Psáno z fleku

Zbytečné obavy

Zdálky ke mně dolehl zvuk sirény sanitky. Nebo to byla policie či hasiči, to nedokážu posoudit. Asi znáte ten naléhavý, nepříjemný zvuk, který se přibližuje. Ale nechalo mě to klidným. Už roky mě to nechává klidným a je to úleva.

Předtím ve mně ten zvuk vzbuzoval úzkost. Už od dětství. Jako kluk jsem se bál, že se něco stalo mým rodičům nebo prarodičům. Už tehdy jsem měl dobrou představivost, až moc dobrou, abych si snadno představil havarované auto nebo byt zničený výbuchem plynu. Domů jsem se vracel s obavami, po nichž následovala úleva, když jsem zjistil, že všichni blízcí jsou živí a zdraví.

Nezbavil jsem se té úzkosti ani pak, v dospělosti. Naučil jsem se ten zvuk ignorovat, protože ve městě vlastně slyšíte houkání sanitky pořád, ale byly chvíle, kdy mě z nějakého důvodu znervózněl, a mě hned začaly trápit špatné předtuchy.

Představoval jsem si, co všechno špatného se mohlo stát mé milované ženě. Někdy jsem jí plný obav telefonoval, a ptal se, jestli je v pořádku, a ona se smíchem odpovídala, že ano, proč by neměla být v pořádku?, a až později, kdy jsme spolu hůř vycházeli, jí to začalo vadit, a jednou v hádce označila mé obavy za hysterické bláznění.

Možná měla pravdu, co já vím, my se pak stejně brzy rozvedli. A je zajímavé, jak zvláštně funguje lidský mozek, protože jsme se již dávno nemilovali, ale když jsem – dokonce i několik let po rozvodu! – slyšel zvuk sirény, stejně mou první myšlenkou bylo, že ji srazilo auto a čeká na pomoc.

Jenže ono nic netrvá věčně, a tenhle reflex byl stále slabší a slabší, až vymizel úplně. Nikoho jsem si po rozvodu nenašel. Myslím nikoho takového, aby se stal součástí mého života natolik, že by ve mně houkání sanitky vzbuzovalo úzkost. Jenže takovou věc si sami od sebe neuvědomíte. Možná je to dobře. Když o tom teď přemýšlím, tak to vlastně znamená, že v mém životě nebyl už nikdo, koho bych miloval.

Mně to až dnes přišlo líto, ale zároveň jsem byl rád, že mě zvuk sanitky nemusí znepokojovat. Byl mi lhostejný, byť byl slyšet ze stále větší a větší blízkosti, skoro jakoby sanitka zastavila kousek ode mě. A kdybych neležel na chodníku, obklopen hloučkem lidí, tak bych se postavil a podíval bych se, co se stalo. Ne ze strachu, ale ze zvědavosti. Ale chyběla mi k tomu síla.

A pak všechno stejně ustoupilo té svíravé bolesti v hrudi.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít