Všichni naši operátoři jsou zaneprázdněni

Všichni naši operátoři jsou zaneprázdněni

Chodil rozprávět s Bohem do kostela na Kruhovém náměstí. Vedli dlouhé diskuse, které ho naplňovaly pocitem klidu a vnitřního míru. Jinak nebyl nijak zvlášť dobrým věřícím a dění kolem církve se moc neúčastnil. Svou víru považoval za výsostně intimní záležitost.

„Bože, slyšíš mě?“, zašeptal, když ve čtvrtek večer zaklekl v kapli.

Shůry se ozvalo: „Litujeme, ale všichni naši operátoři jsou momentálně zaneprázdněni. Vyřizují dotazy lidí, kteří je vznesli před vámi.“

Byl to šok, protože předtím mu vždy hned odpovídal Boží hluboký, klidný hlas. Polekaně se rozhlédl, jestli nedělá něco špatně, ale vše vypadalo jako obvykle. V poloprázdné kapli bylo pár lidí a každý se zdál být pohroužený sám do sebe.

Hlas byl přísný a především ženský.

Vzhlédl vzhůru a řekl: „Bože?“

Ale dostalo se mu stejné odpovědi. „Litujeme, ale všichni naši operátoři jsou momentálně zaneprázdněni. Vyřizují dotazy lidí, kteří je vznesli před vámi.“

Rozhodl se nedělat problémy. Zůstal klečet a nechal své myšlenky volně plynout. Ztichlá kaple na něj i tak měla uklidňující vliv, takže se jeho mysl začala postupně vysvobozovat z celodenního napětí.

Ale to by se po asi další minutě nesměl ženský hlas ozvat znovu: „Litujeme, ale všichni naši operátoři jsou momentálně zaneprázdněni. Vyřizují dotazy lidí, kteří je vznesli před vámi.“

Kdyby se ho v tu chvíli někdo zeptal na jeho pocity, nejspíš by nezakrýval určité rozladění.

Zvlášť když se v následující minutě shůry snesl stejný ženský hlas: „Upozorňujeme vás, že všechny naše hovory jsou nahrávány. Děkujeme, že jste našimi zákazníky.“

Chtěl zaprotestovat, že žádným zákazníkem není. Nebo to aspoň tak nikdy nechápal! Byl vždycky na tyhle věci citlivý. Svět konzumu mu byl protivný, což byl mimochodem jeden z důvodů, proč hledal porozumění a vnitřní rovnováhu v kostele.

Nikdy nebyl žádný levičák, na revoluci nevěřil a křiklouni na demonstracích v ulicích mu zase připadali směšní.

Ale na tohle neměl náladu. Začal se sbírat ze země, že vstane a odejde z kostela pryč, když uslyšel zvučný, byť trochu unavený Boží hlas. „Synu, vítej v mém chrámu!“

Klesl na kolena. S určitou výčitkou v hlase zašeptal: „Všemohoucí, co se tady u vás děje? Připadám si, jako kdybych volal kvůli zablokovanýmu mobilu?“

„Promiň, synu,“ hlesl Bůh, a vysvětlil mu, že se nemusí ničím znepokojovat, že jen teď v nebi najmuli konzultanty z McKinsey a že jim optimalizují procesy. Jak známo, ve Vatikánu je nový management a jeho cílem je proškrtat zbytečné náklady. „Což je kurva těžký, synu, to asi chápeš,“ řekl.

Uvědomil si, že je to poprvé, co slyšel Boha vyslovit nějaké vulgární slovo. Poprvé, ale nikoli naposled. Když o pár minut později diskutovali důležitá existencionální témata, a on se zmínil o svojí přítelkyni, která s ním odmítá spát, když přijde z restaurace načichlý cigaretovým kouřem, vyhrkl Bůh: „No ale to ta píča přehání, no ne?“

A jakkoliv se hned vzápětí omluvil, svůj výrok vzal zpátky a zapředl debatu o věčném rozporu mezi škodlivostí kouření na jedné straně a tolerancí bližních na straně druhé, nutno říct, že se ve víře muže klečícího v kostele na Kruhovém náměstí objevily nikoli nevýznamné trhliny.

Nedal nic najevo, ale bylo zřejmé, že Všemohoucí – už vzhledem k tomuto svému titulu – asi zná jeho pocity. Rozprava s Bohem byla kratší a strojenější než jindy. Netrvalo to ani deset minut a on vstal, oprášil si kolena a zamířil k východu z kostela.

Byl už skoro u těžkých vchodových dveří, když jeho tělem jakoby projel blesk a shůry se ozval zase ten protivný ženský hlas: „Synu?“

Zastavil se. Vzhlédl nahoru. „Ano?“, zeptal se.

„Ráda bych tě poprosila ještě o deset vteřin tvého času.“

Napadlo ho, že se snad dozví víc o tom, co se ve svatostánku děje. „Ano?“, řekl ještě jednou.

„Kdybys měl užitečnost právě absolvovaného rozhovoru s Bohem ohodnotit, a to na stupnici od jedničky do pětky, kterou známku bys mu dal?“

Jak druhý den napsal místní webový server, incident v kostele na Kruhovém náměstí vyšetřovala policie, přivolaná farníky. Avšak identitu muže, který několikrát za sebou křičel „Do prdele!“, a poté utekl z kostela pryč, se vypátrat nepodařilo.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít