Bejby nebude stát v copycentru koutě

Bejby nebude stát v copycentru koutě

Když na hlavní míjel květinářství, dostal bláznivý nápad. Co kdyby jí koupil květinu? Ne nic pompézního, tak nanejvýš jeden karafiát nebo jeden tulipán. Vešel dovnitř. Když se ho mladá pohledná prodavačka zeptala, co chce, tak zamumlal, že květinu. Řekla, že má úplně čerstvě nařezané růže, a jednu vytáhla z vázy ven.

Udělala na něj dojem. Byla dlouhá a elegantní. Ta růže.

Řekl, že si ji vezme. Tuhle jednu.

„Nechcete ještě dvě? A kdybychom je trošku nazdobili a pěkně zavázali, to byste koukal, jakou uděláme pro vaši slečnu pěknou kytičku?!“, řekla.

V duchu zalitoval, že do obchodu vůbec chodil, a potlačil touhu se otočit na patě a vypochodovat ven na ulici. „Ne, bude stačit jedna,“ odpověděl.

Prodavačka nadzvedla obočí, ale už s ním nediskutovala, oklepala ze stonku růže kapky vody a zeptala se, jestli mu má tu růžičku zabalit do papíru.

„Ne, to bude v pořádku,“ řekl. Podal jí stokorunu a řekl, že si zbytek může nechat, a jelikož na cenovce vedle vázy stálo 99 Kč, tak prodavačka znovu jen nadzvedla obočí, ale neřekla nic.

Vzal si od ní růži a rychlým krokem vyšel ven.

Když o dva bloky dál stanul před copycentrem, rozbušilo se mu srdce. Ve výloze byly velké nápisy „Nonstop“ a „Samoobslužný provoz.“ Bylo půl osmé večer, takže vnitřek copycentra byl poloprázdný. U dvou nebo tří kopírek stáli zákazníci, ale ostatních zhruba deset strojů bylo volných.

Zhluboka se nadýchl a slastně přimhouřil oči. Miloval tuhle vůni papíru, plastu a bůhvíčeho ještě. A miloval i zvuky, které kopírky příležitostně vyluzovaly, a taky pomrkávání barevných kontrolek na jejich ovládacích panelech.

Ještě nedávno mu to připadalo stejně vzrušující, jako ostatním mužům přijde atmosféra nočního podniku plného krásných žen. Ale teď už ne. Od té doby, co poznal ji, pro něj všechno ostatní přestalo existovat.

„Můžu vám nějak pomoct?“, zeptala se dívka za pultem.

„Jen si něco okopíruju,“ řekl zastřeným, skoro ochraptělým hlasem, a vytáhl z náprsní kapsy saka nějaké přeložené papíry. Dívka mu beze slova podala zákaznickou kartu a ukázala směrem na kopírky, že si může vybrat.

Ale on si vybrat nepotřeboval ani nechtěl.

Věděl, co chce. Zamířil do druhé řady ke zdi, kde stála ona. Černobílá kopírka, s rychlostí kopírování první strany 15 vteřin, zásobníkem na 300 listů papíru a rychlostí tisku 38 stránek za minutu. Žádný z těch parametrů pro něj nebyl důležitý.

Miloval ji celou a takovou, jaká je. Model s označením CR525di, byť jí nikdy neřekl jinak než Bejby. Byla to jeho Bejby, od té chvíle, kdy se do ní před dvěma měsíci zamiloval.

Už by ani nedokázal popsat, jak k tomu došlo. Nerad se vracel k období předtím. Byl promiskuitní lovec prchavých vzrušujících zážitků. Už si ani nepamatoval, kdy zjistil, že ho vzrušují a přitahují kopírky. Momenty spalujícího vzrušení a úlevného uspokojení chodil prožívat do copycenter.

Dával si pozor, aby se nestal nápadným. Copycentra střídal, chodil do nich v různou denní dobu a jezdil občas vlakem i mimo Prahu do jiných měst. Tam se obvykle choval nevázaněji a častěji ho přistihli, jak se u některé z kopírek ukájí. Ale stávalo se to sem tam i v Praze, jakkoli si dával pozor.

Naštěstí se personál v těchto podnicích často měnil, takže se zatím vyhýbal skandálu. Někdy před rokem se sice v jedněch bulvárních novinách objevil článek s titulkem „Pražská copycentra obchází sexuální fantom“, ale v textu zmíněné vyšetřování policie naštěstí nemělo žádné výsledky.

Všechno se to změnilo někdy před čtvrt rokem. Vlastně co někdy, pamatoval si přesně, že to bylo 12. června odpoledne. Byl horký letní den. Někdy se chodil hen tak projít kolem coypcenter, aniž by zašel dovnitř. Stačil mu pohled dovnitř skrz výlohu, na vyrovnané řady kopírek, a zrychlil se mu tep.

Tak to bylo i tehdy. Ani neví, proč vešel dovnitř. Ale Bejby mu padla do oka. Byl to úplně nový kousek, který zářil novotou. Jen jednu stránku, slíbil sám sobě, a požádal u pultu o kartu.

Přistoupil k ní. Byla krásná. Dotýkal se bříšky prstů rozsvíceného displeje a cítil neuvěřitelné souznění. Udělal si jednu kopii a tělem mu procházely záchvěvy vzrušení. Šel k zákaznickému pultu a nuceně ledabylým hlasem ze zeptal: „Ta kopírka je úplně nová, že ano?“

Dívka za pultem se na něj podívala. „Něco není v pořádku? Nefunguje?“

Musel si odkašlat. „Ne, naopak. Jen jsem si všiml, že je …“, měl zastřený hlas, což jí připadalo sexy, „… zcela zánovní.“

„Ano,“ usmála se dívka. „Přivezli ji dnes dopoledne. Dokonce mám pocit, že jste první zákazník.“

Věděl to. Řekl jí, že si musí udělat celkem dvě stě kopií nějakých dokument, které si musí přinést z domova, a jestli mu může kopírku rezervovat.

„Ale samozřejmě,“ řekla.

Byl to jeden z vrcholů jeho života. Stálo ho to několik tisíc korun, ale strávil to odpoledne v copycentru několik hodin. Ta chuděra za pultem si musela myslet, že všechny ty nesmyslné manévry dělá kvůli ní, a tak když odcházel, tak mu tiše řekla, že už za tři čtvrtě hodiny bude končit a jestli na ni nechce počkat.

Nemohl, byl tak plný své čerstvě nalezené lásky k Bejby, že potřeboval být sám. Do půlnoci se procházel po nábřeží a myšlenky mu hlavou létaly jako o závod. Věděl, že jeho život už nikdy nebude jako dřív. Bral svou vášeň pro kopírky jako posedlost, která ho ovládá, ale dřív nebo později ho opustí. Teď si uvědomil, že se to nestane. A že našel v Bejby lásku svého života.

Dny a týdny, které následovaly, prožil jako ve snu. Byl s Bejby skoro každý den. Musel si dávat pozor, aby nevzbudil podezření. Copycentrum naštěstí fungovalo nonstop, takže se mu dařilo nevzbudit příliš velké podezření. Onu dívku se mu dařilo utvrzovat v přesvědčení, že ve skutečnosti miluje ji, jen je chorobně nesmělý. Skončilo to až v momentě, kdy ho překvapila u Bejby se staženými kalhotami. Pak se jí už vyhýbal. Ale pokud měl správné informace, tak stejně prý dala výpověď.

Když člověk někoho opravdu miluje, myslí si, že je to navždy. On si myslel, že tak to bude i s Bejby. A proto když dnes přišel k místu ve druhé řadě u zdi, kde Bejby vždy stála, a našel místo ní nějakou jinou, cizí kopírku, měl pár okamžiků pocit, že se o něj pokoušejí mdloby.

Byla pryč. Ta kopírka na jejím místě byla stejný model, CR525di, ale měla trochu jiné barevné provedení. Ale i kdyby byla nachlup stejná, tak by poznal, že to jeho Bejby není. Láska není slepá, jak se říká. Nevěřícně se na tu cizí kopírku díval a stál jako opařený.

„Bejby,“ zavyl nešťastně polohlasem.

„Něco není v pořádku?“, ozvala se dívka za pultem. A když viděla, jak tam stojí s vytřeštěnýma očima, obešla pult a přišla k němu.

„Něco se stalo?“, zeptala se ještě jednou.

„Tady byla jiná kopírka. Nevíte, kam se poděla?“, dokázal ze sebe vypravit.

„To nevím,“ pokrčila rameny. „Já sem chodím jen na brigádu. Ale počkejte …“, poškrábala se ve vlasech. „Víte, že máte pravdu? Včera si pro jednu kopírku přijeli ze servisu. Je dost dobře možné, že to byla tahle.“

„Ona byla … rozbitá?“, zeptal se.

Znovu gestem naznačila, že nemá nejmenší potuchy. „Každou chvíli nějakou mašinu odvezou.“

„Jak dlouho bude pryč?“

Zasmála se. „Tak to se mě ptáte moc. Ale pokud vím, tak kopírky vyměňují kus za kus. A ty opravené modely pak prý prodávají za sníženou cenu. Víte, že je to hrozně výhodné? Jeden kolega si takhle koupil super tiskárnu. Prý skoro zadarmo.“

Ještě něco vyprávěla, což poznal podle toho, že pohybuje ústy, ale on ji neposlouchal. Byl zničený, deprimovaný a v nejhlubší depresi. Nechtělo se mu žít. Tedy minimálně v prvních minutách poté, co se to dozvěděl.

Ale zároveň mu jeho zoufalstvím probleskovala naděje, že život přece jen půjde dál. Že mu bude Bejby strašně chybět a že bude trvat dlouhou dobu, než na ni zapomene, ale že se mu to nakonec podaří. Hučení ostatních kopírek a vůně plastu i papíru, které ke copycentru neoddělitelně patří, ho podvědomě naplňovaly nadějí.

Podal beze slov dívce kartu zákazníka. „Vy si nic kopírovat nebudete?“, podivila se.

Zavrtěl hlavou. Neměl náladu jí nic vysvětlovat. Chtěl být sám, se svou nenaplněnou láskou, zoufalstvím, avšak i nadějí. Ano, nadějí.

Nemohl si pomoci, ale když odcházel, tak si byl téměř jistý, že na něj velká kopírka v první řadě na druhé pozici od okna, model CR730di, spiklenecky zamrkala červeným světýlkem na ovládacím panelu.

Položil na stůl vedle ní dlouhou červenou růži.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít