Konec komentátora Marečka

Konec komentátora Marečka

„Bolí mě to tady,“ řekl politický komentátor Mareček svému praktickému lékaři. A ukázal na levou hýždi.

„Svlékněte si kalhoty,“ pravil lékař. Což politický komentátor Mareček učinil a lékař si nasadil brýle.

„Hm,“ řekl. Na pohled ani omak nic nezvyklého neobjevil.

„A bolí vás to přesně kde?“, zeptal se.

„Vždyť říkám. Tady,“ dotkl se teď Mareček levé půlky svého zadku. „A trochu i tady,“ sáhl si letmo na tu pravou.

„Spíš mě zajímá, jestli je to bolest svalová, nebo vychází z kosterního systému,“ řekl lékař. Mareček mu moc nerozuměl, přece jen byl spíš odborníkem na volební systémy a soutěž politických stran. Nebo se za něj aspoň považoval, což je v těchto disciplínách vlastně to samé.

„Zkrátka mě bolí prdel,“ řekl lehce podrážděně.

„Rozumím,“ zamručel lékař a několikrát do Marečkovy zadnice lehce šťouchnul, aby aspoň vzbudil dojem aktivního diagnostického výkonu. Nic víc udělat nemohl, a jen si pomyslel, že si komentátor zadek nejspíš namohl, při sportu nebo při sexu, a teď mu v ordinaci celkem zbytečně kňourá. Při pohledu na tukové polštáře na jeho těle přitom bylo zřejmé, že mu víc pohybu může jen pomoci.

Pokynul mu, aby si kalhoty natáhl, a brýle posunul zpět na čelo. „Napíšu vám něco na bolest. Ale důležité je, abyste byl pár dní v naprostém klidu. Když bolest nepomine, tak se zastavte.“

Načmáral recept a oba muži se rozloučili.

Jenže bolest neustoupila.

Druhý den večer se účastnil politické debaty v televizi a moderátor se ho zeptal, co si o současné situaci myslí.

„Hm,“ řekl Mareček a palec levé ruky přiložil k důlku na své bradě, což bylo gesto, které už před lety natrénoval do detailu před zrcadlem v koupelně. Mělo evokovat naprosté soustředění a uchvacující intelekt. „Myslím, že jsem to už celkem jasně pojmenoval ve své klíčové eseji po loňských parlamentních volbách. Určitě jste ji četli?“, zeptal se.

Tři další účastníci debaty horlivě kývali, že ano. Nechtěli si to s Marečkem rozházet a ani riskovat, že budou vypadat neinfrmovaně.

I moderátor řekl: „Ach ano, to si pamatuji. Brilantní úvaha.“ Ale protože byl zkušený harcovník a s pitomci Marečkova typu měl před kamerou své zkušenosti, tak si ještě odkašlal a dodal: „Možná byste to mohl pár slovy shrnout pro ty naše diváky, kterým to uniklo!“

Mareček se zatvářil, že moc nevěří, že takoví ignoranti existují, ale moderátorovu prosbu nerozporoval. Zamyslel se, jak přesně to v eseji napsal. Ale to neměl dělat. V tu samou chvíli, kdy zaměstnal mozkové buňky, mu zadnicí projela ostrá bolest.

Byla tak silná, až slabounce vyjekl.

Režisér přímého přenosu, který to sledoval v sousední místnosti plné monitorů a s mixážním pultem, se uchechtl. Byl to starý praktik, který v televizi režíroval už debaty o pěrestrojce v osmdesátých letech, a tak si mohl dovolit být trochu extravagantní.

„No ty vole, ten blbec se snad z tý myšlenky na svou esej udělal do kalhot!“, a chrchlavě se rozkašlal.

Ale politický komentátor Mareček se neudělal, ba přímo naopak, trpěl jako zvíře. Jen s nejvyšším úsilím se dal dohromady a řekl: „Nebudu sám sebe citovat přesně. Ale šlo mi o to, že nástup pravolevého populismu přinesl do společensko-politického diskursu změnu základního paradigmatu.“ Pak opět lehce vyjekl bolestí.

„Hehe, no ty krávo, on snad může dvakrát za sebou,“ dusil se smíchy režisér.

Většina diváků a ani účastníci debaty nic nepostřehli, ale komentátor Mareček, znepokojen na nejvyšší míru, vyhledal druhý den opět svého praktického lékaře.

„Tak jak?“, zeptal se lékař.

„Bolí to jak svině,“ odpověděl Mareček, a rozhodl se spolknout dovětek, který se mu dral z úst, a to totiž: „Vy idiote!“

„Hm,“ nasadil lékař zamyšlený výraz. „Předpokládám, že vás to nejvíc bolí, když sedíte? Anebo při chůzi?“

„Ve skutečnosti mě to bolí, když přemýšlím,“ řekl Mareček, byť hned jak tu větu vyslovil, tak si uvědomil, jak podivně zní.

Ale praktický lékař to přičítal nervovému vypětí, možná i horečnatému stavu svého pacienta. Mareček opravdu nevypadal dobře. „Víte co?“, zeptal se ho. „Pošlu vás na cétéčko. Počítačovou tomografii. To by nám mělo ukázat, co je vlastně v nepořádku.“

Komentátor Mareček souhlasil a tak se také stalo. O týden později měl praktický lékař výsledky Marečkova vyšetření, které však už vzhledem k jejich povaze konzultoval s několika kolegy. Primář ortopedie z nemocnice Na Bulovce se dokonce nabídl, že svolá konsílium.

Ukázalo se totiž, že Marečkovi vyrostl v dotyčných nístech, konkrétně za pravou a levou hýždí, novotvar tvořený nervovými buňkami.

Laicky řečeno vyrostl nejuznávanějšímu českému komentátorovi v prdeli druhý mozek.

Lékaři přizvaní ke konzultaci se shodli na tom, že nikdy nic takového neviděli. Novotvar původně považovali za zhoubný nádor, ale bližší pohled prokázal, že jde skutečně o mozek. Bylo to lehce děsivé svou novostí, avšak zároveň vzrušující. Jak často se v medicíně podaří být u něčeho tak mimořádného?

Když o několik dní později vstoupil politický komentátor Mareček do lékařovy ordinace, chtěl samozřejmě vědět, jak vyšetření dopadlo.

Lékař se přímé odpověd vyhnul a naopak se Marečka otázal, zda v poslední době zaznamenal, že dosahuje vyšších mentálních výkonů.

„Prosím? Jak to souvisí s mými … namoženými hýžděmi?“

Lékař něco zakoktal, ale dodal, že by byl vděčný za odpověď.

„No …“, zamyslel se Mareček. „V poslední době jsem v mimořádné intelektuální formě. Nicméně to považuji za svým způsobem setrvalý stav,“ řekl.

Když se o několik hodin později od svolaného lékařského konzília dozvěděl, že mu vyrostl druhý mozek, považoval to za hloupý žert. Ale pak z tváří okolostojících lékařů pochopil, že to tak není, a zvolal: „No ale co se s tím dá dělat?“

Slovo si vzal ortoped Vrba, přezdívaný kolegy „řezník“. Mimochodem muž proslulý skvělými výsledky a vyhledávaný zejména stárnoucími celebritami k operacím kyčelního kloubu. „Prostě to fikneme!“, řekl.

„A jaká hrozí rizika?“, zeptal se Mareček.

Lékaři ho ujistili, že v podstatě žádná. Mozek v oblasti hýždí byl podle jejich názoru dobře izolovaný od ostatní tkáně a riziko komplikací se jevilo minimální.

Komentátor Mareček odvětil, že si to promyslí. Ale už první pokus o to mu způsobil takovou bolest, že málem ztratil vědomí. Bylo jasné, že jestli chce svou brilantní mysl ještě někdy používat, bude muset operaci podstoupit.

Lékaři mu slíbili, že se o jeho zdravotních potížích nikdo nedozví. Ale co si budeme povídat, nějaké informace se ven dostaly. „V podstatě jde o popsaný jev, kdy se část mozkových buněk chová tak nafoukaně a arogantně, že je ty ostatní z mozku vytlačí. A ony si pak jinde v těle založí mozek nový. Bohužel, často to provázejí další potíže, v případě komentátora Marečka to byly jeho stupidní komentáře a zároveň silné bolesti,“ napsal na svůj blog známý lékař Jan Pizdil. Tyto názory však medicínská komunita odmítla jako nevědecké.

Ještě méně servítků si bral bulvární deník Blesk, který otiskl údajný výrok bývalého premiéra Topolánka. Ten měl na soukromé oslavě říct, že si vždycky myslel, že Mareček tahá ty svoje stupidní rozumy z prdele.

Mareček se této debaty neúčastnil. Pokud je nám známo, stal se recenzentem automobilů, a to jedním z nejpopulárnějších. Je veřejným tajemstvím, že je za oběd a dvě láhve vína ochoten napsat o kterémkoli novém voze, že „má pěkný a prostorný zavazadelník, a to ani nemluvě o přesném řazení a krátké brzdné dráze“.

Vyoperovaný mozek z oblasti hýždí byl ihned po operaci převezen do kafilérie. Informace o tom, že se mu podařilo uprchnout a že plánuje přednášku v Národní knihovně, odmítla Policie ČR jako jednoznačně poplašnou zprávu.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít