Psáno z fleku

Cipísek

Byl to vostrej pes. Tak se zkrátka narodil. Měl to v srdci, nebo v duši, bůh suď, kde to psi mívají, ale on to tam měl jasně a jednoznačně. Jdi a rvi se, protože buď ty sejmeš je, nebo oni sejmou tebe. Tak to měl od narození rozdaný. Jasný pravidla. Simple and easy.

Blbý bylo, že se zároveň narodil jako trpasličí pudl. Ještě ke všemu bílej. Když si ho jeho panička vyzvedla jako čtyřměsíční štěně od chovatele, tak ještě nechápal, jakej je to průser. Neměl rozum. Ale došlo mu to překvapivě brzo.

Třeba když mu nechala udělat ten vůbec nejkýčovitější sestřih, jakej si jde vymyslet. S hezky kučeravou náprsenkou a takovejma těma bačkůrkama nad prackama. „No ty vole, vypadám jak nějaká buzna!“, zděsil se, když se uviděl v zrcadle v předsíni.

A pak když mu pořídila červenej obleček, kterej mu nenavlíkala jen v mrazech, ale musel se v něm pařit prakticky celej rok.

Nebo když mu dala jméno Cipísek. Myslel si, že se propadne hanbou, když v parku vystartoval na nějakýho zdegenerovanýho labradora nebo teriéra, a ona hned začala ječet: „Cipísku, fuj je to! Nech ty pejsánky na pokoji, než tě pokoušou!“

Vlastně ho ani nepřekvapilo, že mu nechala ufiknout koule. Ale pána tvorstva v něm nepotlačila, na to byl moc velkej sekáč. Nenechal se. Zalykal se odporem, když do něj bořila svůj tlustej, navoněnej rypák, a škytala u toho: „Budliky budliky, ty můj Cipísku!“

Nebo když se ho snažila učit pac, aby ho mohla drezúrovat před kamarádkama. To se už zatvrdil a odmítal se toho zúčastnit. Ale ta obézní nána byla stejně splachovací. Smála se, až se jí ta její nakulmovaná hlava třásla, a žvatlala: „No tys ale blboučkej pes, Cipísku, je tohle vůbec možný?!“

Málem ji rafnul do ruky, ale udržel se. Byl vostrej pes, takže ho ani tohle nedokázalo rozhodit. I když mu bylo jasný, že se to dlouho vydržet nedá. Jednou zkusil zdrhnout a vzal to z parku přímo pryč. Ale měl smůlu a odchytli ho městský policajti. Asi jim ta důra slíbila vysoký nálezný.

Dvě hodiny se s ním pak ta psychopatka muchlovala a aby mu vynahradila ty hrůzy, který prožil, nechala ho spát u sebe v posteli. Myslel si, že omdlí, jak měla pod peřinou naprdíno.

Několikrát se pokoušel vyplížit do předsíně, ale bába byla jako ostříž. Vždycky ho chytila a vtáhla zpátky do postele. „Jen si to tu dneska se mnou užij, ty jelimánku!“, pištěla.

Bylo neuvěřitelný štěstí, že vlastně hned za pár dní došlo k tý bouračce. Bába se zabila na místě, což nebylo divu, protože to v tom svým slepičím vozítku našila rovnou do stromu. Jemu se nic moc nestalo, byl jen potlučenej.

Policajti pak napsali do protokolu, že příčina nehody byla chyba řidičky. Jak řekl jeden z dopraváků, není vyloučený, že se ten pes něčeho lekl, skočil řidičce na klín a strhl jí volant. Prej se to někdy stává. Ale na tuty se to nikdo nedozví.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít