Psáno z fleku

Kachna a Fantomas

Katka měla ten problém, že neexistovala.

Nebo si to aspoň myslela. „Jsem jen svoje představa,“ řekla unaveně pohlednému mladému muži, který se jí na večírku advokátní kanceláře Veselý a partneři přišel zeptat, jestli by si nechtěla zatancovat.

„Cože?“, zeptal se.

„Neexistuju,“ vzdychla.

„A pomohlo by ti, kdybysme šli támhle za roh, kde je firemní kopírka, a kde bych ho do tebe strčil?“

„Koho?“, zeptala se.

„Svýho ptáka,“ odpověděl.

„Nemůžeš ptáka strčit do něčeho, co neexistuje,“ řekla.

Víc nepotřeboval. Měl erekci jak blázen. Zdálo se mu to strašně sexy. Začal Katku líbat, v podstatě ji odvlékl ze zasedačky do chodby a tam ji posadil na kopírku.

Když jí sundával kalhotky, napadlo ji, že to asi nedělá poprvé. Ale protože neexistovala, nebylo jeho přirození ničím, co by měla potřebu nějak urgentně řešit. Ani když do ní to přirození zasunul a začal tlumeně hekat.

Katka neexistovala už dva roky.

Tedy celou tuto dobu o tom byla přesvědčená. Prostě se jednoho dne ráno probudila plná pochybností, zda existuje. Šla do kuchyně, kde si uvařila kávu a sedla si ke stolu. Když o patnáct minut později přišla její matka, zeptala se jí na to.

„Cože?“, řekla její matka.

„Chtěla jsem vědět, jestli si myslíš, že existuju?“, řekla Katka.

„Panebože,“ řekl matka a sedla si vedle ní. S Katkou to nikdy nebylo jednoduché, počínaje pubertou si pořád něco vymýšlela. Třeba v prvním ročníku na gymnáziu tvrdila, že je reinkarnací Marilyn Monroe.

Bylo to mimořádně trapné, zejména proto, že nebyla blondýna, a ani neměla nijak zvlášť velká prsa. Tedy v prvním ročníku gymnázia, pak jí ještě trochu dorostly.

Když byla v pubertě Katčina matka, vyřešilo by to pár facek od jejího otce, Katčina dědečka. Ale ten už před lety zemřel, nejspíš v důsledku alkoholismu, nehledě na to, že dnes je jiná doba. A tak se Katka s tím svým nesmyslem dopstala do třech dívčích časopisů a jednoho pořadu na komerční televizi. Plus nepočítaně internetových blogů.

Deset videí, která Katka natočila na YouTube, mělo dohromady přes milión shlédnutí.

No a pak se jednoho dne probudila a řekla: „Uf, je to pryč.“ Matku to kupodivu podráždilo, a taky utvrdilo v názoru, že jí to celé dělala naschvál. O její příběh se totiž začala zajímat jedna zahraniční televize. Její producent matce řekl, že pro ně není problém zaplatit Katce honorář.

Byť samozřejmě byli všichni rádi, že s tím nesmyslem s Marilyn skončila.

To ještě matka nevěděla, že se do Katky do maturity převtělí také pes Lajka a Milada Horáková. Ovšem zájem médií byl v těchto opakujících se případech už výrazně nižší. Všichni byli přesvědčeni o tom, že si z nich tichá, avšak do krásy rostoucí dívka střílí.

„Jak to myslíš? Proč bys neměla existovat?“, zeptala se sklesla matka.

„Prostě mám takový pocit.“

Matka ji vzala za ramena a zatřásla s ní „Vidím tě, dotýkám se tě, tak proč bys neexistovala?“

Katka se na ni podívala, jakoby nevěřila, že se může tak hloupě ptát. „Protože to všechno jsou jenom tvoje představy?“

„Panebože, je to tady zase,“ řekla matka a dala si hlavu do dlaní.

Opravdu si myslela, že s pubertou tyhle nesmysly skončily. Katka si našla zaměstnání a vše nasvědčovalo tomu, že je ambiciózní, sebevědomou mladou dámou. Dokonce přemýšlela o tom, že si dodělá vysokou školu, kterou začala, ale nedokončila.

A teď ten nesmysl, že neexistuje.

V následujících měsících navštívila tři psychoanalytiky a dva psychiatry. Všichni zpočátku tvrdili, že jde o banální případ, s kterým si hravě poradí.

Ale neporadili.

Jeden z psychoanalytiků dokonce Katčině matce řekl, že je to vážně složité. „Možná opravdu neexistuje, co my víme?“

Matka na něj okamžitě dala stížnost, ale to byl jen takový projev zoufalství. Katčin problém to nijak neřešilo.

„Kašli na to, on se opravdu snažil,“ řekla matce Katka.

Stejně jako muž v obleku, který ji odvedl ze zasedačky, v níž probíhal firemní večírek, a teď s ní, s kalhotymi spadlými ke kotníkům, souložil u kopírky. Lépe řečeno na kopírce. Pohyboval v její vagíně svým ztopořeným penisem.

A Katce se to líbilo. Po pár desítkách vteřin chytla muže kolem ramen, přitiskla se k němu a zubama ho lehce kousnula do krku.

„Bacha, ať nemám cucflek,“ řekl věcně, bez stopy podráždění v hlase, a nadále se v ní pohyboval.

Trvalo to tři, možná čtyři minuty, než dosáhla orgasmu. Tlumeně vykřikla.

„Pssst,“ řekl, s obavami i pyšně. „Takže ty jsi hotová?“

„Jo,“ řekla šťastně, a znovu ho jemně kousnula do krku.

„Fajn,“ řekl, trvalo to pak už jen pár vteřin, a i on se udělal. Vystříkl. Většinu spermií zachytil do béžového hadru, určeného k otírání skenovací plochy kopírky.

To se budou ajťáci divit, pomyslila si. Ale měla v advokátní kanceláři na starosti korespondenci, nikoli techniku, takže se jí to netýkalo.

Ale hlavně se stalo něco mnohem důležitějšího. Intenzivní, nádherný orgasmus ji přesvědčil o tom, že existuje. Byla muži hluboce vděčná.

„Já jsem Katka. Ale od dětství mám přezdívku Kachna.“

„To je fajn,“ řekl, suše a tak trochu bez zájmu, jak se muži po pohlavním aktu někdy chovají.

„Jak se jmenuješ ty?“, zeptala se.

„Mně říkají Fantomas,“ řekl.

Zasmála se. Jak k téhle přezdívce přišel? „Jsi mnohem hezčí než Fantomas,“ řekla, a asi aby svým slovům dodala váhy, zatahala ho za husté tmavé vlasy.

Natáhl si kalhoty a zapnul si sako. Chtěla ještě jednou ucítit jeho vůni, tak se k němu přivinula a políbila ho do vladsů. „Miluju tě, Fantomasi,“ zašeptala. „Uvidíme se brzo?“

„Určitě,“ odpověděl a odešel.

Druhý den ráno řekla o změně názoru na svou existenci matce, které se nesmírně ulevilo. Ani se Katky neptala, jak a proč se to stalo. Coby vnímavý rodič měla podezření, že by v tom mohl být nějaký muž, vždyť její dcera úplně zářila. Ale tím spíš ji nechtěla jakkoli vykolejit z čerstvě nabyté a nepochybně křehké rovnováhy.

V práci hned dopoledne se Katka zeptala kolegyně sedící u vedlejšího stolu, jestli neví, komu se v advokátní kanceláři přezdívá Fantomas. Byli velkou firmou, zaměstnávající přes padesát právníků, z nichž někteří pracovali i v jiných pobočkách, takže Katka celkem logicky všechny neznala. A pracovala zde jen několik měsíců.

„Fantomas?“, řekla napůl pobaveně a napůl překvapeně. Pak zavrtěla hlavou. „To netuším. Není to ten plešatej z Brna? Takovej ten hrozně ošklivej?“

„Ne,“ řekla Katka. „Ten to nebude.“

„Já jen že ten jako Fantomas trochu vypadá,“ řekla její kolegyně.

Následující dny Katka doufala, že se jí Fantomas ozve, ale jak čas utíkal a žádná z příchozích esemesek ani žádný z hovorů z neznámého čísla nebyly od něj, začala se smiřovat s tím, že se stala obětí jednoho z nejstarších klišé.

Měla sex s mužem, kterého neznala, a on se jí už neozval. I když to slíbil.

Jistá hrdost ji navíc vedla k tomu, že po něm ani moc nepátrala. Dvou nebo tří právníků, a taky holek z marketingu, které firemní večírky měly na starosti, se zeptala, zda se nějakému klientovi náhodou neříká Fantomas.

Překvapené obličeje ji definitivně odradily od dalšího pátrání.

Za dva měsíce řekla matce, že se spletla a že si je teď naprosto jistá, že neexistuje. Matka s ní o tom chtěla mluvit, a pochopitelně jí to rozmlouvat, ale to Katka rázně odmítla.

„Prostě se s tím smiř,“ řekla jí. „Jsem tvoje představa. A jestli tě to tak rozčiluje, tak si zajdi k psychiatrovi. Protože je to tvůj problém,“ zvýšila na matku hlas, což bylo nezvyklé, stejně jako to, že pak za sebou bouchnula dveřmi koupelny.

Panebože, ta má zase hormony na pochodu, pomyslela si matka.

Což se potvrdilo za další tři dny, kdy jí řekla, že je těhotná.

„Ježišikriste,“ řekla matka, s pocitem, že by ty pohromy týkající se její dcery už mohly skončit. A že to není fér, a že jiní rodiče všechny tyhle horory neprožívají, a … no a tak podobně.

„S kým to máš?“, odvážila se dcery zeptat, když k ní zvedla uplakané oči.

„S Fantomasem,“ odpověděla Katka.

Matka chtěla říct, že Fantomas neexistuje, ale místo toho se raději kousla do rtu.

(Povídka na přání pro Kateřinu K., napsáno s radostí!)

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít