Slib mi, že nebudeš plakat!

Slib mi, že nebudeš plakat!

Vondráková se na svého muže podívala a zasyčela: „Ty jsi … normální debil!“ A usedavě se rozplakala.

Zase si dělá dobře, pomyslel si Vondrák, který jen obrátil oči v sloup a pokračoval ve čtení. Jako biochemik věděl, že se při pláči v mozku uvolňuje speciální hormon, který přispívá k dobré náladě.

Ale nemohl se na čtení soustředit. Musel myslet na to, jak je to nespravedlivé, protože podle jeho odhadu odpovídal jeden takový středně silný záchvat pláče jeho ženy tomu, když on vypije tři sklenky skotské.

A jestliže budeme předpokládat, že z jedné lahve skotské nalije zhruba dvacet skleniček, vychází to – při ceně whisky kolem tisíce korun za láhev, protože Vondrák si potrpěl na kvalitnější značky – na sto padesát korun za zmíněné tři sklenky.

Právě tolik ušetří jeho žena díky svému jednomu hysterickému záchvatu! Odmysleme si, že Vondráková tvrdý alkohol nepije, a dělá si dobře polosladkým výběrem z hroznů, případně praženými mandlemi v tmavé čokoládě, což však v potřebném množství není o mnoho levnější. Vondrák každopádně dospěl k názoru, že své manželce poskytuje benefity, za které on musí tvrdě zaplatit!

„Posloucháš mě?“, zaječela. „Nebo zase přemejšlíš o tý svojí chemii?“

Proč vlastně vyváděla dnes? Vondrák se zamyslel. Muselo to začít po večeři, kdy se oba přesunuli do obýváku, aby si společně vypili kávu. Ona si pustila televizi, kde zrovna běžel nějaký zábavný program. On si četl sborník referátů ze XXII. kongresu Mezinárodní asociace biochemiků. A protože ho výbuchy smíchu placeného publika vytrhovaly ze soustředění, požádal svou ženu, jestli by přístroj o něco neztlumila.

Což sice učinila, ale vzápětí jí došlo, jak je k ní život nefér. Že musí žít s tímhle vědeckým budižkničemu, který není schopen přinést domů slušnou výplatu, a ještě jí ani nedopřeje sledovat oblíbený televizní program v odpovídající hlasitosti. To mu také řekla.

Poté mezi nimi došlo k výměně názorů, kdy on prohlásil něco v tom smyslu, ať tedy televizor nechá tak, jak je, pokud to je pro ni opravdu tolik důležité, a ona přimhouřila oči, což u ní byla neklamná známka přicházejícího záchvatu, a zavřískla, že už má stejně večer zkažený a nemůže se soustředit, takže tu televizi klidně může rovnou vypnout.

Dělej, jak myslíš, odpověděl on, což byla poslední kapka. Po ní následovala již citovaná replika, že ho považuje za debila.

„Ptám se tě, jestli mě posloucháš?“, zaječela teď už hrozivě vysokým hlasem.

Potom si dala obličej do dlaní, aby pokračovala v pláči, jen ještě více usedavějším.

Tohle vypadá možná na čtyři skleničky Glenfiddich, pomyslel si Vondrák. Děvka mizerná, povzdechlo si jeho horší já, protože mělo na whisky chuť. Vondrákovo lepší já cítilo určitý nekomfort, jaký správní muži asi mají pociťovat, když před nimi pláče žena.

To by ale nesměli být biochemiky.

Později se jako obvykle uklidnila, setřela si slzy z tváře a zvedla se z křesla. Střelila pohledem po Vondrákovi, který na ni hleděl se špatně potlačovanou závistí. Ona si však jeho výraz vyložila jako výsměch. Zasyčela: „Jsi spokojený, ano? Takže teď jsi spokojený?“, a vypochodovala z obýváku do chodby.

Slyšel bouchnutí dveří od koupelny, pak napouštění vany a šplouchání vody, které vystřídalo další bouchnutí dveří, tentokrát od ložnice. Pohlédl na hodinky. Od chvíle, kdy se v kuchyni rozplakala, uběhlo asi dvacet minut. Maximálně půl hodina.

To znamenalo, že teď se cítila nejlépe. Chemické reakce způsobené vyplaveným hormonem kulminovaly a Vondráková musela dle odhadu svého muže prožívat pocit nefalšovaného štěstí.

Jak už bylo řečeno, podobného pocitu lze docílit třemi, možná čtyřmi skleničkami whisky. Jenže ono to není úplně totéž. Alkohol má celou řadu vedlejších, negativních účinků. Poškozuje játra, narušuje metabolismus, způsobuje nevolnost. Nemluvě o tom, že vlastně ani s jistotou nevíme, že účinek je stejný. Na každého účinkuje alkohol trochu jinak.

Vondrák si uvědomoval, že lobby výrobců luxusních značek zejména whisky a koňaku je silná, a že se nedá vyloučit, že se některé benefity působení alkoholu ve vědeckých studiích úmyslně nadsazují.

Tím by se dala vysvětlit nechuť, kterou Vondrák zaznamenal, když si nalil sklenku své oblíbené whisky Glenfiddich, a následně i to, že se rozmrzele rozhodl tento večer dále už nepít a odebrat se do ložnice. Možná v tom hrála roli i určitá míra sebelítosti nad svým prachmizerným osudem.

Opláchl si obličej studenou vodou, vypucoval si zuby a zamířil do ložnice. Už skoro bral za kliku, když za dveřmi zaslechl hlas své ženy. Komu telefonovala? Své matce? Nebo některé z kamarádek? To se zdálo nelogické. Podle všeho měla teď ležet v posteli a užívat si benefitů probíhajících chemických reakcí.

Protože právě to jí Vondrák tak moc záviděl.

Tak proč probůh telefonovala? V tmavé předsíni přistoupil po špičkách ke dveřím do ložnice a našpicoval uši.

„Miláčku? Samozřejmě, že tě taky miluju. Celý večer myslím jen na tebe. A když jsem ječela na toho šaška, myslela jsem pořád jen na tebe,“ slyšel hlas své ženy. Jeho vědecký mozek to okamžitě vyhodnotil správně. Mluví se svým milencem a popisuje mu jejich hádku v kuchyni.

Slyšel, jak se tlumeně zasmála. „Sehrála jsem mu hroznou scénu. Škoda žes neviděl, jak se tvářil! Byl z toho úplně nadranc.“ Ještě jednou se zasmála. Pak zvážněla. „Ale to víš, že ano, miláčku,“ řekla. Poslouchala hlas na druhém konci drátu a dodala: „Už to nebude dlouho trvat. Myslím, že se rozvedeme ještě letos.“

Málem bral za kliku, aby svou ženu překvapil a usvědčil ji z telefonického hovoru s milencem. Ale pak rukou ucukl a kliky se ani nedotkl. Proč by to dělal? Co kdyby se pak jeho žena opravdu rozčílila a začala plakat? Ne, o to neměl zájem.

Cítil se povznesený a v dobré náladě. Bylo mu ukradené, jestli jeho žena má, nebo nemá milence. Ale byl nadšený ze zjištění, že svůj výbuch zlosti a následně pláče zahrála jako zkušená jevištní umělkyně. Znamenalo to jediné. Žádný hormon se v její krvi nevyplavil a ona tudíž žádné nefalšované štěstí neprožila!

Vrátil se zpátky do obývacího pokoje, aby se znovu pohodlně usadil v křesle. Nalil si druhou, třetí a pak i čtvrtou sklenku whisky. S profesionálním zájmem sledoval biochemické reakce ve svém těle a tleskal všem endorfinům a dalším látkám, které se uvolňovaly a činily ho šťastným.

Vypil ten večer půl láhve a když se vrávoravým krokem kolem půlnoci dostavil do ložnice, neopatrně klopýtl o její kabelku pohozenou před jejich manželskou postelí. Vondráková se probudila a varovně na Vondráka sykla: „Opovaž se na mě sáhnout, zmetku!“

Upřímně se rozesmál, protože to považoval za vtip roku.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít