Ten novej

Ten novej

Naklonil se k Richardovi z účtárny. „Ty ho znáš?“

„Koho?“

Kamil ukázal bradou na černovlasého muže v dobře střiženém saku, který se bavil s manažerkou odbytu z druhého patra. Doslova mu visela na rtech.

Richard přikývl. „Jo, to je asi ten novej.“

„Jakej novej?“

„Buď z marketingu, nebo z korporátní komunikace. Musel nastoupit tenhle tejden. Viděl jsem ho včera v kantýně.“

„Aha,“ řekl Kamil.

Do začátku porady ho po očku pozoroval. Tvářil se mimořádně mile a působil sympaticky, ale Kamila na něm přesto cosi znervózňovalo.

Možná byl v jejich firmě nový, ale do kolektivu zapadl víc než dobře. Kromě manažerky odbytu stihl konverzovat nebo si aspoň vyměnit pár slov s několika dalšími lidmi. To bylo víc, než na poradách vedení zvládl Kamil za celý ten rok a půl, co tu pracoval on.

Nehledě na to, že si dvakrát vzal slovo i během samotné porady. Kamil neměl pocit, že by řekl něco obzvlášť chytrého. Ovšem ředitel byl jiného názoru. „Vynikající postřeh,“ pochválil ho hned na poprvé, a při mužově druhé poznámce dokonce řekl: „Kláro? Tohle nezapomeňte dát do zápisu. Zkusíme se od toho odpíchnout na strategické poradě managementu.“

Shodou okolností to byla právě sekretářka Klára, která si ke Kamilovi po poradě přisedla v kantýně. Na tácu měla položený malý míchaný salát a lasagne.

„Je skvělej, co?“, řekla a zamrkala dlouhými řasami.

Nevěřil svým uším. „Kdo? Ten novej?“

„Hm,“ přikývla s úsměvem.

„Není trochu moc snaživej?“

Podívala se na něj udiveně. Zavrtěla hlavou a věnovala se pak jen svým lasagním. Do konce oběda už spolu nepromluvili.

Odpoledne mu zavolal jeho šéf, jestli má hotovou prezentaci o nových projektech pro příští dva kvartály.

„Makám na tom,“ řekl. „Bude to pecka.“ Samozřejmě na to ani nesáhl, ale tyhle prezentace o nových projektech dělal levou zadní.

„Napadlo mě …“, odpověděl jeho šéf, ale pak se zarazil, a řekl: „Vlastně nic. Zapomeň na to.“

Věděl, že nedokončené věty obvykle nevěstí nic dobrého, zvlášť když je pronášejí nadřízení.

„Co tě napadlo?“, řekl. „Třeba je to důležité.“

„Říkal jsem si, že byste na to mohli sednout s tím novým. Má zajímavý nápady.“

Chtěl to rázně popřítí, ale radši mlčel, aby to nevypadalo, že má obavy z konkurence. „Jo, to bysme mohli. Když to jen trochu půjde, tak se s ním sejdu.“

Šéf ho pochválil, že k přípravě prezentace přistupuje zodpovědně.

Když jel večer výtahem do garáže, vyslechl rozhovor dvou mladých referentek z obchodu. Znal je jen od vidění. Zdály se mu přitažlivé, asi i proto, že se vždycky tvářily velmi nepřístupně.

Teď ve výtahu se spolu bavily, jako kdyby tam ani nebyl.

„Usmál se na mě,“ řekla ta s dlouhými blonďatými vlasy. Stoprocentně nebyla přirozená blondýna, ale vypadala skvěle.

„Fakt?“, zachichotala se ta druhá, nakrátko ostříhaná bruneta s vyvinutým poprsím. Naklonila se k blondýně a něco jí zašeptala.

Blondýna ji vyslechla, vyprskla smíchy a taky jí něco potichu řekla. Obě se pak nejmíň deset vteřin chichotaly.

Upřímně řečeno měl celou dobu podezření, že se baví o tom novém pitomcovi, ale až když zmínily tmavé kostičkované sako Boss a červenou kravatu téže značky, věděl to určitě.

Byl z toho tak rozčílený, že na podlaze garáže vedle místa, kde stálo jeho auto, zapomněl aktovku. Postavil ji tam, když hledal klíče, a pak ji tam nechal. Neptejte se ho, jak se to mohlo stát, protože dosud se mu nic podobného nestalo.

Zjistil to, až když zaparkoval před domem. V aktovce měl počítač i telefon, takže rovnou zařadil zpátečku, vycouval z parkovacího místa a vrátil se zpátky do práce. Jenže v garáži už aktovka nebyla. Byl se zeptat na recepci i v kanceláři ostrahy, ale nic o jeho aktovce nevěděli.

Stála doma v předsíni, hned vedle botníku.

„Miláčku! Kde jsi tak dlouho?“, políbila ho manželka, která ho do předsíně přišla přivítat.

„Kde se tady vzala?“, ukázal na aktovku.

„To se ptáš ty?“, zasmála se žena. „Nezdá se ti, že začínáš trpět sklerózou trochu moc mladý? Ještě že máš tak obětavého a sympatického kolegu.“

„Jakého kolegu?“

Ani ho nepřekvapilo, když mu popsala černovlasého muže v tmavém saku a se slušivou, byť trochu křiklavou kravatou. „Vlastně ti byl podobný. Jen trochu hezčí,“ pronesla, a byť to považovala za nevinné poškádlení, tak nemohla tušit, že ho to uvrhne do nálady, která jim zkazí večer.

„Vůbec ho neznám,“ vyštěkl popuzeně.

„Tak asi on zná tebe.“

„A jak věděl, kde bydlím?“, chtěl vědět.

„Nemám tušení,“ odsekla, dotčená jeho tónem. „Asi máš v té tašce doklady. A místo abys tomu člověku byl vděčný, že ti ušetřil spoustu problémů, tak tu vyvádíš.“

Nelze se divit, že se pak pohádali.

Řekla mu, ať se navečeří sám, že ona ztratila chuť k jídlu, a zabouchla za sebou dveře do ložnice. Seděl v kuchyni, jedl chleba s paštikou a pil pivo z láhve. Když si v telefonu zkontroloval pracovní poštu, našel email od šéfa, že s tou prezentací pohnuli náramně.

Což by byla dobrá zpráva, pokud by svému šéfovi nějakou prezentaci odpoledne poslal. Ale on na ni ani nesáhl. Ani nepátral po tom, kdo to udělal za něj.

Nedokázal usnout. Jednak byl gauč v obýváku nepohodlný a jednak musel pořád myslet na toho muže. Půl noci prochodil na balkóně, vykouřil krabičku cigaret a neustále se sám sebe ptal, kdo je ten chlap.

„Kdo je ten chlap?“, chtěl vědět druhý den na personálním oddělení.

„Má takový průměrný životopis, nic zvláštního,“ řekla mu HR manažerka. „Tím spíš nás všechny překvapilo, jaké má úžasné charisma!“

Ještě chvíli se bavili. Probrali počasí, školní výsledky svých dětí a tipy na kvalitní červená vína. Když odešel, HR manažerka si povzdychla.

„Pěknej blbec, co?“, poznamenala její zástupkyně, která většinu jejich hovoru vyslechla.

„Bohužel každej chlap nemůže bejt jako ten novej,“ řekla HR manažerka. Což byl zároveň moment, který oběma ženám vykouzlil na tvářích usměvavé, až lehce zasněné výrazy.

Trvalo tři dny, než Kamil dočista ztratil hlavu. Nový muž mezitím opanoval celou firmu. Nebo minimálně jejich oddělení obchodu a marketingu. Začalo se šuškat, že by mohl být novým manažerem a zároveň viceprezidentem celé společnosti. Tím by v hierarchii přeskočil nejen Kamila, ale i dalších deset lidí.

Ovšem nezdálo se, že by to kromě Kamila někomu vadilo. Zato on šílel.

Čtvrtý den si na něj počkal v garáži. Muž asi po půl hodině vyšel z chodby od výtahů, kráčel ke služebnímu autu a pohvizdoval si oblíbené hity osmdesátých let. Zrovna se chystal sáhnout do kapsy a vytáhnout klíče Volkswagenu Passat, když z úkrytu za sloupem vyskočil Kamil, vši silou muže udeřil a přitiskl ho na kapotu vedle stojícího audi.

„Co blbneš?“, vyjekl chlápek.

„A teď vybal, o co ti jde. Chceš mě zničit? Kdo tě poslal?“, vychrlil ze sebe Kamil.

Muž ho chvíli pozoroval a pak se rozchechtal.

Nikdo se nemůže divit, že Kamilovi ujely nervy. V takové situaci mají lidé obvykle ohromnou sílu. Aspoň Kamil ji měl.

Když popadl mužovu hlavu a začal s ní mlátit o kapotu auta, objevily se na jeho košili velmi záhy kapky krve. Ten nebohý člověk neměl nejmenší šanci. Musel být za několik minut v bezvědomí, a brzy nato mrtev.

Zpráva o tom, že manažer významné mezinárodní firmy dostal záchvat v garážích, vážně se zranil na hlavě a nakonec upadl do bezvědomí, se dostala i do policejní svodky. Byla to malá záhada, nebo spíš velká, protože se prokázalo, že kromě dotyčného muže v dané době nikdo jiný v garáži nebyl.

Kamilova výpověď, že mu zranění způsobil „ten novej“, byla vyhodnocena jako zcela nedůvěryhodná. Podle policistů mluvil z cesty důsledkem zranění hlavy a možná také duševní poruchy. Jak vedení firmy vypovědělo na policii, nikdo „nový“ nebyl v poslední době přijat, a tudíž ve firmě nepracoval.

„Zjevně si zranění způsobil sám,“ prohlásil psycholog Bumbal ve vysílání večerních zpráv na TV Nova. A zároveň řekl, že podle názoru odborníků jde o jeden z prvních prokázaných projevů tzv. facebookové schizofrenie.

„Jak známo, lidé na sociálních sítích vytvoří nový, lepší obraz svého já. Takové já je pak hezčí, chytřejší a pro ostatní sympatičtější než oni sami. Problém vznikne ve chvíli, kdy uživatelé sociálních sítí uvěří, že tohle jejich lepší já opravdu existuje, a začnou s ním soupeřit,“ vysvětlil televizním divákům Bumbal.

„Zjistili jsme, že pan Kamil B. byl svým okolím vnímán jako sice ambiciózní, ale jinak mimořádně nenadaný a nespolečenský člověk. Kolegy byl neoblíben, u žen neměl prakticky žádný úspěch. Byl prototypem zoufalce, který o sobě na Facebooku stvoří zcela nepravděpodobný, neuvěřitelný obraz, a pak do něj projektuje svou frustraci a zlobu,“ řekl bulvárnímu tisku o incidentu v garáži policejní psychiatr, který pro kriminalisty napsal znalecký posudek.

My ve firmě jsme samozřejmě byli v šoku. Sice pro nás nebylo žádnou novinkou, že Kamil je tupé hovado, ale rozhodně jsme mu nepřáli, aby mu z toho v té jeho debilní palici přeskočilo.

Kdy se Kamil vrátí do práce, bohužel nevíme. Prý když se probral z bezvědomí, vykřikoval: „Vylez, hajzle pokryteckej, dobře vím, že se tady schováváš!“, a zesláblýma rukama sevřenýma v pěst boxoval se svým vlastním stínem na stěně.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít