Psáno z fleku

Budete platit hotově, nebo kartou?

Nasoukal se do zpovědnice a klesl na kolena.

„Otče?“, zeptal se.

Za zamřížovaným okénkem spatřil profil faráře Podobanského.

„Ano, synu? Zhřešil jsi?“

Zavrtěl hlavou. „To úplně ne.“ Pak se zarazil, asi z obavy, aby nelhal přímo ve zpovědnici. „I když, ono je to těžko říct. Desatero je poměrně přísný.“

Farář Podobanský nadzvedl obočí, což podnikatel Mirek Jícha nemohl vidět.

„Teda jako nic ve zlým, otče,“ řekl byznysmen rychle. Ale jen tím myslím, že jsou tam i přikázání, kde si nejsem vždycky jistej."

„Například?“

Jícha se poškrábal na nose. „No nevím, třeba že nevezmu jméno Boží do úst nadarmo.“

Farář Podobanský potlačil zklamání, protože trochu doufal, že to bude něco peprnějšího. Podnikatele Jíchu samozřejmě znal, a sem tam četl v Blesku o jeho milenkách, a tak celkem logicky očekával nějakou tu nevěru.

„A vzal jsi, synu?“

Jícha byl myšlenkami někde jinde, tak se polekaně otázal: „Co, otče?“, protože si jako rekreační uživatel drog vyložil otázku jinak.

„Jméno Boží do úst nadarmo,“ řekl farář Podobanský.

„Jo tak,“ vrátil se Jícha do konverzace. „No to je právě těžký říct. Samozřejmě, že sem tam řeknu: Proboha, co je to za blbost?, nebo něco na ten způsob.“

Podobanský vážně pokýval hlavou. „To bys neměl, synu.“ Trochu se nudil.

Jícha řekl: „Pane faráři, víte co? Potřeboval bych s váma něco probrat. Ale tady se to moc nehodí.“

Opět nemohl vidět Podobanského nadzvednuté obočí.

„Víte, napadlo mě, jestli byste se mnou nezašel na večeři. Třeba do toho steakhousu, kterej nedávno otevřeli v centru.“

„Tedy po pravdě řečeno …“, začal Podobanský opatrně.

Jícha ho nenechal domluvit. „Samozřejmě vás zvu. Dáme si kus masa, skleničku vína, nebo dvě. Moc bych to ocenil, pane faráři.“

„Ale proč ne?“, řekl Podobanský.

A tak se domluvili, že se večer v sedm setkají v podniku Bourbon and Grill. „Jestli tedy víte, kde to je?“

„Já si to vygoogluju,“ řekl Podobanský, a Jíchu napadlo, proč se radši nezeptá rovnou Vševědoucího. „Udělám tam rezervaci na svoje jméno. Jícha.“

O pět hodin později už farář Podobanský seděl v jednom z boxů steakhousu Bourbon and Grill, objednal si vodu s bublinkami a vyhlížel podnikatele Jíchu. Ten přišel na vteřinu přesně.

Prvních deset minut věnovali společenské konverzaci. Jaký měli den, co dělali a v čem by se mohla zlepšit politika. Prostě takové ty nezajímavé plky.

Jícha si neustále připomínal, že nesmí mluvit vulgárně, protože by to na faráře nepůsobilo dobře, a Podobanský se zase hlídal, aby nemluvil moc o Bohu, protože měl zkušenost, že to lidi poněkud stresuje.

Pak si objednali jídlo. Jíchu potěšilo, že farář není žádný asketa a že si poručil rib-eye steak, dokonce v úpravě medium rare, což by se Jícha vsadil, že je skoro hřích. A k tomu sklenku těžkého jihoamerického vína.

Jícha poprosil vrchního o Caesar salát a vodu bez bublinek.

Faráře tato poněkud asketická volba lehce vyděsila, a dokonce se nabídl, že ještě svou objednávku změní, pokud by měl Jícha pocit, že konzumovat steak je nevhodné.

„Ba naopak, Otče, ba naopak, jen si dejte to, na co máte chuť. Já se musím hlídat, protože bůhvíproč pořád tloustnu.“

„Teda promiňte,“ zarazil se a hned se omluvil, jak si uvědomil, že vzal zase jméno Boží do úst nadarmo.

A pak pokračovali ve společenské konverzaci.

Ale už jen pár minut.

Jícha řekl: „Měl bych, Otče, takovou prosbu.“

Podobanský řekl, že ho poslouchá.

„Jde o to,“ začal neochotně a zeširoka Jícha, „že mi dnes nabízíme takzvané cloudové služby.“

„Vy?“, zeptal se Podobanský.

„My jako moje firma,“ řekl Jícha.

„Ach tak,“ odpověděl Podobanský.

„Máte tušení, co to je?“

Podobanský měl základy angličtiny, kterou se učil v semináři, a tak se zeptal, zda se míní cloud jako oblaka.

„No přesně tak, Otče,“ zvolal Jícha. „Vidím, že jste moderní a chytrý člověk!“

Podobanský na ten zjevný pokus se vlichotit zareagoval souhlasným popotažením z nosu.

„Prostě zákazníkům nabízíme, že jejich data uložíme tam, nahoru,“ ukázal Jícha palcem pravé ruky směrem vzhůru. „Trochu je za to zkasírujeme, to nevyhnutelně, ale přisámbůh,“ řekl Jícha, a Podobanský sebou trochu cukl, „že je to i pro ně výhodný. To jako fakt, otče!“

„Ehm …“, řekl Podobanský. „A jak bych já pomohl pomoct?“

Jícha si promnul bradu, kde mu rašily vousy. „Hledáme nové možnosti pro reklamu. A napadlo mě, zda byste …“, podíval se na Podobanského, jestli nevypadá dotčeně, ale ten naopak dychtivě naslouchal, „… samozřejmě za úplatu, nemohl zmínit naše služby v kostele dalším farníkům. Třeba při mši.“

„Při mši svaté?“, zeptal se Podobanský.

„No tak jiná není, že ano,“ řekl Jícha, jakoby zapomněl, že se baví s farářem, a ne s některým z těch debilů z reklamních agentur.

Ale Podobanského se to nijak nedotklo. „No tak …“, řekl, „… ono dneska je všechno možné!“ V duchu si vzpomněl, že na zadní části kostela, kterou opravovala jedna firma, vlaje reklama na nějaké telefony.

„Tak co, Otče?“, zeptal se Jícha.

Podobanský řekl: „Jak byste si to představoval?“

Jícha odpověděl: „No prostě byste řekl během kázání, že nejlepší podnikový software je ten náš a že nabízí cloudová řešení. Přímo v nebi!“

Jak už byly karty na stole, nemělo cenu chodit kolem horké kaše. „Kolik by za to bylo?“, zeptal se farář Podobanský.

„Deset tisíc za mši,“ řekl věcně Jícha.

Podobanský upřel své zraky do dálky, trochu zabojovalo jeho horší a lepší já, a pak už si jen spokojeně odfoukl a řekl Jíchovi: „Bůh ví, že na tom není nic špatného.“

Jenže pak venku zahřmělo, i v restauraci se na pár chvil setmělo, a zvenčí bylo vidět, že někde blízko musel uhodit blesk.

„To byla šlupka,“ řekl tiše, poněkud zaraženě Jícha.

„Nebuďte strašpytel,“ opáčil Podobanský, ale ani on nevypadal nijak sebejistě.

To se už u jejich stolu objevil mladý pohledný muž v obleku. Samozřejmě Hugo Boss, na zápěstí hodiny Patek Phillipe a v ruce poslední model iPhonu 6S, v barvě růžové.

„Pánové, hezké odpoledne! Doufám, že máte dobrý den!“, řekl.

„Jistě,“ vymáčkl ze sebe Podobanský.

Jen Jícha měl konfrontační, nepřátelskou náladu. Byl tak blízko ve vyjednávání o té reklamě, a teď se mu sem nasáčkoval ten manekýn.

„Vy jste kdo?“, zeptal se.

Mladý muž se usmál, a i nepřátelsky naladěný Jícha musel uznat, že je krásný a že z něj vyzařuje cosi nesmírně uklidňujícího.

„Já jsem z nebe,“ řekl muž a namířil ukazovákem nahoru. „Jestli si teda rozumíme. A nemám moc času na kraviny, takže kdybychom hned šli k věci.“

„K věci?“, odvážil se víc vykoktat než říct podnikatel Jícha.

Muž sáhl do aktovky, kterou si opřel o nohu stolu, a vytáhl složku papírů. Začal je pokládat na stůl, olepený od omastku i od piva.

„Tady je smlouva o reklamě, tady potvrzení o tom, že nebe je plátcem DPH, a tady máte ceník,“ usmál se a podíval se na Jíchu.

„Děkuji,“ řekl podnikatel.

„Vy chcete propagovat tu vaši firmu, je to tak?“

„Ano,“ zakýval Jícha spolušně hlavou.

„Tak řekněme si to na rovinu,“ řekl muž. Znám pár vašich sloganů z internetových reklam … jak to jen je? … ‘Tak velká, jak potřebujete’?"

„Ano,“ odpověděl Jícha.

„Nebo … ‘Přizpůsobivá vašim potřebám?’“

„To je taky naše,“ odkýval poslušně Jícha.

„Cha, zní to jako z pornofilmu,“ řekl mu ten elegantní, vysportovaný a dobře oblečený mladý muž. Kdyby ho Jícha potkal někde v baru, vsadil by se, že je profesionílním sportovcem. Třeba tenistou nebo hokejistou."

„Hokejisté jsou idioti,“ řekl muž.

Jíchovi se rozbušilo srdce. On mu snad čte myšlenky? Jak to dělá?

Muž pokrčil rameny. „Když jste od nás z nebe, prostě máte určité schopnosti, a nepřemýšlíte o tom,“ řekl.

„Jistě,“ řekl Jícha.

„Ale pojďme se vrátit k byznysu,“ řekl. „Na ty vaše nesmyslné slogany zapomeneme. A postavíme to celé na cloudu. Ostatně proto si nás asi chcete najmout, je to tak?“

Jícha horlivě zakýval hlavou, i když moc nechápal, kam muž míří.

„Výborně,“ zamnul muž rukama. „Pak tu mám základní balíček padesáti zmínek o vašem softwaru při mši. V první fázi v deseti vybraných kostelích. Co téhle nabídce říkáte?“

„A kolik … to bude stát?“, zeptal se Jícha.

V nebi nemají rádi handrkování o cenách. Přece jen často rozhodují o miliardových sumách, co si budeme povídat. Ale na druhé straně se neštítí ani drobnější práce v terénu, a tak muž řekl věcně: „Devatenáct dolarů devětadevadesát centů.“

„To je rozumná cena,“ poznamenal Jícha.

„Taky si myslím,“ řekl.

Takže to podepsali. Smlouvu ve třech vyhotoveních s jednou neověřenou kopií navíc. Jícha koupil rovnou dvacet balíčků, protože byly v množstevní slevě.

„Budete platit hotově, nebo kartou?“, zeptal se zástupce nebe.

„Kartou,“ řekl Jícha, a vytáhl z peněženky svou kreditku. Jen ji přiložil k přístroji, který držel muž v rukou, ozvalo se pípnutí, a z malé tiskárny na stole začal vyjíždět účet.

Jícha si vzal svoji kopii smlouvy, účtenku a potvrzení o zaplacení kartou. Byl vždycky pečlivý a pořádný.

Muž vstal a potřásl mu rukou. Naklonil se k němu: „Udělal jste dobře. Prodej teď v příštím kvartálu stoupne o 5,9 procenta,“ řekl.

„Jak to víte?“, zeptal se Jícha.

„Je odtamtud, pitomče,“ neudržel se Podobanský. Ukázal nahoru. „Z cloudu. Ale toho našeho,“ dodal vítězoslavně.

„Tak to je fajn,“ řekl Jícha. A dodal: „Tak já to samozřejmě nedělám kvůli nějakejm ziskům. Jde mi o uživatele! Cloud je to nejlepší řešení pro jejich software i data!“

Panebože, tyhle reklamní slogany mě zničí, pomyslel si muž v obleku, a musel se zachechtat tomu, že vzal do úst jméno šéfa nadarmo.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít