Psáno z fleku

Zlu se musíš postavit

Seděli u nejzastrčenějšího stolu v rohu hospody. Pět mužů, kteří dospěli k názoru, že existují momenty, kdy se správný chlap prostě musí postavit zlu.

Mluvili tlumenými hlasy, ale nebyly v nich slyšet ani pochyby, ani strach. Byli rozhodnutí to udělat.

„Dneska se to stane,“ řekl Josef.

„Musí se to stát, protože dál už to nejde,“ dodal Karel.

Pavel a Tomáš přikývli. Tomáš ještě řekl: „Musíme počítat s tím, že reakce může bejt strašlivá.“

„Ale necouvneme,“ doplnil ho Pavel.

Jaromír prohlásil: „Takže budeme losovat, kdo to udělá?“

Ostatní čtyři přikývli. Napětí u stolu by se dalo krájet. V hospodě, která byla zaplněná asi ze dvou třetin, byl normální večerní ruch.

Uvědomovali si, že nikdo z ostatních hostů neměl ani tušení, co tu stranou od ostatních řeší. Snažili se být nenápadní, prostě jako chlapi, kteří přišli do hospody na jedno.

Jaromír vytáhl z krabičky pět sirek a jedné ulomil hlavičku. Pak je schoval do dlaně. Vysunul pět konců.

„Kdo si vytáhne krátkou, tak jde na to,“ řekl.

První tahal Karel. Dlouhá! Na jeho tváři byla znát úleva, i když se to snažil nedat najevo. Josef vytáhl taky dlouhou. Přes stůl se natáhl Pavel a vzal jednu ze zbývajících tří sirek.

Krátká!

Na chvíli zavřel oči. Musel to být šok. Mezi ostatními to u stolu lehce zašumělo.

„Dokážeš to,“ povzbudil Pavla Karel. „Budeš vědět, že tu jsme s tebou,“ řekl Josef.

Ubrus u jejich stolu by potřeboval vyměnit. Ale i tak se nad něj společně naklonili, jako by byl jejich vlajkou. Dotkli se půllitry s různě upitým pivem. To byl symbol jejich spojenectví.

„Jdu na to,“ řekl Pavel a vstal.

Všichni přikývli. „Pavel je v první linii. Ale musíme počítat s tím, že to můžeme odskákat všichni.“

Ostatní souhlasně zamručeli.

Pavel zamířil k pípě. Hospodský stál zrovna u výlevky a myl sklenice.

Pavel řekl: „Bobane?“

„Jo?“, zvedl hlavu hostinský.

„Točíš pěkně hnusný pivo!“

Hostinskému se zúžily oči vzteky. „A ven!,“ řekl. „Vypadni z mý hospody. Tady si už neškrtneš!“

Pavel s tím počítal. Podíval se na své kumpány, ale ti všichni předstírali, že si scény vůbec nevšimli. Pavel zůstal stát bezradně na místě.

„Řekl jsem ven!“, zařval hostinský. „A nebudu to říkat dvakrát!“ Pavel před ním strachy couvl, pak se otočil a rychle vyšel z hospody pryč.

Hostinský roznesl v každé ruce po čtyřech načepovaných pivech a pak se zastavil u stolu, kde seděli zbylí čtyři. „Tak co, kluci, dáte si ještě jedno?“

„Jasně, Bobane,“ řekl Jaromír.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít