Nenechte svůj holicí strojek, aby napsal paměti

Nenechte svůj holicí strojek, aby napsal paměti

Řekl, že má asi sólokapra.

Šéfredaktor nejčtenějšího bulvárního deníku se na něj podíval a řekl: „Drogy, píchání nebo politickej skandál?“

„Myslím, že všechno dohromady.“

„Hele,“ řekl šéfredaktor, „my fakt nemáme čas ztrácet čas nějakejma píčovinama.“

Znělo to dobrácky, ale reportéra Kováře to naštvalo.

„To nejsou žádný píčoviny, kurva,“ prohlásil. „Ozval se mi kuchyňskej robot manželů Babišových. A chce mluvit.“

Šéfredaktor se rozhlédl po ostatních účastnících porady a blahosklonně řekl: „Ty jsi bumbal, že jo?“

Což reportéra Kováře naštvalo ještě víc. „Měl jsem dvě piva. Z čehož plyne, že jsem naprosto střízlivej. A pivo jsem si dát musel, protože jsem byl na schůzce se zdrojem.“

„S tím robotem, jo?“, zeptal se šéf kulturní rubriky Maňák.

„Ha, ha, ha,“ řekl sarkasticky, temným hlasem Kovář. „Se zdrojem z ministerstva obrany, kvůli tý kauze špatně zateplenejch spacích pytlů. Kuchyňskej robot mi poslal email.“

Zdálo se, že se šéfredaktor začíná bavit. „Počkej, on ti poslal mail? A co ti napsal?“

Kovář si nevšiml posměšných záblesků v šéfredaktorových očích a okamžitě se chytil. „Napsal mi, že nám může poskytnout seznam ovoce, který Monika Babišová džusovala v posledních dvou tejdnech. Taky že zná obsah několika rozhovorů, které spolu Babiš a Babišová v kuchyni měli. A pokud bychom měli zájem,“ teď Kovář významně ztišil hlas, „tak má důkazy o tom, jak Babišová flirtovala s opravářem myčky.“

Šéfredaktor to nevydržel a vypukl v hurónský smích. „A tyhle … kokotiny … ti ten pošahanej kuchyňskej robot … posílá mailem?“ Vyrážel ze sebe slova a mezi nimi lapal po dechu, jak se jeho tělo smíchy otřásalo.

„Co je na tom divnýho?“, řekl Kovář zcela mrazivě.

„Ty vole, odkdy mají kuchyňský roboty mail?“, ozval se Švejda, zástupce šéfa sportovní rubriky.

„Hele, Dřepe,“ řekl mu Kovář přezdívkou, kterou sportovní novináři nemají dvakrát v lásce, „existuje něco, čemu se říká Internet věcí. Ale to ten tvůj medicimbálek, co máš místo palice, asi ještě nestačil pobrat.“

„Zato ty jseš myslitel, vole,“ řekl Švejda popuzeně.

„Jsem natolik myslitel, abych věděl, že takovej robot v kuchyni může dodat suprový informace,“ řekl Kovář.

Pak se obrátil na ostatní. „Dneska jsou všechny tyhle šmejdy online,“ řekl.

Švejda toho měl v tu chvíli dost, vyskočil ze židle a chystal se Kovářovi jednu natáhnout. Tričko s nápisem I love chess and porn se mu na jeho bicepsech výhrůžně nadouvalo. „Kdo je u tebe šmejd?“

Kovářovi došlo, že si Švejda myslí, že poslední replika byla určena jemu. „Ty jsi fakt pošahanej,“ řekl tentokrát s přátelským podtónem, byť byl stále ve střehu, to pro případ, že by ho Švejda opravdu napadl. „Mluvil jsem o tom robotovi.“

Švejda se uklidnil a zase si sednul. Šéfredaktor řekl: „Já chápu, že jsou některý věci připojený k Internetu. Ale nikdy jsem neslyšel, že by samy od sebe posílaly maily.“

Kovář prohlásil, že to je dneska normální. „Někde jsem četl, že dnešní kuchyňskej robot má větší výpočetní kapacitu než počítačový systémy, který řídily let člověka na Měsíc.“

„Aha,“ řekl šéfredaktor.

„To si piš, že Babiš asi tý svý starý nekoupil žádnej levnej kousek. Že ten jejich robot bude prošpikovanej špičkovou technikou.“

„A podle tebe je dost inteligentní, aby uměl napsat mail?“

„Na to vem jed,“ prohlásil Kovář.

„Hele, a proč napsal zrovna tobě?“, zeptal se fotograf Chlíbecký.

„O tom jsem taky přemejšlel,“ přiznal Kovář. „A napadlo mě jediný vysvětlení. Že vedle něj Babišovi položili naše noviny a on si tam přečetl nějakej můj článek,“ řekl.

„A já mám místo hlavy medicimbal,“ zachechtal se Švejda. „I kdyby si přečetl tvůj článek, tak kde by pak asi vzal tvou mailovou adresu?“

„No asi si ji normálně vygůgloval, Dřepe,“ řekl Kovář, který o tom už nejspíš přemýšlel.

Ještě to chvíli probírali. Ukázalo se, že to Švejda pořád tak úplně nechápe, ale to nikoho nepřekvapilo. Maňáka napadlo, že by robot mohl zjistit, jakou hudbu poslouchá Monika Babišová při vaření, a šéfka rubriky životního stylu Falreiselová zase vymyslela, že by mohli dát do magazínu dvoustranu fotografií, na kterých budou Babišovi v kuchyňských zástěrách.

„A co za to ten robot bude chtít?“, zeptal se nakonec šéfredaktor Kováře.

Kovář řekl, že nemá tušení, ale že si myslí, že to drahé nebude. „Skoro mám takovej pocit, že to chápe jako svou občanskou povinnost,“ řekl.

„Povinnost občanů republiky kuchyňskejch robotů, jo? Panebože,“ zavrtěl hlavou šéfkomentátor Slepička, který Kováře nikdy neměl moc rád.

„Hele, nebuď ironickej,“ řekl Kovář, čímž byla celá věc vyřízena.

O tři dny později potkal šéfredaktor Kováře na chodbě a zeptal se ho, jak se kauza vyvíjí. Tím ovšem zjevně ťal do živého.

„Ani se mě neptej,“ začal soptit Kovář.

„Co se stalo?“

„Ten idiot si založil účet na Twitteru a začal tweetovat. Že prej v éře sociálních médiích s nějakým bulvárním plátkem spolupracovat nepotřebuje,“ řekl Kovář.

„Cože?“, vytřeštil oči šéfredaktor. „Kuchyňskej robot tweetuje?“

„No jasně. A nejvíc mě sere, že docela dobře. Už má tisíc followerů, hajzl,“ vykřikoval Kovář.

„A ty máš kolik?“, zeptal se šéfredaktor, což od něj byla zlomyslnost, protože dobře věděl, že sám Kovář o tisícovku usiluje. Asi před třemi týdny oznámil, že má devět set, a jakmile pokoří číslo tisíc, koupí na poradu láhev sektu. A jelikož zatím žádnou nekoupil, tak šéfredaktor správně předpokládal, že se mu to zatím nepodařilo.

O další dva dny později Kovář šéfredaktorovi sám zavolal a řekl: „Tak už má i profil na Facebooku. Včera z něj citovali na TV Nova,“ řekl hlasem, který mu přeskakoval nekontrolovaně do fistule.

Když si kuchyňský robot manželů Babišových založil vlastní blog, Kovář to už jen v podstatě věcně oznámil na redakční poradě. Řekl, že se tím nehodlá rozčilovat a že ty nesmysly samozřejmě číst nebude. Jeho postoj ovšem většina lidí nesdílela, protože jak opět Kovář řekl ostatním o týden později, zařadil se dotyčný blog mezi nejčtenější na českém webu. Poté si vzal Kovář dva týdny zdravotní dovolenou.

Šéfredaktora vlastně ani moc nepřekvapilo, když mu po čtvrt roce přinesl Kovář výpověď. Do práce se sice vrátil, ale podával neslané nemastné výkony. Byl jen stínem toho hbitého a ambiciózního reportéra Kováře, kterého si jeho kolegové pamatovali z dřívějška.

„A kam půjdeš?“, zeptal se šéfredaktor, když mu výpověď podepsal.

„Ale to víš, Eda zakládá novej politickej časopis. Má s ním velký plány,“ řekl Kovář.

„Eda?“, zeptal se šéfredaktor. „Kdo je Eda?“

„Přece ten kuchyňskej robot,“ řekl Kovář. „Myslel jsem, že víš, že se jmenuje Eda.“

Šéfredaktor řekl, že je dosud nikdo nepředstavil. Vlastně ani není jisté, zda to myslel jako žert, nebo vážně.

„On je Eda hrozná bedna. Hlavně co se týče médií. Vymyslel skvělej koncept a já jsem fakt šťastnej, že mi nabídnul místo,“ řekl Kovář. „Sehnal na ten projekt prachy. A taky se dal dohromady se Schwarzenbergovou dýmkou, Kalouskovou vývrtkou a Sobotkovejma rovnátkama. Tvrdí, že budeme mít naprosto exkluzivní informace!“

„A co v tom magazínu budeš dělat ty?“

„Investigativního reportéra!“, zářil Kovář.

Bohužel, o týden později našli reportéra Kováře utopeného ve Vltavě. Sáhl si na život. Ukázalo se, že se spletl, a že nabídku na místo v prestižním magazínu založeném kuchyňským robotem manželů Babišových nedostal ve skutečnosti on sám, nýbrž jeho náramkové hodinky.

Byl to tragický omyl. Ale jak v úvodním fejetonu nového časopisu napsal motýlek bývalého pražského primátora Svobody, lidé si musí jednou pro vždy uvědomit, že jejich éra v žurnalistice skončila.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít