiložím ty prachy k petici s těma podpisama,“ řekl.

Vsadil by se, že se Kristus na kříži usmál, ale skeptici by samozřejmě argumentovali halucinacemi, způsobenými přemírou emocí.

Ale co jistě nebyla halucinace, bylo světlo policejních reflektorů, které jako na povel a za doprovodu hlasitého cvaknutí ozářilo celou přední polovinu kostela. „Policejní akce. Dejte ruce nahoru a nic se vám nestane!“, ozval se hlas zesílený reproduktory.

Strašně se polekal. Odhodil papír i s penězi, vyskočil z lavice a dal se na útěk. Ale v kostele bylo v tu chvíli už kolem dvaceti policistů, kteří ho zadrželi, dali mu pouta a odvedli ho ven do jednoho z policejních aut.

Velitel zásahu po kratším zaváhání přikázal pěti mužům, aby sundali také Ježíše z kříže a i jeho naložili do policejního vozu.

V policejní svodce se pak objevila informace, že dvaatřicetiletý Karel K. a přes dva tisíce let starý Ježíš K. byli v kostele svatého Antonína zadrženi při pokusu o předání úplatku.

Bůh se k celé věci odmítl vyjádřit. Veřejnost zaujala rezervovaný postoj, veškeré pochyby však rozmetal přepis policejní nahrávky, který unikl do MF Dnes. O sedm dní později vydal redaktor Kmenta svou novou knihu nazvanou Ježíšgate.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít