Psáno z fleku

Oficiální vyjádření k informacím, které se šíří o povídkách z fleku

project_image_1366213600401_600x400

V posledních dnech se objevily informace, že povídky „z fleku“ končí. Že už každý den (případně skoro každý den) nebudu psát povídku, protože mě to přestalo bavit, nehledě na to, že už v sobě ani žádnou další povídku nemám.

Těmto spekulacím nahrávají i tón a pointa zatím poslední, sté povídky, která je o nebohém autorovi, který se opil bourbonem a vsugeroval si, že mu telefonuje jeho dávný redaktor ze začátečnických let.

Myslím, že se k tomu musím jako autor i majitel těchto stránek vyjádřit.

Ano, je to pravda.

Stovkou jsem zakončil jedny z nejzajímavějších tří měsíců svého života. Musím říct, že pro mě psaní povídek bylo větším dobrodružstvím, než jsem si myslel. Prakticky každou volnou chvíli jsem ze své mysli lovil a doloval nápady. Při běhání, při řízení auta, při chození po městě či při cestování kdekoliv. Nezabíralo mi to zas tolik času, spíš bych řekl, že jsem jen efektivněji využíval chvíle, kdy za normálních okolností čučím do blba, čtu knížky nebo dělám chytrého na Facebooku či Twitteru.

Psaní povídek mě neomezovalo, s výjimkou toho, že jsem za celou tu dobu nepřečetl nic pro radost. Znáte to, takové ty chvíle, kdy si večer sednete do křesla, nalijete si panáka a u krbu (když nemáte krb, tak někde u zdi) vášnivě čtete knížku. Na to jsem neměl čas, chuť ani sílu. Nalil jsem si panáka, sedl si ke stolu a psal povídku.

Asi bych ještě vydržel. Ale stovka je dobrou příležitostí psaní skončit, či lépe řečeno přerušit. Zvlášť když se naskytla tak výmluvná povídka číslo 100. Asi mi nikdo neuvěří, že jsem ji neměl připravenou dny, týdny nebo dokonce měsíce dopředu. Ale neměl.

Napadla mě v úterý, vím dokonce přesně, kde to bylo. Šel jsem z Václaváku do bytu na Starém Městě, a někde v Jindřišské ten nápad přišel. (Tak to, mimochodem, bylo u většiny povídek. Skoro u všech bych si asi i dneska vybavil, kde mě ten konkrétní nápad zastihl). Doma jsem ji asi za půl hodiny napsal. A až večer, když jsem ji po sobě ještě jednou četl, mi došlo, že je to ideální povídka na závěr.

Jsem šťastný i pyšný, že povídky četlo tolik lidí. V internetových statistikách to jsou průměrné dva tisíce shlédnutí na povídku, v reálu by to mohlo být plus mínus tisíc pravidelných čtenářů. To je dneska ohromné číslo, a jak říkám, jsem za něj vděčný.

Co teď?

Mám pro vás dvě zprávy.

Můžete si koupit moje povídky v papírovém, knižním vydání. Klikněte tady a dozvíte se víc.

Když se peníze na knižní vydání podaří získat (je na to 45 dní), pak hned poté projekt Z fleku obnovím. A chtěl bych v něm pak publikovat povídky nejen svoje, ale i dalších autorů. Během minulých tří měsíců mě mnozí kontaktovali, zda bych jejich povídky na tomto blogu nepublikoval. Odpovídal jsem, že ne, protože to byl můj vlastní, osobní projekt.

Ale počínaje červnem bych byl rád, aby se web Z fleku stal místem, kde budou krátké, zajímavé povídky od různých autorů. Budu je všechny vybírat já. Budu za ně ručit. Co z toho autoři budou mít? Nic. Jen to, že jim pro jejich povídky zajistím čtenáře. Tak jak jsem to uměl pro ty svoje.

To je všechno. Snad jsem to takhle narychlo a z fleku napsal dostatečně srozumitelně.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít