Do nebíčka, nebo do peklíčka?

Do nebíčka, nebo do peklíčka?

Lidé se často hádají kvůli naprostým pitomostem. Například Jimmy a Dave se nemohli shodnout na tom, jestli fyzikář McNeally z jejich střední v městečku Big Hope v Texasu půjde po smrti do nebe, anebo do pekla.

„Vsadím se, o co chceš, že půjde do pekla,“ prohlásil Jimmy. „Claire říkala, že když měli maturiťák, tak se ocucával s její spolužačkou.“

Claire byla jeho starší ségra, která vychodila Big Hope High School před pěti lety.

„S kterou kámoškou?“, zeptal se Dave.

„Ty vole, není to jedno?“, podivil se Jimmy. „Důležitý je, že se jako učitel ocucával se studentkou. Čímž ti chci doložit, že přijde do pekla.“

Dave se zatvářil nedůvěřivě. „Nezdá se mi, že by kvůli takový pitomosti měl jít do pekla.“

„Jasně že nejen kvůli tomu, že se ocucával se Sue. Ale asi to o něm něco vypovídá, ne?“

„Tak ta holka, s kterou se ocucával, byla Sue?“, řekl překvapeně Dave. Sue byla dcera Rose Higginsové, prodavačky z benzínky, která se dva roky po maturitě vdala a teď měla jednoroční dvojčata.

„Jo, Sue,“ potvrdil Jimmy.

„No ale Sue vždycky vypadala trochu jako šlapka. Pamatuješ, jaký nosila krátký sukně? Už od prváku?“

„Náhodou vůbec jako šlapka nevypadala. Měla takovej romantickej výraz. Ethanovi ze školního basketbalovýho týmu prej ani nechtěla dovolit, aby jí při líbání strkal jazyk do pusy. A to s ním chodila.“

„Takže to nedovolila ani McNeallymu?“

„To nevím,“ přiznal Jimmy. „Je možný, že tomu to dovolila, protože ho uznávala.“

„Uznávala?“, zeptal se Dave.

„Jako autoritu, ty vole,“ vysvětlil Jimmy.

Chvíli mlčeli. Dave pak řekl, že to dokládá jen to, že Sue se chovala nejen jako šlapka, ale jako blbá šlapka, protože fyzikáře na střední může uznávat jako autoritu jen naprostej debil. Což Jimmyho naštvalo.

„Možná byla blbá šlapka, ale McNeally se bude smažit v pekle. Mimo jiný za to, že mi ve druháku dal cé mínus, i když jsem za oba hlavní testy dostal cé plus. A z jednoho malýho jsem měl dokonce béčko,“ řekl Jimmy.

„Ty jsi byl především na fyziku naprosto blbej,“ poznamenal Dave.

„To nepopírám,“ řekl Jimmy. Ale dodal, že když se všechny drobné McNeallyho prohřešky sečtou, tak je naprosto zjevné, že ten nafoukaný pitomec skončí v pekle.

No a na to Dave prohlásil, že mu McNeally může být u prdele, ale že je přesvědčenej, že v pekle budou lidský zrůdy, jako třeba islámští teroristi nebo hostinský Walters, který ředí pivo vodou, ale rozhodně ne fyzikář McNeally.

„Vsadím se o sto dolarů a svoje kolo, že půjde do pekla,“ řekl Jimmy.

„Myslíš to kolo, co jsi dostal k sedmnáctinám?“

„Přesně to,“ řekl Jimmy.

Dave opáčil, že po přesně takovém kole už delší dobu pase, takže se s ním klidně vsadí. A že jako protihodnotu do sázky nabízí svůj nový Xbox, který má od vánoc.

„Xbox plus pět her podle mýho výběru,“ řekl Jimmy.

Dave přikývnul a pomyslel si, že Jimmy je asi fakt blbej, protože za prvé tu sázku prohraje, a za druhé, i kdyby ji náhodou vyhrál a on mu musel dát svůj Xbox, tak mu pět her klidně dá, protože fakt neví, co by s nimi bez Xboxu dělal.

Ale nahlas neřekl nic. A plácli si, jakože sázka platí.

Jenže pak se Jimmy poškrábal na hlavě. Došlo mu, že se bude dost těžko určovat, kdo z nich má pravdu. McNeallymu bylo tak pětačtyřicet, maximálně lehce pod padesát, a rozhodně se nechystal zaklepat bačkorami.

„To je fakt,“ uznal Dave.

Jimmy ovšem ten Daveův Xbox teď už hodně chtěl, takže řekl: „Leda bychom mu ustřelili otcovou brokovnicí palici.“

Načež se rozhostilo ticho. Dave o tom dlouze rozmítal. Nebyl nijak zásadně proti, protože od McNeallyho ve druháku taky dostal céčko. A i když z toho nedělal aféru jako Jimmy, tak to v žádném případě neznamenalo, že by céčko považoval za spravedlivou známku.

Pravda byla, že McNeally je přísný a zlomyslný parchant. Problém byl  v něčem jiném. „I když mu ustřelíme palici,“ řekl Dave, „tak stejně nezjistíme, jestli se pak dostane do pekla, nebo do nebe. Bude ležet na zemi s utřelenou palicí, a my budeme vědět leda hovno.“

S tím se rozešli. Druhý den přišla Daveovi odpoledne esemeska, ať je za půl hodiny  u Walterse v hospodě, protože na něco přišel. Jakmile si objednali dvě velké koly bez ledu, Jimmy to kámošovi hned vyklopil.

„Našel jsem na Googlu, jak se dá naprosto jednoznačně určit, jestli jde duše zemřelýho člověka do pekla, nebo do nebe.“

„Fakt?“, řekl Dave. „A jak?“

"Podíváš se mu do kapes kalhot. A když v nich najdeš nějaký mince, tak jde do pekla. A když ne, tak do nebe,” řekl Jimmy.

"No ty vole, není to nějaká píčovina?”, řekl tázavě Dave, ale Jimmy vytáhl svůj notebook a dotyčnou webovou stránku mu ukázal. Asi po půlhodině zvažování oba konstatovali, že to vypadá poměrně důvěryhodně, takže to asi bude pravda.

„Jdeme do toho?“, zeptal se Jimmy, a Dave přikývl, že tedy jo.

Ještě se dohodli, že Jimmy přinese brokovnici, kterou si tajně půjčí od otce. A ve čtvrtek večer počkali na McNeallyho v uličce za kostelem, protože věděli, že tudy fyzikář chodí ze zkoušky amatérského divadelního souboru.

A šel tam i tentokrát, pohvizdoval si jakousi melodii z opery od Verdiho, a když v uličce viděl Jimmyho a Dave, tak zvesela řekl: “Nazdar chlapci, co vy tady takhle v noci? Neměli byste být spíš doma a připravovat si úkoly?”

Ale to už Jimmy vytáhl brokovnici a ustřelil mu palici.

McNeally se sesunul na chodník, měl vytřeštěné oči s nechápavým výrazem, a poté, co párkrát zachroptěl, tak vypustil duši. Problém byl v tom, že výstřel se uličkou rozlehl mnohem hlasitěji, než oba mládenci očekávali, a ve ztichlém městě se nejen rozštěkali psi, ale začaly se otvírat dveře i okna.

Každému kromě těch dvou by muselo být jasné, že se onu nešťastnou epizodu nepodaří ututlat.

Avšak Jimmy a Dave beze spěchu převalili McNeallyho mrtvolu na záda a začali mu prohledávat kapsy kalhot. Měl v nich mobil a kapesník, ale mince tam žádné necinkaly. Až Jimmy sáhl hlouběji do pravé kapsy a vytáhl čtvrťák.

Třímal ho vítězoslavně v ruce a zvolal: „Takže McNeally jde do pekla, kamaráde!“

Dave musel uznat, že je to fakt. Ale nezastíral, že ho to překvapilo, protože by se vsadil, že se dostane spíš do nebe. „On nebyl špatnej chlap, to teda ne,“ prohlásil.

Jimmyho zmohla nad McNeallyho mrtvolou pieta a smířlivě prohlásil, „No, rozhodně to nebyl žádnej megahajzl, a jestli jde do pekla, tak to muselo bejt vyloženě o fous,“ a málem přitom sám sebe dojal.

Postáli nad chladnoucím McNeallym, když vtom se za nimi ozvalo: “Dejte pracky nahoru a žádný blbosti!” Což oba udělali, protože věděli, že se šerifem Andersonem nejsou žádné žerty.

Jimmy stále držel v ruce věci z McNeallyho kapes, což zapsané do protokolu nebudilo zrovna dobrý dojem. Každopádně se oba nechali bez větších protestů zatknout a nasadit si želízka, v kterých je šerif Anderson odvezl na policejní stanici.

V tu samou dobu v nebi na bráně zazvonil telefon a když ho službu konající anděl zvedl, ozvalo se v něm, že přivezli pana McNeallyho, fyzikáře z Big Hope High School.

Prakticky zároveň dostali na dispečinku v pekle hlášku, ať založí registrační karty pro dva mladistvé kriminálníky z jedné střední v Texasu. Právě totiž chladnokrevně zastřelili oblíbeného pedagoga ze střední školy.

A to ani nemluvě o tom, že u jednoho z nich byla ještě poznámka: Je tak zkažený, že trikem se čtvrťákem neváhal oklamat i svého parťáka a spolupachatele.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít