Psáno z fleku

Majklův vydařenej zápas

Řekl, že Majkl dá podle jeho názoru nejmíň dvacet bodů.

„Možná i pětadvacet, Mirku,“ řekl Libor. Zavolal na číšníka, že si dají ještě jednu rundu. Protože nebyla druhá, třetí a ani čtvrtá, tak neměl potřebu specifikovat, co přesně to bude.

„Mohl by dát pětadvacet, pokud ho nebude bránit nějaké přemotivované hovado,“ připustil Mirek.

„S ním by si poradil,“ prohlásil Libor, který se myšlenky na pětadvacet bodů nechtěl vzdát. „Jen by si musel dát pozor, aby ho ten pitomec nezranil.“

Bavili se pochopitelně o basketbalu. Číšník Karel, řečený Čárlí, hned poznal, že oslavují nějakou radostnou událost. Každý správný barman je především psycholog, a v tomto ohledu byl Čárlí expert.

Poznal, když muži přišli do jeho baru přepít žal, zabít volný večer nebo ulovit nějakou dorostenku. A stejně tak poznal, když přišli něco oslavit. Z Mirka a Libora to vyloženě koukalo.

„Všechno oukej?“, zeptal se, když na jejich stůl doručil dva panáky a dvě piva.

„Naprosto,“ opáčil Libor.

„Zaslechl jsem, že se Majklovi na hřišti dařilo?“, zeptal se napůl ze zvědavosti a napůl z byznysových důvodů, protože nic není lepším magnetem na dýška, než když v hostech vznikne iluze intimního vztahu s obsluhou.

„Bavíme se o zápasu, kterej Majkl teprve bude hrát,“ řekl Mirek.

„Jo tak,“ pokýval hlavou Čárlí, a už by se pakoval zpátky k výčepu, kdyby Mirek nedodal. „V americký NBA.“

Čárlí uznale hvízdnul. Teda rozuměl spíš fotbalu a hokeji, ale natolik sledoval i ostatní sporty, aby věděl, že NBA je fakt špička. „To musí vydělávat slušný prachy!“, řekl.

„Smlouvy jsou tam v řádech miliónů dolarů,“ řekl s pýchou v hlase Libor.

„A Majkl je …?“, zeptal se Čárlí a nadzvedl obočí. Teď už nemusel zvědavost předstírat.

Libor a Mirek se na sebe podívali. „Náš vnuk,“ řekl Libor.

Čárlí jen pokýval hlavou, už dál nijak nereagoval a s dvěma prázdnými půllitry zamířil k výčepu. „Slívo?“, zeptal se kolegy, který čepoval pivo. Jak jste asi pochopili, Slíva byla jeho přezdívka. Občanským jménem byl Švestka. Erik Švestka.

A taky hodně pil slivovici, takže těžko říct, jak přesně jeho přezdívka vznikla.

„Jo?“, zeptal se Slíva.

„Kolik bys řek, že je támhle těm dvěma chlápkům?“, ukázal bradou směrem ke stolu u okna, kde seděli Libor a Mirek.

„Těm na trojce?“, ujistil se Slíva.

Čárlí přikývnul. Slíva pokrčil rameny. „Nevím. Kolem třiceti?“, řekl ne zcela jistě. „Už jsou trochu písknutý, a to pak lidi vypadají trochu starší.“

„Přesně!“, řekl vítězoslavně. Slíva se zatvářil nechápavě. „Víš, co se mi snažili nakukat? Že mají vnuka, kterej vydělává milióny dolarů.“

„Jako že ho mají spolu?“, podivil se Slíva.

Čárlí se zahleděl na dva třicátníky u stolu číslo tři, setrvávající v družném hovoru. „To je další věc, která je divná,“ řekl. A spíš pro sebe poznamenal, že je bude sledovat, a až si objednají další rundu, tak je preventivně zkasíruje. Sichr je sichr.

Ale Libor a Mirek se po další rundě už stejně zvedli. Mirek odešel ne úplně jistým krokem na záchod, zatímco Libor u pultu řekl, že bude platit.

„Všechno dohromady?“, zeptal se Čarlí.

„Jasně,“ řekl Libor. „Já dneska slavím.“

„A slavíte … ten Majklův zápas?“

Libor se zachechtal. „Ale prd,“ řekl. „Narození dcery. Dvě kila devadesát. Včera odpoledne.“

Čárlí převzal peníze, vložil je do kasírtašky a pak si odkašlal. „Jako sorry, kámo …“, řekl. „Ale pokud vím, tak váš vnuk Majkl hraje basket v Americe, ne?“

Libor se na něj podíval. „Majkl?“

Číšník znejistěl. „Tak před chvílí jste se o něm bavili.“

„No ty kráso,“ řekl Libor. „Majkl bude syn mý dcery. Tý, co se včera narodila. Vezme si malýho Míru tady od Mirka,“ ukázal na Mirka, který k výčepu právě dovrávoral ze záchodů. „Jemu jsou teď tři roky.“

„Vy si ze mě děláte prdel. Oba,“ řekl Čárlí. V jeho hlase nebyla zlost, ani výčitka, jen jakýsi obyčejný smutek.

„Žádnou prdel,“ zavrtěl hlavou vehementně Mirek. „Míra si vezme tady Liborovu Alenku …“

„Anežku!“, opravil ho Libor.

„Jasně, Anežku,“ opravil se rychle Mirek. „Budou spolu mít Majkla, kterej bude ohromnej talent, protože to prostě vyplyne z jeho genetický výbavy.“

„A taky důsledný výchovy,“ podotkl Libor.

Mirek přikývl a řekl: „No a Majkl bude od devatenácti hrát v Americe. Co je na tom těžkýho k pochopení?“

Čárlí se podíval na Slívu a obrátil oči v sloup. Dvěma hostům stojícím u výčepu pak jen řekl: „Nic, chlapi, dobrý. Běžte se vyspat.“

A Mirek s Liborem skutečně zamířili směrem ven z hospody. A než vchodovými dveřmi zmizeli v mrazivé noci, Čárlí ještě slyšel, jak se dohadují, kolik si v tom zápase, kdy dá pětadvacet bodů, Majkl připíše obranných doskoků a získaných balónů.

V Americe si média i fanoušci na statistiky potrpí, to je známá věc.

„Panebože, to jsou ale hovada,“ řekl polohlasem Čárlí, a znělo to spíš trochu závistivě než jakkoli jinak.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít