Psáno z fleku

Zázračné brýle

Profesor dějepisu Kohout přišel na hodinu do 4. A ve zvláštních brýlích s výraznými černými obroučkami. A jakmile jeho zrak padl na devětadvacet studentek střední zdravotní školy, chvíli to vypadalo, že se o něj pokusil infarkt. Všechny totiž byly nahé.

Ale vyprávějme tento příběh od počátku. Nevíme, čí přesně byl nápad udělat si z Kohouta legraci. Mohly s tím přijít studentky, ale docela dobře i profesor fyziky Klimáček. Ten byl ve škole tradičně oblíbený. Vždy v dobré náladě, jen málokdy rozdávající poznámky či špatné známky. Když bylo třeba, žehlil problémy studentek i u ostatních pedagogů.

Navíc byl také poměrně pohledný, takže do něj byla celá řada studentek zamilovaná. Ale dával si pozor, aby se s žádnou nezapletl.  A aby se to o něm ani nepovídalo. Možná jen to, že s nimi sem tam flirtuje a udržuje s nimi přátelské vztahy, ale nikdy to nepřekročí vymezené hranice.

Bylo to asi na některé z volnějších hodin na konci pololetí, kdy při Klimáčkově hodině fyziky ve 4. A přišla řeč na profesora Kohouta. Klimáček se v jakési souvislosti zmínil o tom, že jeho o deset starší kolega je velmi důveřivý, snad až naivní. „Například mi uvěřil, že existují brýle, kterými můžete vidět ostatní lidi nahé!“, řekl Klimáček.

Studentky se zasmály. „Samozřejmě je to fyzikálně nesmysl, že ano Horáková,“ poznamenal a úmyslně se obrátil na studentku, známou svou bujně vyvinutou postavou. „Nehledě na to, že kdyby existovaly, tak už je dávno na hodiny do vaší třídy nosím!“ Dívky ho opět odměnily salvou smíchu.

A teď se vracíme k tomu, že nevíme, čí byla celá ta věc vlastně nápad. Možná některá z dívek vykřikla: „No a co kdybychom ho tedy napálily?“, avšak není vyloučeno ani to, že to jako první řekl Klimáček. Každopádně řekl: „A holky, vy umíte držet jazyk za zuby?“, načež všechny studentky jako na povel začaly kývat hlavami, a pak to celé domluvili.

Že to provedou asi takhle. Klimáček namluví Kohoutovi, že ony vzácné a mimořádné brýle – vyvinuté vědci v NASA, kde taky jinde? – bude mít půjčené na omezenou dobu z Fyzikálního ústavu. Bude vědět přibližně den, kdy to bude, ale s Kohoutem se domluví tak, že mu zatelefonuje a půjčí brýle na pár desítek minut. Asi už chápete, kam celá tahle pikantní věc směřujete.

Ano, přesně, bylo to domluvené zhruba tak, že Kimáček vytáhne Kohouta z hodiny v 4. A, půjčí mu brýle, a on se s nimi na nose vrátí do hodiny. Nebude vědět, že studentky se mezitím rychle svléknou do naha a posadí se do lavic jakoby nic. A budou umírat smíchy, až se Kohout objeví ve třídě. Budou se kochat jeho šokem a zároveň tím, jak se bude snažit nedat nic najevo. Prostě naprostá jízda!

Ono svlečení bylo pochopitelně slabým bodem celého plánu. Ne všem dívkám se do toho chtělo, znáte to, ne každý rád ukazuje faldíky a další nedokonalosti ostatním. Ale ty studentky, které protestovaly, byly rychle umlčeny ostatními. Vždyť šlo o fakt dobrou srandu!

Klimáček je samozřejmě upozornil, že svlečením se ve výuce riskují přísný kázeňský postih a že jim jako pedagog důrazně nedoporučuje, aby to opravdu udělaly. Na druhou stranu dal dostatečně najevo, že on to určitě nikomu hlásit nebude. A garantoval jim, že profesor Kohout taky ne.

To by musel nejdřív přiznat, že si za účelem shlédnutí nahých studentek půjčil speciální brýle. A to by se mu určitě nechtělo. Klimáček prohlásil: „Řeknu mu, že je nesmí rychle sundat, protože pak majiteli hrozí, že by mohl omdlít. Tím pádem bude riziko prozrazení minimální. Sundá si je až v kabinetě, až bude sedět, a vy se zase rychle obléknete!“ Studentkám se to líbilo.

Zkraťme to. Jak to Klimáček domluvil, tak se taky stalo. Všechno se odehrálo jednu březnovou středu. Studentky 4. A byly na hodinu dějepisu natěšeny snad jako nikdy předtím. Když profesoru Kohoutovi přišla uprostřed hodiny esemeska a on se omluvil, že musí na tři minuty odejít, věděly přesně, že přišla jejich chvíle.

Rychle se svlékly, šaty schovaly do tašek, a čekaly na Kohoutův návrat. Pohled na jeho výraz jim vynahradil všechny trable. A i stydlivky se málem smíchy počůraly, když viděly Kohoutovy vyvalené oči, a pozorovaly ho, jak je mlsně obhlíží a málem u toho slintá. Prostě boží happening.

Co žádná ze studentek nevěděla, bylo to, že se ještě týž večer sešli Kohout a Klimáček ve své oblíbené hospodě. Kohout vrátil kolegovi brýle s obyčejnými skly a dojatě řekl: „Jardo, fakt díky, zase jsem si to užil. Nemáš ponětí, jak mají ty osmnáctiletý holky krásný kozy! A nikdy bych nevěřil, že tuhle bejkárnu zopakujeme čtyři roky po sobě!“

Klimáček mu odpověděl, že se rádo stalo, a že za rok to zmáknou zase.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít