Muži, kteří zírají na ženy

Muži, kteří zírají na ženy

Někdo spočítal, že muži, kteří se dožijí pětasedmdesáti, strávili rok svého života zíráním na ženy. A z toho dva a půl týdne na ty neoblečené. To je fakt.

Neopomeňme zdůraznit, že řeč je opravdu o zírání, které je pro muže velmi specifickou činností. Nepočítá se běžný pohled na osobu jiného pohlaví, ať už jde o učitelku ve škole, vedoucí personálního oddělení či dopravní policistku.

Zírání znamená kvalitativně něco zcela jiného. Muži asi z vlastní zkušenosti vědí, o čem je řeč, ale pokusme se to vysvětlit osobám tzv. něžného pohlaví. Při zírání na ženy přechází mozek muže na jinou energetickou hladinu. Přestává fungovat běžným způsobem a dochází zároveň ke snížení inteligence, reakční doby základních smyslů a dalších charakteristik mužského vědomí.

Abychom to zkrátili, zírání na ženy je pro muže odchylkou od normálu, která navíc může být poměrně nebezpečná. Jsou známy případy, kdy zírající muži způsobili dopravní nehody, mezinárodní konflikty i další kalamity. Ale většina mužů si nedokáže pomoci a na ženy zírá celý život. Rozhodně do zmíněných pětasedmdesáti let, o kterých hovoří statistika.

Tolik známá fakta. Ale v daném kontextu přineslo i tak zcela šokující výsledky vědecké bádání týmu neurologů Karlovy univerzity, vedeného docenta Aloisem Skoupým. Aspoň reportéru Krabáčkovi se šokujícími zdály.

„To nemůžete myslet vážně!“, prohlásil.

„Ale ano!“, řekl se sebevědomým úsměvem docent Skoupý. „Naprosto vážně. Máme to podloženo exaktními čísly.“

Reportér Krabáček stále nevěřícně vrtěl hlavou. Hypotézu docenta Skoupého, údajně podpořenou fakty, odmítal přijmout. Podle ní muži při zírání na ženy nestárnou. A aby bylo opět zcela jasno, nejde o žádnou metaforu, nýbrž fyziologicky potvrzený proces.

Izotopová analýza buněk pocházejících ze vzorku asi dvou set důchodců prokázala, že stáří drtivé většiny z nich je o něco nižší než to, které uvádějí rodné listy dotyčných mužů. Konkrétně právě zhruba o uvedený jeden rok.

Tým pod vedením docenta Skoupého provedl detailní kvantitativní i kvalitativní analýzu a jednoznačně dospěl k výše uvedenému závěru.

„Chcete říct,“ pravil nevěřícně reportér Krabáček, „že když se koukám na nějakou ženskou, tak nestárnu?“

„Přesně tak,“ odpověděl vítězoslavně docent Skoupý. „A nejen to!“, dodal.

„Nejen to?“, zopakoval po něm reportér Krabáček, už tak dost vykolejený.

„Další přesná měření ukázala, že když muži zírají na nahé ženy, tak se stárnutí nejenže zastaví, ale dojde k reverznímu procesu!“

„Což znamená …“, řekl užasle reportér Krabáček.

Ale docent Skoupý, teď už rozrušený na nejvyšší míru, ho nenechal domluvit. „Což znamená, že když se díváte na nahé ženy, tak ve skutečnosti mládnete!“

V místnosti nastalo hluboké ticho. Reportér Krabáček se podíval na své hodinky, aby se ujistil, že na číselníku má v datovém okénku číslici 7, což znamená, že je 7. září.

Ne že by to bylo důležité. Ale reportér Krabáček se potřeboval ujistit, že není 1. dubna, neboli Apríla, a že si z něj docent Skoupý netropí nějaký hloupý akademický žert.

Ale neurolog vypadal smrtelně vážně.

„To ovšem může mít naprosto převratný dopad!“, řekl reportér Krabáček.

Docent Skoupý pouze řekl, že si toho je vědom.

Reportér Krabáček, šokovaný a zaskočený, zamířil ke dveřím laboratoře. Až v nich se prudce zastavil a otočil, jakoby si na něco vzpomněl. „Chtěl jsem se ještě zeptat …“, řekl.

„Ano?“

„Jak je to s ženami? Ti při zírání na muže také nestárnou?“

„Dobrá otázka,“ pochválil ho docent Skoupý. Vzápětí však pokračoval: „Ovšem zároveň velmi citlivá. Intenzivně jsme se tím tématem zabývali a zjistili jsme, že ženy na muže obvykle nezírají.“

Reportér Krabáček se tomu podivil.

„Existuje malá čast žen, které mužům zírají například na zadek,“ pokračoval docent Skoupý, „ale nepodařilo se nám prokázat, že by to u nich mělo na stárnutí organismu nějaký vliv.“

Pak se už reportér Krabáček rozloučil. Když následující den jeho článek vyšel, dle očekávání vyvolal naprostou senzaci. V řádu hodin byly v celém západním světě vyprodány všechny erotické i pornografické časopisy a webové stránky s týmž obsahem zavedly vysoké předplatné.

Před striptýzovými kluby v Londýně, Hamburku, New Yorku i dalších městech se tvořily delší fronty než při zahájení prodeje nových modelů telefonu iPhone. Díky vysoké poptávce se pekárny, kavárny a obchody se suvenýry rovněž rychle měnily na striptýzové podniky. Renesanci prožily tzv. peep shows.

Ženská nahota se stala vysoce žádanou, a tím pádem nedostatkovou komoditou. Mark Zuckerberg zrušil s okamžitou platností zákaz publikování fotografií nahých žen na Facebooku. Ale i navzdory tomu se zde tyto fotografie neobjevily. Jen blázen by je pustil do oběhu zadarmo.

Ještě horší bylo, že se před muží odmítaly svlékat jejich vlastní ženy. „Jestli na mě budeš čumět, tak ti jednu vrazím,“ řekla temně Alžběta Krabáčková svému muži, známému reportérovi, a se sexem souhlasila pouze v naprosté tmě v ložnici se zataženými závěsy.

„To určitě, já se před ním budu ukazovat nahá, a on mě pak v důchodu přežije, dědek smradlavá,“ řekla v kavárně svým dvěma nejlepším kamarádkám. Ty jí potvrdily, že ve svých domácnostech zavedly ta samá opatření.

Svět se opravdu změnil k nepoznání. Ženská nahota z něj prakticky vymizela. Její cena tak stoupla, že se stala dostupnou jen pro nejbohatší vrstvy mužů. V běžné společnosti tak začala být považována za projev dekadence a zhýralosti. Populističtí politici dokonce přišli s iniciativou, aby byla prohlášena za ilegální a aby její šíření začalo být trestně stíháno.

Feministické hnutí bylo rozpuštěno, protože ženy díky dispozici svou nahotou získaly větší moc nad muži než kdykoli předtím. V domácnostech se stalo zcela běžné obchodování mezi partnery. Vznikly neoficiální ceníky, které stanovovaly hodnotu jednotlivých domácích prací. Například vyluxování třípokojového bytu odpovídalo asi sedmi minutám zírání na svlečenou manželku.

Docent Skoupý byl za svůj revoluční projev navržen na Nobelovu cenu a vše nasvědčovalo tomu, že ji na podzim ve Stockholmu dostane. Ale nedostal.

Koncem léta přišel tým japonského neurologa Kasuči Igima s šokující studií, která docenta Skoupého a jeho kolegy usvědčila z trestuhodné nedbalosti při práci s vědeckými fakty. Vztah mezi skutečným stářím organismu a zíráním na ženy byl touto studií zcela vyvrácen.

„Znamená to, že muži nestárnou pomaleji?“, zeptal se reportér Krabáček, kterému Kasuči Igimu poskytl v Česku exkluzivní rozhovor.

„Ne, to platí. Ale ta kauzalistika je zcela jiná,“ zaskřehotal japonský profesor, který loni oslavil dvaadevadesáté narozeniny. „Se zíráním na ženy to nemá nic společného. To je naprosto směšné!“

„A co tedy …?“, zeptal se reportér Krabáček.

„Mužský věk ve skutečnosti prodlužuje prdění!“, řekl Kasuči Igimu. „My Japonci to víme dlouho a proto se také dožíváme nejvyššího věku na světě. Ale drželi jsme to pod pokličkou. Až když se objevil ten nesmysl se zíráním na ženy …“, Kasuči Igimu se uchechtl, „… tak jsme se prostě už museli ozvat.“

A dlouze se upšoukl.

Nebude v zájmu estetického vyznění tohoto literárního textu popisovat, jak se změnil svět po zveřejnění objevu profesora Kasuči Igima, od října již nositele Nobelovy ceny. Spokojme se s věcným konstatováním, že zlatý věk prdu byl mnohem méně poetickým než zlatý věk nahoty.

Nehledě na to, že bradavky byly na Facebooku už zase zakázané.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít