Psáno z fleku

Neznámý číslo

Když se ve čtvrtek ráno lidi probudili, měli všichni promeškanej hovor. Jako všichni lidi na zeměkouli, jestli si rozumíme. A jasně, už teď vidím, jak některý z vás poposedávají na židli, celý žhavý začít protestovat, že to není možný, protože mobily přece nemají všichni lidi. Oukej, vy přechytralí hovňouskové, tak některejm z nich v noci někdo asi volal na pevnou, nebo nad jejich barákem neúspěšně kroužil poštovní holub, co já vím, nejsem žádnej Děd Vševěd.

Každopádně jsem měl promeškanej hovor i já, koukal jsem na displej jako vrána, protože to bylo hodně divný číslo. A říkám svojí ženě: „Brouku, v noci mi volal nějak magor!“ a ona nejdřív: „Hele, jestli to spíš nebyla nějaká magorka!“ jakože fór, povídám: „Dobrý, Brouku, ty teda dneska perlíš!“, ale za deset minut, když vyhrabala z kabelky svůj mobil, že zavolá nějaký kámošce, tak povídá: „Hele, já mám taky promeškanej hovor!“ a oba jsme se na to mrkli a byli celý pryč z toho, že oba byly ze stejnýho čísla.

Zeptala se mě: „Hele, nemám zkusit na to číslo brnknout?“ a já: „Kašli na to, někde před časem psali, že to je trik, jak z lidí vycucat prachy, to číslo taky může bejt zpoplatněný jako kráva, a než se naděješ, tak protelefonuješ majlant!“ načež moje drahá polovička řekla: „Ty jo, Méďo, ještě že jseš takovej sečtělej a fikanej, já slepice blbá bych tam už asi zavolala!“ což jsem jí nevyvracel. A ani jsem jí neříkal, ať mi neříká Méďo, protože mi to vadí jen na veřejnosti, ale doma je to celkem oukej.

Tím byla aféra s promeškanejma hovorama vyřešená, ovšem jen v naší rodině. Cestou do práce jsem na to pozapomněl, jedním uchem jsem slyšel, že ty dva rádobyvtipný moderátoři na Evropě 2 řešej taky něco s promeškanejma hovorama, a říkal jsem si, že to je docela prča a dobrá shoda náhod, že se zabejvaj podobnou ptákovinou jaká ráno já s Broukem.

Ale jedním uchem to šlo dovnitř a druhým zase ven, takže než jsem došel z garáže do kanclu, tak jsem na to zapomněl, zapadl ke stolu k nevyřízenejm objednávkám a dvě hodiny makal jako černej. Nebo jako modrej, to kdybyste mě chtěli školit z politický korektnosti a podobnejch hovadin.

Jenže když jsem si šel po dvou hodinách do kuchyňky pro kafe, tak se tam o promeškanejch hovorech bavily čtyři ženský od nás z firmy, všechny oči jako pingpongový míčky a mlely něco o tom, že je toho plnej Internet a že o tom taky mluvili v televizi, prej že promeškanej hovor měli i prezident a premiér, že se tím zabejvaj policajti a že to asi bude prvotřídní záhada.

„O čem to melete?“ zeptal jsem se jich. Vyjely na mě: „Copak tys neměl ten promeškanej hovor taky?“, říkám, že měl, a ty ženský: „Tak vidíš, měl ho úplně každej!“, vyndaly svoje mobily, šermovaly mi s nima před očima a ukazovaly, že všechny ty hovory jsou ze stejnýho čísla.

Pak už jsme toho moc nedělali, pustili jsme si v kanclu televizi, tam kvůli tomu rozjeli speciální vysílání a už to řešili různý publicisti, komentáři a experti, a jako obvykle měli spousty keců, ale vyřešili leda hovno, teda s prominutím.

Hlasatelka oznámila, že ve dvě vystoupí se speciálním projevem prezident Obama, a já hvízdnul: „No ty kráso, ty český promeškaný hovory řeší americkej prezident?“ načež mi kolega říká: „Co to meleš, ty nevíš, že v Americe mají lidi ty promeškaný hovory taky? Dokonce i Obama!“ a já to komentoval zhruba v tom smyslu, že jsme aspoň v něčem stejně daleko jako Amerika.

V televizi taky hlásili, že ověřovali to číslo a že není zpoplatněný vůbec, takže jsem se seknul a každej na něj naopak může zavolat zadarmo. Což jsem teda udělal, i když už jsem věděl, že tam je jen nahranej vzkaz. Ale chtěl jsem si ho poslechnout na vlastní uši, co my víme, kdy se bude zase dít něco tak světodějnýho?

Zajímavý bylo, že každej tam měl ten vzkaz ve svým rodným jazyce, takže to muselo bejt hodně technicky vymistrovaný. Máme v kanclu jednoho Slováka, on už tu žije přes dvacet let a mluví takovou šišlavou češtinou, a on měl ten vzkaz nahranej ve slovenštině. Což jsme teda docela čuměli.

Ne že by v tom vzkazu byly nějaký extrabuřty, jen taková docela strohá informace, že se máme připravit a že budou znovu volat ještě jednou, a to ten telefonát máme každej vzít. Že se prej dozvíme něco fakt důležitýho. Což byla napůl prča a napůl to teda docela brnkalo na nervíky, není divu, že z toho nějaký lidi začali vyšilovat, samozřejmě hned byly fronty v obchodech a pošuci vykupovali jídlo i balenou vodu.

Vláda vydala prohlášení, že všechno je pod kontrolou a že jde pravděpodobně o hloupej vtip, a že se každej má rozhodnout, jestli ten telefonát přijme, nebo ne. A že nejlíp uděláme, když v tu nahlášenou dobu budeme všichni doma, v rodinným kruhu, jak se říká. Čímž teda psychickou pohodu vynervovanejch lidí hoši z vlády moc nevylepšili, co si budeme povídat.

Ten telefonát byl nahlášenej na večer na devátou hodinu našeho času, tak jsme se s Broukem dohodli, že teda budeme doma, asi bychom tam byli stejně, co taky dělat ve čtvrtek večer, že jo. Pustili jsme si telku, ale všechny kanály stejně vysílaly speciální pořady takzvaně „k aktuálním událostem“, jasně že k těm zameškanejm hovorům, no ale všechno to byly stejně blbý a plonkový kecy.

Vypnuli jsme to a otevřeli si flašku vína. A já říkám: „Pocem, Brouku, to by teda byla opereta, kdyby to celý byla reklamní akce, jen si vem, že by nám zazvonil telefon, my to vezmeme, a tam se ozve: Coca-cola, to je vono, běžte si hned koupit balení po šesti do nejbližšího obchodu.“

Brouk se tomu zasmál, ale tak nějak nejistě, bylo vidět, že má holka nahnáno, a já měl taky bobky, nebudu frajeřit. A minutu před devátou jsme si dali mobily na stůl, Brouk mě chytil za ruku a povídá: „Méďo, já se bojím“, a já ji tu ruku jen stisknul, protože bylo jasný, že budou volat přesně, a na nějaký moje proslovy nebyl čas.

No a jak jsem řekl, přesně v devět nám oba mobily začaly zvonit.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít