Psáno z fleku

Ukaž mi svou temnou stránku

1.

Souložili asi tři minuty a vyvíjelo se to uspokojivě, i když z jejího pohledu to zase až tak velká jízda nezvladatelných vášní nebyla.

Takový průměrný sex s někým po půlroční známosti.

On najednou ustal, vystoupil z ní a pohlédl jí do očí.

„Co se děje?“, zeptala se překvapeně.

Rukou mu sáhla mezi nohy, ale tvrdost přirození byla uspokojivá. Rozhodně nešlo o technickou přestávku, jak tomu někdy říkala. Takové věci se dějí, co si budeme povídat, a ona pro ně měla pochopení.

Ale tohle nebyl ten případ.

„Víš, co mě napadlo?“, řekl.

„Nevím,“ zavrtěla hlavou, a potlačila nutkání mu říct, jestli by nechtěl dřív dokončit rozdělanou práci. A nejradši by tu větu začala posměšným oslovením „Chlapečku!“.

Ale mlčela.

„Napadlo mě, že bychom mohli u nás v době udělat sbírku nepotřebnýho oblečení.“

„Cože?“

Bydleli v pronajatém bytě v panelákovém domě o dvanácti patrech. Nikoho ze sousedů neznali.

„No že bychom obešli zítra večer byty v domě a zeptali si, jestli někdo nemá nějaké oblečení, které už nepotřebuje.“

„Ano?“

„Každej nějaký takový hadry doma má. Akorát nemá čas je vytřídit a odnést do kontejneru.“

Nemohla si nevšimnout, že přirození se mu teď povadle houpalo u pasu. Ale nezdálo se, že jeho to zajímá.

„A co s těma hadrama jako budeme dělat?“

Podíval se na ni, jakoby spadla z višně. „No přece je o víkendu odvezeme do uprchlického tábora. A když už tam budeme, mohli bychom tam zůstat do neděle večer na dobrovolnou brigádu!“

Měl teď v očích stejné rošťácké záblesky, kvůli kterým se do něj před šesti měsíci v jednom baru zamilovala. A nemohla si nevšimnout, že má zase erekci.

„Tohle je strašně důležitý, víš,“ řekl, když do ní opětovně vniknul. Doufala, že zůstala tam dole aspoň trochu vlhká.

„Co je důležitý?“

„No že těm uprchlíkům a dalším nešťastnejm lidem podáme pomocnou ruku!“, řekl, a teď cítila, jak je zase tvrdý a vzrušený. Zavřela oči. Dvakrát nebo třikrát nahlas vzdychla, ale bylo to jen proto, aby to celé urychlila. Možná ani nemusela. Za další minutu se udělal. „Panebože!“, vykřikla z povinnosti.

„Prostě jim musíme pomoct,“ šeptal, když se ní láskyplně tiskl. Cítila, jak jeho stále ztopořený penis divoce pulzuje.

Cítila se podvedená, naštvaná a otrávená.

„Jeho prostě vzrušuje, když se chová ušlechtile,“ řekla druhý den v cukrárně své nejlepší kamarádce.

„Tak ono je to hezký,“ řekla nejlepší kamarádka, částečně proto, že se jí její přítel vždycky trochu líbil. „Že jako chce, abysme žili v lepším světě!“, dodala na vysvětlenou. Zřejmě proto, aby nevzniklo podezření, že by si s ním prostě chtěla zapíchat.

Ale její kamarádka podezíravá nebyla.

„Prosím tě,“ řekla. „Koho by vzrušovalo, že koná dobro?“

Setkala se s pokrčením ramen.

„Víš, co mě vzrušuje?“, zašeptala a naklonila se ke své kamarádce. „Že mě šuká někdo fakt hnusnej. Takovej nějakej xenofob, nebo rasista … možná i rovnou fašista,“ řekla.

Kamarádka na ni překvapeně pohlédla.

Mohla to být jen hra stínů a paprsků zapadajícího podzimního slunce, ale vypadalo to, že se děvče zasnilo.

2.

„Zasraný čmoudi,“ řekl, rozvalený v křesle. Dívali se na televizi. Moderátor teď zrovna oznamoval, že se na maďarsko-rakouských hranicích shromáždilo odhadem dvacet tisíc uprchlíků.

„Co si vůbec myslí?“, zeptal se.

„Myslí si, že tu budou prcat naše ženský a že ještě budou dostávat naše prachy,“ řekl jeho kámoš.

„Zasraný čmoudi,“ zopakoval.

Nakopal by je do zadků, všechny. Události posledních týdnů ho rozčilovaly. Žil v Evropě a podle svého názoru zaslouženě si užíval určitého standardu. Nechtěl od života mnoho. Ráno teplá voda v koupelně, doprava do práce, osm hodin úmorné dřiny v kimatizovaných prostorách. Večer pár piv, taxík domů a znovu to samé.

No kurva, ale tenhle životní standard si musel nějak zasloužit. Ne že na nádraží vystoupí z vagónu první mohamed a dostane stejné výhody, jako má on.

To by bylo sprosté a nespravedlivé.

„Zasraný čmoudi,“ řekl už po třetí.

„A nemůžeš se na ně prostě vysrat?“, zeptal se ho kámoš.

Zamyslel se. „Rád bych. Ale vono je to těžký.“

Chtěl říct po čtvrté „zasraný čmoudi“, ale vykašlal se na to.

„Víš,“ řekl kámošovi, „mám takovej blbej pocit, že my vostrý a férový chlapi nejsme pro holky v týhle době dost atraktivní.“

„Jak to myslíš, vole?“

„Já nevím,“ řekl, a jakoby chtěl podpořit svá slova, se zamyslel. „Možná je prostě taková doba, že chtějí píchat jen Dalajlámu a tyhle típky.“

„Dalajláma nepíchá,“ řekl jeho kámoš.

„Jseš si jistej?“, zeptal se.

„Jo,“ odpověděl. Nedávno si to googloval, takže si byl opravdu jistý. „Nikdy nechlastal, nekouřil ani nepíchal.“

„Ty vole,“ zasnil se jeho kámoš. „Když budeš aspoň trochu jako Dalajláma, tak ti každá holka skočí do postele.“

„To si taky myslím,“ odpověděl.

Druhý den, když oslovil tu holku v baru, si dával velký pozor, aby nepoužil výraz „čmoudi“. Vlastně si dal za úkol, že se vůbec nebude vyjadřovat k aktuálnímu dění. Jen zmínil, že má rád písničky Dana Landy a že Angela Merkel je podle jeho názoru blbá kunda.

Možná si to jen namlouval, ale vsadil by se, že byla pěkně nadržená.

„Můj přítel je tenhle víkend v uprchlickým táboře,“ řekla. „Odvezl tam sbírku šatů z našeho baráku.“

„Ty máš přítele?“, zeptal se.

„Vlastně je to spíš kamarád,“ odpověděla.

O půl hodiny později byli u něj v bytě. Líbili se sami sobě navzájem, ale v jejich vztahu jakoby něco překáželo. Seděli na pohovce a líbali se, oba nesví a nejistí.

„Omrdej mě, ty jeden zasranej xenofobní hajzle,“ zašeptala mu do ucha.

Chtěl se jí zeptat, jestli by ho nechtěla vykouřit, protože podle některých teorií měli budhističtí mnichové orální sex povolený.

Ale neřekl nic a nakonec se oba jen obejmuli. A přitiskli se k sobě. Jejich nahá těla nevykazovala žádné známky sexuálního vzrušení.

Řekl: „Lidi by si měli pomáhat.“

Ona řekla: „Taky jsem na sebe pyšná. A udělám si to sama, někdy během dne.“

 
Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít