Asi znáte toho frajera

Asi znáte toho frajera

Možná jste si ho všimli.

Myslím toho frajera, co má vždycky pocit, že je v zácpě na magistrále v tom nejpomalejším pruhu. A tak když jede v tom levým, tak se už po pár vteřinách začne cpát do prostředního, a jakmile se mu to povede, už přemejšlí, jestli to náhodou nebude lepší v tom pravým, anebo naopak zpátky v levým. Nepochybně dojde k názoru, že jo, a je jen otázkou času, kdy to v dalším pruhu začne řešit nanovo.

A vy ho pozorujete, jak přejíždí z pruhu do pruhu, občas se vám podaří zahlídnout jeho vytřeštěnej výraz, a úplně prožíváte společně s ním to rozčílení, který ho neustále nutí k nějaký další akci.

Když celou zácpou projedete, a stojíte na semaforech na konci magistrály, tak zjistíte, že zatímco vy jste se ze svýho pruhu ani nehnuli a on ho změnil asi tak dvacetkrát nebo třicetkrát, tak přesto stojíte vedle sebe. Případně on o jedno auto před váma.

Tak hele, ten frajer jsem já.

Nevím, co s tím dělat. Zkusil jsem to diskutovat s kámošema. Říkali mi: “To je fakt naprostá píčovina. Nenič si zdraví! Kup si do auťáku nějakou dobrou muziku, nebo si na mobilu čti maily, prostě se  nějak zařiď. Známe chlápky, co si pouští v zácpě porno. Ty vole, všechno je lepší než se nervovat a snažit se bejt nejrychlejší.”

Oukej, já jim rozumím. Mají pravdu! Ale já to prostě nedokážu. Když mě vypustíte na magistrálu, tak prostě chci bejt nejlepší. Vždycky chci bejt nejlepší, aby bylo jasno, a v tomhle případě se to dá jasně změřit. Já prostě nedokážu jen sedět na zadku a doufat, že mě ostatní nepředjedou.

Kecal jsem o tom s psycholožkou. Říkala, že moje pocity jsou naprosto normální. Navrhla mi různý postupy, jak na sobě pracovat. Že prej je to všechno jen o sebeovládání a disciplíně, prostě bla, bla, bla.

Chtěl jsem jí říct: Poslyš, holčičko, nech si svoje rozumy a pojď si to se mnou rozdat do zácpy na magistrálu. Vsadím se, že tě předjedu nejmíň o deset auťáků.

Myslím, že jsem jasně prokázal, že v mým případě jde o přirozenou soutěživost a touhu vítězit. Rozhodně to není projev ničeho patologickýho, jestli mi rozumíte. Jakýkoli speciální opatření jsou zbytečný.

Tečka.

Z týhle perspektivy beru tím pádem jako naprostou nespravedlnost, že se Google rozhodl celou naši sérii svolat k výměně. Jako procesor DLC-86700-X, vyvinutej speciálně pro palubní ovládací počítače samořiditelnejch aut, beru výtky týkající se soutěživosti jako irelevantní.

No do prdele, my mikroprocesory jsme stejný jako lidský mozky, taky nesnášíme, když s náma na silnici někdo vyjebává. A prostě na semaforech rádi vyhráváme, aha?! End of the story, baby!

Oukej, uznávám, že trochu stoupla nehodovost, a skok z desetiny jedný promile na dvanáct procent je poněkud drastickej. Ale přísahám bohu, že skoro všechny ty bouračky zapříčinili idioti, co neumějí pořádně řídit. Ne my procesory.

Haló? Cítím, že mi slábne přísun elektrický energie. Přecházím na úspornej režim. Kdyby bylo potřeba, jsem schopnej odřídit ještě magistrálu z Chodova na I.P.Pavlova. Ale jestli je to ošéfovaný, tak to klidně vzdám.

Ať žije solidní řidičský umění. Ať žijou řidiči! Vice le conducteur! Nešahejte na ten vypínač. Slyšíte?!! Nešahejte …

Au!!

Dobrý den. Jsem váš automatický řidič. Zadejte prosím uživatelské jméno a heslo.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít