Neviděli jste Karla?

Neviděli jste Karla?

Možná se i vy ptáte, jak ta naše světlá budoucnost začala. To vám samozřejmě nedokážu v plné šíři popsat, vlastně to do detailů ani nevím. A myslím, že když někdo tvrdí, že to začalo blokováním uživatelů na sociálních sítích, že trochu přehání.

Jak říkám, moc o tom nevím. Ale můžu se podělit o to, jak to první den proběhlo u nás ve firmě.

Kolem desáté přišla Blanka z obchodního a zeptala se: „Neviděli jste Karla?“

Měl na židli hozené sako a vedle stolu tašku, z které vykukovala svačina. Rohlík zabalený v ubrousku a jablko.

„Před chvílí tu byl,“ řekl Kamil, který seděl u vedlejšího stolu. „Teda aspoň mám ten pocit,“ dodal.

Blanka zavrtěla hlavou. „Tak až přijde, tak mu řekněte, ať se staví u Eduarda.“ Eduard byl obchodní ředitel a všichni lidi v oddělení zakázek z něj měli vítr.

„Jasně,“ řekl Kamil, a Václav, který seděl ještě o stůl dál, řekl: „Spolehni se, Blani.“ Jenže Karel se do oběda neukázal.

Ve tři čtvrtě na jednu se v oddělení zakázek objevil uniformovaný zřízenec z ostrahy budovy. „Hledám pana Kalinu,“ řekl.

Kamil odpověděl, že pan Kalina tu není a že si nejspíš někam odskočil.

„Kam odskočil?“, zeptal se uniformovaný zřízenec.

Kamil vzhlédl od výkazů na monitoru svého počítače. „No asi někam pryč,“ řekl. „Proč ho sháníte?“

Uniformovaný zřízenec řekl, že ho zas tak moc neshání, ale že mu v systému vyskočilo, že už není zaměstnancem firmy.

„Karel už tu nedělá?“, ozval se Václav.

„Samozřejmě, že tu dělá. Má tady sako, tašku i svačinu,“ řekl Kamil, lehce podrážděný nesmyslností celé konverzace.

„Jestli je řeč o Karlu Kalinovi, tak ten už tu nepracuje. Klidně se podívejte!“, řekl uniformovaný zřízenec. Došel k Václavovi a strčil mu pod nos tablet. Na displeji byla Karlova fotografie, jeho jméno a další osobní údaje, ale vše bylo přeškrnuté velkým červeným X.

„To bude nějaká blbost,“ řekl Kamil, který se na displej koukl přes rameno uniformovaného zřízence. „Karel normálně dneska přišel. Jen se pak někam ztratil,“ dodal už méně přesvědčeně, a rozhlédl se po kancelářském prostoru.

Simona, která sedí u stolu přes uličku, mu dala za pravdu. „Ještě v devět tu seděl. Určitě má nějaký mítink. Není v oddělení marketingu?“

Kamil řekl, že Karel na mítinky do oddělení marketingu nikdy nechodil, takže si nemyslí, že tam bude zrovna teď.

„Divný je,“ řekl uniformovaný zřízenec, který naslouchal jejich debatě, „že mám v systému zároveň informaci, že neopustil budovu.“

„Tak vida,“ řekl Václav. „Jestli neopustil budovu, tak tady někde musí být. A je pořád zaměstnanec.“

„Ono to ještě není všechno,“ vzal si znovu slovo uniformovaný zřízenec. „Já vám to původně ani nechtěl říct. Protože to asi bude nějakej renonc. Ale já mám v systému, že už ani není živej.“

Je zajímave, jak taková informace, byť nepravděpodobná až bizarní, na ostatní vždycky zapůsobí. Jako výbuch nějaké bomby hromadného ničení.

Nebo spíš hromadného mlčení. Podívali se na sebe, ale nikdo neřekl ani slovo. Uniformovaný zřízenec pokrčil rameny a odešel.

V půl páté přišly dvě uklízečky v tmavomodrých pracovních oděvech. Jedna vzala ze židle Karlovo sako a sehnula se pro tašku, z které stále vyčuhovaly rohlík a jablko. Druhá sklízela papíry na stole.

„Co to děláte?“, zeptala se Simona, která si jich všimla jako první.

„Je to stůl číslo 37?“, zeptala se jedna z nich silným východním přízvukem.

„To je Karlův stůl,“ odpověděla poměrně nelogicky Simona.

Do debaty se zapojil i Kamil. „No jasně. To je Karlův stůl. Kam to nesete?“

„Máme to odnést pryč,“ řekla uklízečka, naházely věci do černého plastového pytle a odešly.

Večer seděl Václav doma v kuchyni a přemýšlel, jestli půjde do hospody, nebo si na počítači pustí porno, když mu zazvonil mobil. Byl to Kamil.

„Ty vole,“ ozvalo se ve sluchátku. „Pusť si televizi. To je teda síla.“ A zavěsil.

Václav už nechytil začátek reportáže, ale z kontextu její obsah rychle pochopil. V podstatě šlo o to, že Almighty Corp., která zhruba před deseti lety vznikla ze společnosti Facebook, provozující tehdy populární sociální síť, se rozhodla provádět blokování nevhodných lidí.

Zas tak překvapivé to nebylo. V médiích se o tomto kroku spekulovalo už delší dobu a údajně proběhlo i několik pilotních projektů. Spousta lidí ovšem věřila, že k celoplošnému nasazení neodjde.

V čemž se tedy mýlili, což teď na obrazovce potvrdila pohledná reportérka.

„Během prvního dne ostrého provozu bylo z veřejného prostoru odstraněno asi milión jednotlivců z celého světa. V České republice se jejich počet odhaduje asi na patnáct až dvacet tisíc. Akce proběhla mezi osmou a desátou hodinou ráno našeho času, podle Almighty Corporation naprosto hladce. Vybraní lidé byli převezeni na vyhrazená místa, o kterých však firma žádné další podrobnosti nezveřejnila,“ řekla.

Reportáž pak pokračovala prohlášením mluvčího firmy, že důvodem pro zablokování bylo v drtivé většině porušování zákonů, ale někdy i dobrých mravů. „Jsme si jisti, že tento náš krok mimořádně prospěje ke kultivaci společnosti,“ řekl mluvčí.

Nezávislý expert vysvětlil, že si myslí, že v první várce to byli například sexuální násilníci a uživatelé nelegálních, či jen neobvyklých druhů pornografie. „Třeba sex se zvířaty a tak,“ povytáhl obočí. „Nedá se vyloučit, že v další vlně budu následovat ti, kteří sledují běžnou pornografii nebo i erotiku,“ řekl. „A s nimi také hrubí, vulgární či prostě nevychovaní lidé!“

Slovo dostali rovněž zástupci lidskoprávních organizací, kteří vyjádřili mírné znepokojení nad způsobem, jakým bylo blokování provedeno. „Nemáme bohužel žádné informace, v jakých podmínkách byli dotyční transportování a nakolik humánně s nimi pak bylo naloženo,“ řekla jedna z aktivistek.

Zároveň však rozhodným hlasem dodala, že svět teď bude přátelštějším, bezpečnějším a celkově lepším místem pro život. „Přichází čas ušlechtilých a po všech stránkách kvalitních jedinců!“

Pozitivní dojem posílilo i závěrečné sdělení, že podle nejmenovaných zdrojů provádí firma blokování bezbolestně, a to nitrožilně. Použitá, zcela nová látka je výsledkem mnohaletého výzkumu, při kterém nebylo ublíženo žádným laboratorním zvířatům.

Václav se dodíval na reportáž a když televizi vypínal, byl bledý jako křída. Pornografie dnes večer samozřejmě nepřipadala v úvahu. A že by chtěl strávit večer s těmi opilci v Plzeňce, to se mu rovněž nezdálo jako dobrý nápad.

Zapnul počítač a otevřel si na webu stránku pro rezervaci vstupenek. Zajímalo ho, jestli jsou ještě nějaké volné lístky na večerní představení opery.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít