Psáno z fleku

Ten večer, kdy Eda nalil kámošům čistého vína

Eduard si odkašlal a řekl, že chce ostatním něco říct.

Podívali se na něj překvapeně. Scházeli se v hospodě každou středu už mnoho let a zrovna Eduard toho nikdy moc nenamluvil. Vypil svoje tři nebo čtyři piva, sem tam utrousil větu jako: „Hele, tohle byla docela dobrá story, Kamile!“, případně „Taky si myslím, chlapi“, ale že by sám vyrukoval s nějakým proslovem, navíc dopředu ohlášeným?

Ne, to se Eduardovi rozhodně nepodobalo.

Milan přezdívaný Mejla proto zareagoval možná až s přehnaným zájmem. „Jseš v nějakým průseru, Edo?“

„Ne,“ zavrtěl rychle hlavou Eduard.

Všichni zmlkli, dokonce přestali v rukou svírat půllitry a hleděli na Eduarda. Byli dnes v hospodě U tučňáka v plné sestavě. Všech sedm kamarádů, kteří spolu už před více než dvaceti lety chodili na vysokou.

„No tak to vybal, ty vole,“ řekl Martin zvaný Mára.

„Chtěl jsem vám říct,“ řekl Eduard a plaše se rozhlédl, aby s jistými obavami přehlédl své spolustolovníky, „prostě jsem vám chtěl říct, že moje žena je blbá, zlá a líná.“

Jestliže jsme napsali, že se předtím kolem stolu rozhostilo ticho, tak pak by to muselo znamenat, že ticho může mít různou intenzitu, a tedy ticho, které panovalo kolem stolu teď, bylo ještě mnohem tišší než ticho před chvílí.

První promluvil Kamil. „To byla ta moje taky. Proto jsem se s ní taky rozved, člověče,“ řekl. Což všichni věděli. Byl rozvedený už deset let.

„Vy se budete rozvádět?“, otočil se Mára na Eduarda.

„Ne,“ zavrtěl rychle hlavou Eduard. „Nám to docela klape. A malej Eda i Stáňa jsou ve věku, kdy by rozvod těžko nesli.“ Malý Eduard a Stanislava byly Eduardovy děti, ve věku devět a jedenáct let.

Ostatní se na sebe podívali. Měli v tom zjevně zmatek. Především nechápali, proč jim to Eduard povídá.

„A že je zničehonic blbá …“, řekl Mejla, přičemž bylo jasné, že mu ta slova nejdou z úst snadno, „…zlá a líná?“

„Ona není zničehonic,“ řekl Eduard. „Ona byla blbá, líná a zlá vždycky.“

Znovu na sebe pohlédli, teď už zcela dezorientovaní. Není Eduard nemocný? Netrpí třeba nějakou duševní poruchou?

„Ale vždycky jsi říkal …“, začal větu Kamil.

Eduard ho nenechal domluvit. „Nikdy jsem neříkal, že je chytrá. Ani že je hodná a pracovitá.“

„No ty vole,“ zasmál se Mára. „To jsme asi těch dvacet let kámošili s jiným Eduardem.“

„Ne, kámošili jste pořád s tím stejným. A já za to nemůžu, že jste si vzali do hlavy, že moje žena je chytrá, hodná a pracovitá.“

Nic neřekli, a tak Eduard pokračoval. „Že mě po návratu s hospody dělá kafe, pětkrát tejdně vaří teplou večeři …“, Eduard se trochu zajíkl. „… no a prostě všechny ty další píčoviny.“

„Ona to nedělá?“, zeptal se udiveně někdo. A když se na sebe podívali, už po třetí, tak viděli na tvářích těch ostatních ještě zmatenější výraz.

„Nedělá.“

Ke stolu se přiblížil číšník Krofta, nejspíš aby se jich zeptal, jestli si už dají první rundu panáků, ale oni ho zahnali, že řeší něco příliš důležitého.

„Vlastně vím, proč jste si to vzali do hlavy. Protože moje žena je tak strašně hnusná,“ řekl.

„Jako ve smyslu … že je na tebe hnusná?“, zeptal se opatrně Mára.

„Jako ve smyslu, že je hnusná jako noc. Ošklivá. A nehraj si na debila,“, řekl Eduard.

Tady se hospodská společnost dobrala konečně jistého porozumění. Samozřejmě, že věděli, že Eduardova žena je ošklivá. Mimořádně nevzhledná. Bylo to jasné každému od první chvíle, kdy ji uviděl.

Muži si většinou vybírají partnerky odpovídající svému vzhledu. Ale pak je tu určitá část mužů, kteří mají ženy buď výrazně atraktivnější, anebo naopak ošklivější, než by se z jejich zjevu dalo čekat.

Všichni jsme mnohokrát viděli muže, kteří si po ulici vykračují s ženami s vizáží topmodelek, sami nevýrazní a nezajímají, ale protože mají po boku sexbombu, tak se tváří, jako kdyby měli na krku zlatou olympijsou medaili v biatlonu.

Je jasné, co nás v tom momentě napadne. On je bohatý chudák a ona mazaná zlatokopka. Rozhodně nemá žádné chvályhodné vlastnosti, což prozrazuje onen jednoduchý a pochopitelný fakt, že si vzala tohohle chlápka za muže. Vysaje ho jako čmelák pampelišku. Obere ho o hromady prachů, a pak ho buď pustí k vodě, anebo usouloží k smrti, to podle temperamentu.

No a pak jsou tu relativně pohlední muži s ženami ošklivými jako noc. Obvykle si s nimi nikam nevykračují, a když už se s nimi musí ukázat na veřejnosti, tváří se nešťastně a nejistě.

V ostatních to pochopitelně vyvolává dohady, proč si ty ženy vzali a proč po jejich boku žijí. Nasnadě se zdá být důvod, že jsou hodné, chytré a pracovité.

„Hele,“ řekl opatrně Mára. „Moje žena umí bejt taky pěkná svině.“

„No ale od tvý ženy bych si ho klidně nechal vykouřit. Na rozdíl tady od Eduardovy starý, že jo?“, prohlásil Kamil, ale jestliže čekal, že v Eduardovi najde spojence, tak se spletl.

Eduard se na něj jen opovržlivě zadíval a nadzvedl obočí.

„Cože jsi říkal?“, zeptal se Mára Kamila, a vypadalo to, že mu bude chtít dát jednu pěstí.

„Počkejte, počkejte,“ uklidňoval je Mejla. Nebylo v ničím zájmu, aby se v hospodě mezi kamarády strhla rvačka.

A tak chvíli mlčky seděli a rovnali si v hlavě to, co se právě dozvěděli.

Eduardova žena je nejen ošklivá jak noc, ale taky … ale to už víte. Nemá cenu to opakovat. Prostě není výjimečně chytrá, nepečuje o svého muže víc než jiné ženy a nemá v kuchyni ani líp vysmejčíno.

Šest mužů u stolu zvedlo ruce.

Číšník Krofta u nich byl, než bys řekl švec. „Pánové si chtějí objednat?“, zeptal se.

Mejla řekl: „Toho nejdražšího panáka. Jakej to je?“

Krofta se zamyslel. „Mám tam na regálu dvanáctiletej Glenfiddich. Ale bacha, Mejlo, ten panák je za dvě kila.“

„Tak ho přines. Tady pro Edu,“ řekl Mejla.

„Šestkrát,“ ozvalo se mnohohlasně od stolu.

Krofta pokrčil rameny a za pět minut byl zpátky s šesti panáky drahé jednosladové skotské. A protože u stolu sedělo sedm chlapů, lehce nejistě se zeptal: „A to bude pro koho, pánové?“

„Pro Edu,“ zaznělo jasně a okamžitě šesti hlasy.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít