Psáno z fleku

Noční návštěva slečny Petry

Spisovatele Krátkého probudila dívka. Byla noc a on byl doma sám, takže se strašně lekl. Málem dostal infarkt.

„Co tady děláte?“, zeptal se, když se vzpamatoval z počátečního šoku.

„Jsem Petra,“ odpověděla, byť nikoliv na položenou otázku.

„Jo, ale kde jste se tu vzala?“

Pokrčila rameny.

Cítil se z nějakého důvodu mizerně. Posadil se na posteli a snažil se aspoň si upravit vlasy. Nemíval poslední dobou dámské návštěvy ve své ložnici zas tak často.

„A co potřebujete?“, řekl.

Zásadně neodpovídala na položené otázky. „Vy si mě nepamatujete, že?“

Podíval se na ni rozespalýma očima, připomínajícíma dvě škvírky, a zavrtěl hlavou. „Měl bych?“

Řekla: „Jmenuju se Petra a jsem hrdinkou vaší povídky.“

Zatvářil se nechápavě. „Mojí povídky?“

Odpověděla: „Napsal jste ji už před devíti roky.“

V hlavě mu to začalo šrotovat. Co po něm ta holka chce? Byla to jedna z těch, s kterými se kdysi vyspal? Ale i kdyby, proč ho po těch všech letech otravuje?

„A vy jste mě zabil,“ řekla.

Vytřeštil oči. „Já vás … co?“

„Zabil,“ řekla. „V poslední větě. Asi si ji nepamatujete.“

„Asi ne, když si nepamatuju ani vás.“

„Zněla: Pak Petra nasedla do auta a cítila se šťastná, protože nemohla vědět, že ji přesně o semdnáct minut později smete ze silnice opilý řidič kamionu, a ona na místě zemře.“

Matně mu v hlavě probleskovalo, že snad takovou povídku mohl napsat. Ale přesně si to nepamatoval. Napsal nakových povídek spousty a zpětně mu bylo jasné, že asi většina nestála za nic. Ovšem nijak to neřešil, proč taky.

„To je pěkně blbej konec povídky,“ řekl.

„Souhlasím,“ řekla Petra. „I když nejsem kritička. Nehodnotím to literárně. Ale je zločin zabít literární postavu v poslední větě.“

„Někdy se to šikne. A může to pak bejt pěknej konec,“ namítl spisovatel Krátký.

Bleskla po něm očima: „Šikne se to možná vám, protože se už nemůžete dočkat, až to budete mít napsaný a svalíte se do postele!“

„No tak počkejte, takhle to vždycky není,“ začal ukřivděně, byť ne moc přesvědčivě.

Ale nenechala ho domluvit. „Neřeknu, když je smrt důležitou součástí příběhu. Nejsem malá holka a chápu, že i literární postavy umírají. Ale v poslední větě?“, podívala se na něj a opovržlivě ohrnula ret.

Vzdychl. „No dobře, jak myslíte. Ale teď mi řekněte, co po mně chcete vy?“

„Už jsem vám to říkala. Jsem Petra, kterou jste zabil v poslední větě.“

„Ale prosím vás,“ mávl rukou. Přestávalo ho to bavit.

„A reprezentuju tady všechny ostatní literární postavy, které jste zabil v poslední větě.“

„Vás je víc?“, podivil se.

„Osmnáct!“, zasyčela, téměř nenávistně.

Pak mu to došlo. „Dobrej fór. Vymyslel to Miky?“, řekl jméno svého nejlepšího kamaráda, známého ilustrátora Vaněčka. „Je Miky v předsíni?“, ukázal ke dveřím.

„Žádnej Miky tu není.“

To řekla tak ledově, že spisovatel Krátký pocítil cosi jako závan strachu.

„Tak co zatraceně chcete?“, zeptal se.

„Pomstu,“ řekla. „Přišla jsem vám říct, že v poslední větě zemřete.“

„Počkejte!“, vykřikl. „Tenhle příběh lze ještě rozvíjet, je přece spousta možností, co já nebo vy můžeme udělat,“ mluvil rychle a přemýšlel nahlas, „například spolu můžeme mít dlouhý a dramatický vztah, to by čtenáře bavilo, nemyslíte?“

Jenže Petra zavrtěla hlavou a spisovatel Krátký zemřel.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít