Psáno z fleku

Dnes neumírej

Každý den zemře zhruba 263 tisíc lidí. Na celé zeměkouli. To je fakt. Můžete si to ověřit ve statistických tabulkách nebo najít na Internetu. Netvrdím, že je to číslo úplně přesné. V konkrétní dny to může být klidně o pár desítek tisíc více nebo méně. Ale plus mínus to sedí.

Píšu o tom proto, že ve čtvrtek 11. dubna nezemřel nikdo. První si toho všimli v Sydney zhruba v jedenáct hodin dopoledne jejich času. Největší pohřební ústav ve městě, který za den vyjíždí přibližně k sedmi stovkám zemřelých, nezaznamenal v tu dobu ani jeden případ.

To bylo velmi neobvyklé. Ředitele pro propagaci napadlo, že o tom budou informovat média, což by firmě mohlo vynést bezplatnou publicitu. A to se také stalo. Zpráva o překvapivém nedostatku nebožtíků vyšla na nejčtenějším webovém serveru a odvysílalo ji přední australské rádio.

No jo, jenže už o pět minut později začaly v redakcích zmíněných médií zvonit telefony, že v ostatních pohřebních ústavech je to stejné. Od půlnoci ani jeden mrtvý! O věc se během následující hodiny začali zajímat i další novináři. A kolem poledne byla senzace na světě. V Austrálii přestali umírat lidé!

Zprávu v tomto znění vydala někdy kolem třetí hodiny odpoledne tamního času agentura Reuters. To bylo v Londýně pět hodin ráno a v New Yorku teprve půlnoc. Anglická a americká média brala zprávu Reuters jako kuriozitu, která vznikla buď zvláštní shodou okolností, anebo spíš jako výsledek snahy australského kontinetu upoutat na sebe pozornost. Konec konců se něco takového nedělo poprvé. Ti milovníci klokanů byli odjakživa poněkud bezskrupulózními lovci senzací.

Avšak i v Evropě, a s šestihodinovým zpožděním v Americe, se začalo potvrzovat, že lidé neumírají. Bylo to navýsost zajímavé. Pohřební ústavy hlásily nula výjezdů. Kolem desáté hodiny ráno greenwichského času novináři BBC spočítali, že od půlnoci 11. dubna mělo na světě zemřít už téměř sto tisíc lidí, ale navzdory velkému úsilí se nepodařilo najít ani jednoho.

Neumírali lidé v nemocnicích, na silnicích ani v nebezpečných čvrtích velkých měst. „Najděte mi jednoho mrtvého. Neříkejte mi, do prdele, že nikdo za posledních pár hodin nedostal blbej infarkt!“, vypěnil údajně jinak seriózní a sympatický šéfredaktor londýnského deníku The Guardian.

V šest ráno po osobní intervenci šéfredaktora vznikl v americkém deníku The New York Times, který sám sebe považuje za nejdůležitější a nejrespektovanější noviny na světě, speciální tým nazvaný: „Death Wanted“. Tři reportéři a dva zkušení redaktoři měli za cíl zjistit, co se vlastně děje.

Ale nezjistili nic, když tedy pomineme fakt, že se utvrdili v tom, že prostě lidé přestali umírat. Když se v půl desáté dopoledne místního času začalo obchodovat na NYSE, ale i dalších burzách na východním pobřeží, tak akcie pohřebních ústavů začaly prudce klesat.

Japonská nejsledovanější zpravodajská televize odvysílala rozhovor se sebevrahem, který si od rána pokusil vzít osmi různými způsoby život, ale neúspěšně. Tím posledním byl skok do kolejí pod vlak šikansen, který pro muže skončil jako zázrakem bez jediného škrábnutí. „Rozhodl jsem se, že na to kašlu. Nemám čas na to dělat ze sebe pitomce,“ řekl televizi.

Ještě před obědem svolal do Bílého domu mimořádnou poradu prezident Obama. Spekulovalo se, že nečekaný vývoj událostí velmi znepokojil Pentagon, protože pokud by se potvrdilo, že lidé přestali umírat, tak by to poněkud narušilo tradiční koncept vedení válek. Mluvčí prezidenta každopádně důrazně vyvrátil, že se CIA experimentálně pokusila zabít několik údajných teroristů držených na základně Guantanamo, avšak i zde bez úspěchu.

Vzhledem k tomu, že lidé sice přestali umírat, ale nadále se rodily děti, objevilo se už v průběhu odpoledne několik krizových scénářů, předpovídající absolutní přelidnění planety během sedmi až deseti let. Čína zavedla s okamžitou platností politiku žádného dítěte. Protesty těhotných Číňanek odmítla s tím, že když plánovaly rodinu, měly myslet dopředu.

Úřady ve všech velkých městech důrazně vyzvaly obyvatele, aby přestali skákat z vysokých pater domů. Sice se nikdy nikomu nic nestalo, ale ukázalo se, že skákající lidé způsobují dopravní zácpy a další zmatky. Severokorejská armáda překročila hranice s Jižní Koreu s úmyslem, že svého souseda obsadí. Jihokorejcům se agresory sice nepovedlo usmrtit, ale vzali je v Soulu do supermarketu, a oni se ihned rozhodli emigrovat.

Nikdo na Zemi o tom neměl tušení, ale důvodem pozoruhodného, a posléze ještě mnoho let zkoumaného úkazu byla stávka zaměstnanců nebeského Úřadu pro přirozenou likvidaci pozemšťanů. Ta byla vyhlášena kvůli mimořádně špatnému jídlu v tamní kantýně. Trvalo třicet hodin, než se rozhořčené úředníky, známé na Zemi jako „Smrtky“, podařilo přimět k návratu do práce. Bůh dohodu s odbory, takzvanými Smrťáky, velmi přivítal.

Bylo pouze nešťastnou shodou okolností, že k ukončení stávky došlo zrovna v době odvážného, médii sledovaného experimentu rakouského dobrodruha Felixe Baumgartnera. Ten se rozhodl skočit ze stratosféry na zemský povrch bez padáku. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově v jeho rodné vesnici.

Logo hlavního sponzora umístili kameníci přesně dle smlouvy do pravého horního rohu náhrobního kamene.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít