Psáno z fleku

I Všemohoucí má své dny

Padl na kolena a sepjal ruce. Řekl: „Všemohoucí, tak dneska jsem udělal osm dobrejch skutků a tři špatný.“

„Dobře, řekni mi o těch špatnejch,“ odpověděl rychle Všemohoucí.

To ho překvapilo, protože Všemohoucí se obvykle ptal nejdřív na ty dobré. A někdy jenom na ně. Chválil ho za lásku k bližním a pdoporoval ho v tom, aby jich další dny dělal ještě víc.

“A nechceš slyšet o těch dobrejch?„, zeptal se opatrně.

“Ne," řekl Všemohoucí. „Dobrý skutky mě pekelně nuděj.“

„Všemohoucí?“

„Jo?“

Možná se mu to zdálo, ale přišlo mu, že si Všemohoucí trochu šlape na jazyk. Napadla ho kacířská myšlenka, že je snad Všemohoucí opilý, ale rychle ji zaplašil. Byl přece loajální věřící ovečkou.

„Je ti dobře?,“ zeptal se s obavami. „Nejsi unavenej?“

„Hele, bez starosti,“ pronesl suverénně Všemohoucí, a on teď zcela jasně slyšel zvuk nalévaného nápoje.

„Ty piješ, Všemohoucí?“, řekl udiveně, protože Všemohoucího až dosud nevnímal jako bytost s těmito lidskými, obyčejnými projevy. Všemohoucí pro něj byl víc princip či symbol než jakkoli živoucí stvoření.

„Hele, nestarej se,“ řekl nakvašeně Všemohoucí. „A vybal ty špatný skutky. Nemám jenom tebe.“

Miloval tohle podvečerní rozjímání, ale dnes z toho měl totálně zkažený pocit. To se Všemohoucí nemohl ovládnout a chovat se s uměřenou nadpřirozeností jako vždy?

Co s tím však on mohl dělat. A tak se nadechl, že řekne o svých špatných skutcích, avšak dřív než mohl začít, Všemohoucí řekl: „Víš co? Vydrž momentík. Došla mi vodka. Skočím si do ledničky pro další.“

Teď už vůbec nevěřil svým uším. Všemohoucí pil vodku? A šel si do lednice pro další láhev? Cítil se naštvaný, ba podvedený.

Z éteru se ozvalo cinknutí skla a nalévání tekutiny. Teď když věděl, že je to vodka, znělo to ještě odporněji. Mohl se mýlit, ale měl pocit, že slyší tlumené říhnutí.

„Všemohoucí?“

„Jo, jsem tady. Můžeš spustit ty svoje špatný skutky.“

Zaváhal, protože se mu to zdálo lehce nedůstojné. Ale na druhou stranu to byl Všemohoucí, a kdo byl on, aby se nad něj vyvyšoval? Tak začal: „Nepustil jsem starou paní v tramvaji sednout.“

„Cože?“, zeptal se Všemohoucí.

„Viděl jsem ji, byla stará a nejspíš i nemocná, ale já předstíral, že ji nevidím a dívám se z okna.“

Všemohoucí si odfrkl.

„Slabý. Dál.“

Co to je za reakci? Podvil se, ale mlčel. Řekl: „Bylo to ode mě ohavný.“

„Dál,“ řekl netrpělivě Všemohoucí.

„Dobrá,“ řekl, rozhodnutý, že se nenechá podivným chováním Všemohoucího vyvést z míry. „Když jsem byl na obědě v kantýně, půjčil jsem si ze stojanu noviny.“

„A to je jako špatnej skutek?“

„Nestačil jsem je dočíst a odnesl jsem si je do kanceláře.“

„A…?“, zeptal se Všemohoucí.

„To je všechno,“ řekl. „Přece nemůžu odnášet z jídelny noviny, který tam jsou pro všechny. Sice jsem je tam o hodinu později vrátil, ale i tak si je za tu dobu mohlo přečíst mnoho jinejch lidí.“

„Uf, to jsou ale voloviny,“ řekl Všemohoucí. „A třetí špatnej skutek?“

Cítil rozpaky. Nechtělo se mu o tom mluvit, zvlášť když byl Vyvolený dnes v tak podivné náladě.

„No tak,“ řekl Všemohoucí.

„Jel jsem domů v přeplněným autobuse. A přede mnou stála dívka v minišatech.“

„No konečně něco,“ řekl Všemohoucí. „Tak cos dělal? Vytáhl jsi ptáka a začal jsi ji obtěžovat?“

„Ne, propánakrále,“ řekl pohoršeně i dotčeně. „Ale představoval jsem si, jak to děláme.“

Všemohoucí se zájmem řekl: „Jak s ní pícháš?“

„Ano,“ řekl neochotně.

„Chci slyšet podrobnosti,“ řekl Všemohoucí.

„To je všechno,“ řekl zahanbeně. Bylo mu nepříjemné, že musel nahlas přiznat své nečisté myšlenky. „Představoval jsem si, že jsem ji pozval domů na kávu s úmyslem s ní zhřešit. Teda jako ji opíchat. Moc se za to stydím, Všemohoucí.“

„A dál?! Chci to slyšet dál,“ naléhal Všemohoucí.

„Copak to je málo? Pozvat cizí mladou holku s těmahle úmyslama do vlastního bytu?“

„Chci slyšet, jak jí zasouváš ptáka do tý její štěrbiny a jak u toho oba hekáte,“ řekl Všemohoucí, a teď už nejen divně mluvil, ale také zrychleně dýchal. A občas bylo slyšet i zasténání.

V tu chvíli mu to došlo. Zatímco on tu klečí s rukama sepjatýma a líčí svá pochybení, Všemohoucí tam nahoře masturbuje. Zdálo se mu to neuvěřitelné.

„Všemohoucí?“, řekl maximálně pohoršeně.

„Počkej chvíli,“ zašeptal zadýchaně.

To už na něj bylo moc. Vstal, oprášil si kolena a co nejrychleji vyšel ven na ulici. Zamával na prvního taxíka projíždějícího kolem. Nasedl dovnitř. „Kam to bude, šéfe?“, zeptal se řidič.

„Do bordelu. Toho nejbližšího,“ odpověděl.

Řidič se zkoumavě podíval na něj a pak na průčelí kostela, z kterého vyšel.

„Byl jsem tam rozvázat smlouvu,“ řekl řidiči. „Skončil jsem s nima. A teď jeďte do bordelu, opravdu to spěchá.“

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít