Psáno z fleku

Panebože, ta holka do mě snad vidí?

Řekl: „Tohle je Tanya, má u nás ve firmě na starosti sociální média.“

Zvedla hlavu od počítače a zamávala na něj. Od první chvíle se mu líbila. Takový ten typ holky, která se svým tělem umí zacházet.

Což znamená, že ho umí dát do správných šatů, a částečně ho tam naopak nedat, zkrátka své tělo vhodným způsobem prezentovat.

S jistým překvapením zjistil, že má erekci.

„Facebook, Twitter a tyhlety hovadinky,“ pokračoval jeho nový šéf. „Kdybys teda v tomhle ranku něco potřeboval.“

Teď zamával on na ni, asi aby dal najevo, že to není zcela vyloučené.

„Nemluvě o tom, že pokud na to přijde, tak ti ho vykouří tak, až ti slezou nehty u nohou,“ pošeptal mu o půl minuty později. To už opouštěli oddělení marketingu a mířili do obchodního.

„Aha,“ řekl.

Erekce se mu vrátila, ale to se nikdo nemůže divit.

Potlačil pokušení se ho zeptat, jestli on má nehty na nohou stále všechny.

Představení zaměstnancům zabralo asi hodinu a půl. Stephen, jeho nový šéf, si to vyloženě užíval. „To je Mark Holton,“ představoval ho, a teatrálně dodával: „Konkurence má už teď sevřený prdele, že jsme Marka získali právě my!“

A hurónsky se zasmál, jakoby řekl bůhvíjaký vtip. Vyl to takový typický přisprostlý primitiv, který se za dvacet let ve firmě vyškrábe na vedoucí pozici, a pak se tam z nějakého důůvodu drží.

Což automaticky neznamená, že bude špatný šéf, věděl dobře Mark. Minimálně se bude chovat předvídatelně. V tom jsou výhoda i krása jednoduchosti. Když nechcete mít problémy, je to skoro vždycky lepší.

Do firmy byl přijat jako Stephenův přímý podřízený, pověřený řízením obchodu. „Zkrátka ti věříme, že nás vyhrabeš ze sraček.“

Nic takového během rozhovorů s personalisty nepadlo. A v inzerátu, na který se ozval, rozhodně nestálo: „Jsme firma ve sračkách, a proto byste měli nastoupit právě k nám!“

„Dělám si srandu,“ plácl ho Stephen do ramen.

„Je mi to jasný,“ řekl Mark. „Pochopil jsem, že jsi takovej vtipálek.“

Stephen se k němu naklonil. „Ale že Tanya kouří nejlíp na celým Manhattanu dolů od Central Parku, je pravda,“ zašeptal mu do ucha.

Mark cítil v jeho dechu kombinaci nikotinu a alkoholu. Nebylo to moc příjemné, ale na druhou stranu to bral jako příznivé znamení pro svou nejbližší pracovní budoucnost. V dechu jeho předešlého šéfa byl cítit kofein a zápach ze zkažených zubů.

To znamená jen spoustu práce a nervozity.

Ale když váš šéf v pracovní době chlastá a kouří, můžete mít od budoucnosti přijatelně rozumná očekávání.

Což se potvrdilo už o deset minut později ve Stephenově kanceláři, kde mu nalil panáka Jamesona, naposled ho poplácal po ramenou a propustil ho do jeho nové kanceláře, aby si zprovoznil počítač, nastavil na něm potřebná hesla a začal používat zbrusu nový pracovní mail.

Markovi to zabralo zbytek odpoledne. Na stole měl obchodní výsledky za posledních dvanáct měsíců, které si chtěl v klidu projít, ale odložil to na zítra. Chvíli po páté popadl aktovku a vydal se domů.

Jistě by tam zhruba za necelou hodinu dorazil, ale to by nesměl potkat před výtahy Tanyu.

Stála tam s hlavou skloněnou nad displejem mobilního telefonu. Rudé vlasy jí padaly přes obličej. Vytvářelo to dojem pečlivě střeženého osobního prostoru. Mark váhal, zda ji vůbec pozdravit. Ale zbytečně.

Rozhrnula si rukou vlasy a vzhlédla k němu. Usmála se. „Marku, ahoj!“

Potěšilo ho, že si pamatuje jeho jméno.

„Ahoj, Tanyo!“, odpověděl.

„Ty si pamatuješ moje jméno? To je sladký!“, řekla.

„Co je na tom? Ty si taky pamatuješ moje.“

„Já vím, ale ty jsi dneska nastoupil. A musel jsi slyšet jména miliónu novejch cizích lidí!“, řekla.

„Miliónu ne,“ řekl. „A sexy sympatických nových kolegyň bylo ještě mnohem míň.“

Zamyslel se, jak daleko si může dovolit zajít. Přece jen tu byl první den. Ale Jameson vypitý ve Stephenově kanceláři mu dodal odvahu. „Vlastně sexy jsi byla jen ty,“ dodal.

„To je strašně cool, že to říkáš,“ řekla. „I když ostatní kolegyně by to asi nepotěšilo.“

Pokrčil rameny. Nenajali ho proto, aby dělal radost zaměstnankyním. Najali ho, aby vytáhl firmu ze sraček. A jeho nový šéf mu slíbil, že mu tahle holka vykouří péro jako málokdo.

Nahlas řekl: „Snad se to nedozví.“

Zasmála se. „Už jsem to dala na Twitter.“

„Cože?“, vytřeštil oči. Až teď si uvědomil, že celou dobu, kdy si povídají, jezdí palci po displeji mobilního telefonu. Prsty s rudě nalakovanými nehty, obepínající zlatý iPhone 6S Plus, vypadaly dráždivě.

Zase měl erekci.

Ozvalo se cinknutí a dveře jednoho ze tří výtahů se otevřely. Dal jí přednost a oba nastoupili do kabiny.

„To je dobrá sranda,“ řekl.

„Co?“

„No, žeš to dala na … no na ten Twitter, nebo jak se to jmenuje.“

„Ale to není sranda,“ řekla. Trochu se zarazila. „Ty nemáš Twitter?“

„Já?“, rozesmál se. „To teda rozhodně ne.“

„A Snapchat?“

„Co?“, vyvalil nechápavě oči.

„Takže Snapchat taky ne,“ řekla. „Tam jsem to taky dala. Už to má …“, pohlídla na displej a dlouhé rudé vlasy se jí zase zhouply přes obličej, „… skoro tisíc lajků.“

Postoupil o půl kroku blíž k ní. „A dáš tam taky, že tě pozvu do baru, protože se mi líbíš?“

„Klidně,“ řekla a zase se sklonila k telefonu.

Byla prostě boží. Její smysl pro humor ho nadchl. Miloval hry, když se seznamoval s cizími ženami. Člověku to umožňuje říct to, co by si mimo roli říct netroufl. Jako třeba teď.

„Napíšeš tam taky, že bych se s tebou strašně rád vyspal?“, řekl. Dveře výtahu se otevřely. Byli v přízemí. Zůstali stát v kabině.

„A chceš?“

„Jo,“ řekl chraplavě. Nebyl si jistý, zda z role v tuhle chvíli nevypadl.

„Chceš se se mnou vyspat, nebo chceš, abych to dala na Snapchat?“

„Klidně obojí,“ řekl.

„Fajn,“ usmála se, naťukala něco do mobilu a vyšli ven z výtahu. Minuli recepci a octli se na 42. ulici. Bylo pošmourné, říjnové odpoledne.

Navrhl, že půjdou do jednoho zapadlého baru asi pět bloků odtud. Už dřív tam byl s několika bývalými kolegyněmi. Měl rád osvědčené záležitosti. Ten bar byl typickým podnikem pro turisty, což zároveň znamenalo, že hostům poskytoval pocit anonymity.

Souhlasila. Zamával na taxíka, protože začínalo pršet. Posunovali se v autě zácpou. Pěšky by tam byli už dávno, ale bylo příjemné, jak se ho dotýkala lýtkem. Pohladil ho lehce hřbetem ruky.

Měl vyzkoušené, že je to pro ženy vzrušivé, erotické gesto.

Byla stále skloněná nad telefonem, ale zareagovala okamžitě. Přičítal to tomu, že takové prostě dívky její generace jsou. Obvykle se seznamoval s ženami nejméně o deset let staršími. Ale o to víc ho Tanya vzrušovala.

„To, co mě škráblo do nohy, byl tvůj snubní prsten?“, zeptala se.

Málem se začervenal. „Tobě to vadí?“

„Ne, vůbec ne. Je to hezkej detail, řekla. A dodala: "Na Snapchat. Lidi milujou detaily. Story s detailama je mnohem věrohodnější.“

Znova se zasmál. Ta holka byla prostě úžasná. Jak ho tím nesmyslem s Twitterem … a jak to říkala? Snapchatem? … dokázala zbavovat úzkosti a nejistoty … to bylo geniální.

Jasně, vím, že jsi ženatej, ale nevadí mi to, protože mě vzrušuje, že si spolu můžeme zapíchat. Možná už dneska večer. Tak mu to sice neřekla, ale měl pocit, že to tak myslela.

Což mu připomnělo, že musí napsat svojí ženě. Sáhl do kapsy kabátu a začal ťukat esemesku. „Sorry miláčku, ale musím do hospody se svým novým šéfem. Je to naprostej primitiv, jak jsem ti říkal, takže to bude asi celkem divočina. Nevylučuju ani návštěvu striptýzovýho baru, docela bych to na to toho starýho prasáka tipoval.“

Udělal tři smajlíky, aby bylo jasné, že pokud to nebude naprosto nevyhnutelné, tak on do žádného striptýzového baru nepůjde. A rozhodně ne dobrovolně. Připsal: „Každopádně na mě nečekej. Miluju tě, Mark!“

„Píšeš svojí ženě?“, zeptala se Tanya.

Panebože, copak do něj vidí?, řekl si v duchu. Ale nebylo to nepříjemné. Vlastně to otvíralo pole všem možnostem.

„Jo,“ odpověděl.

„Můžu si to přečíst?“, zeptala se.

Tentokrát vykoukl z rudých vlasů celý její obličej. Byla krásná! Jak byly jejich tváře blízko sebe, bylo zcela přirozené, že ji políbil na rty. Reagovala odpovídajícím způsobem, řekl by komentátor, kdyby se jednalo o sportovní zápas.

Strčil jí jazyk do pusy, což byla v rámci pravidel takzvaná technická chyba. Neměli za sebou ani první schůzku, dokonce ani ne první drink.

Ale varovný hvizd rozhodcovské píšťalky se neozval. Líbali se minutu, tedy to nejmíň, spíš dvě.

Když se jejich rty zase oddělily, byli oba zadýchaní.

„Ukážeš mi tu esemesku?“, zopakovala původní dotaz. „Abych si ji vyfotila?“

Byla andělská.

„Jasně,“ řekl. Podal jí svůj telefon. Předtím ještě naťukal heslo a displej se rozsvítil.

Tanya si ho vyfotila svým mobilem. Je vynalézavá, říkal si v duchu, ta holka prostě ví, jak ho vydráždit k nepříčetnosti.

Nemyslel na nic jiného, než jak ji přefikne. Bylo jasné, že se to stane už dnes.

„Žena ti odpověděla,“ řekla, když jí telefon zavibroval v ruce. Chtěl, aby jí bylo jasné, že je naprosto v pohodě, a tak jen lehce nadzvedl obočí.

Žádný stres.

„Co píše?“, zeptal se.

„Můžu si to přečíst?“

„Jo.“

Přečetla mu esemesku jeho ženy. „To chápu. Tak to s tím odporným člověkem nějak vydrž.“ Podívala se na něj. „Místo podpisu jsou tři srdíčka.“

Málem propadl pocitu, že se chová odporně. Ale pak se na ni podíval, na to mladé, divoké tělo, které jen velmi přibližně zakrývaly sexy šaty, a negativní myšlenky zaplašil.

„Můžu si vyfotit i tuhle esemesku?“, pohlédla na něj.

„Zase na Snapchat, jo?“, řekl.

„Ano,“ odpověděla.

„Ty jsi hrozná potvora,“ řekl něžně. A tentokrát se jeho ruka hladící lýtko posunula výš, k dívčinému stehnu.

Ale na nic dalšího nebyl čas, protože taxi zastavilo u chodníku a řidič jim řekl, že jsou na místě. Mark mu podal desetidolarovku a oba vystoupili.

Seběhli po pár schodech pod úroveň chodníku a vešli do baru. Vevnitř bylo poloprázdno. Našli si místo v boxu v zadní části, skoro u toalet.

Napadlo ho, že ještě nikdy neměl sex na záchodcích v baru.

Řekl jí to.

„A ty bys o to stál?“, zajímalo ji.

Přikývl. „Otázka zní, zda by se to hodilo. Přece jen jsme se teprve dnes poznali,“ dodal.

„Tak se zeptáme na Snapchatu,“ řekla.

Rozesmálo ho to, dnes už po několikáté. „Ty si nedáš pokoj,“ přitáhl ji k sobě a políbil. Pak se jí zeptal, co bude pít, a ona řekla, že martini. Zašel k baru a za pár minut byl zpátky, v jedné ruce její koktejll a v druhé dvojitou skotskou.

„Hlasovaly čtyři tisíce lidí,“ řekla. Pak mrkla na displej a opravila se. „Vlastně už skoro pět tisíc.“

„O čem?“, nechápal.

„No jestli máme mít sex na záchodcích,“ odpověděla, s podivem, jak se může tak hloupě ptát.

„Cože?“, stále nechápal.

„No zadala jsem to na Snapchat jako anketu. A víc než dvš třetiny lidí si myslí, že bychom sex na záchodcích mít neměli.“

Zasmál se, byť teď už trochu nuceně. Možná to s tou hrou na bezstarostný sex přeháněli. Ona to přeháněla každopádně. Řekl si, že by oba měli zvolnit, a změnil téma.

„Co ty vlastně v práci děláš?“, zeptal se.

„Sociálné média,“ řekla, s nechápavým výrazem.

„Vím,“ přisvědčil. „Ale co to obnáší? Já těmhle věcem vůbec nerozumím.“

„Propaguju firmu na Twitteru, Facebooku a dalších sítích,“ řekla.

„A co tam obvykle píšeš? Tedy kromě toho, že jdeš do baru s novým kolegou a líbáš se s ním v taxíku.“

„Počkej, ale to na pracovní účty nepíšu,“ řekla.

„Já vím. Žertuju,“ vysvětlil.

„To všechno píšu na svý osobní účty. Mám mnohem víc followerů než naše firma,“ řekla. „Vystupuju tam pod jménem Miss Sunshine.“

„Miss Sunshine?“, zopakoval po ní.

„Jo,“ řekla. „Jsem docela slavná. Ale jen mezi mladejma holkama. Je to takovej relax. Úplně něco jinýho, než dělám pro firmu.“

Podívala se znovu na svůj telefon a ještě dodala: „Dneska to fakt frčí. V tý anketš hlasovalo už přes deseti tisíc lidí.“ Zamávala mu displejem před očima. „Ale nevyvíjí se to dobře. Skoro devadesát procent je proti sexu,“ pokrčila rameny.

Chytil její ruku, až ji to zabolelo. Přitáhl si displej k očím. „Počkej,“ řekl. „Ty jsi tu podělanou anketu fakt někde zveřejnila?“

Vyvlékla se z jeho sevření a odpověděla: „Přece jsem ti to říkala!“

„To snad byla všechno legrace, ne?“

„Legrace?“, teď vypadala dotčeně ona. „Proč by to měla být legrace? Na všechno jsem se tě ptala.“

„Moment, moment,“ snažil se uklidnit a chladně uvažovat. „Tys zveřejnila i fotku esemesky, kterou jsem'psal svojí ženě?“

Naprázdno polknul.

„No ano. S tím jsi taky souhlasil!“

„Pane bože,“ sykl. Točila se mu hlava a bál se, že se pozvrací. „Ty ses musela úplně zbláznit?“

„Samozřejmě tě nikde nejmenuju,“ řekla ukřivděně. „Používám výhradně přezdívku Brand New Guy.“

„Ale to přece každýmu dojde?“, vykřikl. Lidé sedící u stolu asi pět metrů od nich je zahrnuli vyčítačovými pohledy.

„Nanejvýš lidem ve firmě. Nebo co tě dobře znají,“ řekla. „Ale těch bude minimum. Hele, mě čtou fakt jen mladý holky.“

„Jsi úplnš blbá,“ řekl, a vlastně to ani neznělo urážlivě, spíš smutně a depresivně. Ona stejně usoudila, že jeho chování už překročilo přijatelné meze. Vstala a bez rozloučení odešla.

Seděl v boxu asi ještě deset minut a vypil tři dvojité skotské. Když dosedl do taxíku a řekl řidiči adresu jejich bytu, vytáhl telefon. Chtěl zavolat domů. Aby své ženě řekl, že se mu podařilo večer s šéfem skončit dřív a že bude za půl hodiny doma.

Možná by mohli ještě stihnout společnou večeři někde venku.

Ale telefon nikdo nezvedal. Řekl si, že to za deset minut zkusí ještě jednou. Nemohl vědět, že jeho manželka a ještě pár kolegyň z práce patří mezi skalní fanynky virtuální celebrity Miss Sunshine.

Nikde o tom moc nemluvily, desetitisíce zklamaných a unuděných žen, které si rovněž nárokovaly svůj díl štěstí. Dost možná úspěšně, protože inzerenti nabídli poskytnout své volné kapacity v nedcházejícíh měsících.

Že mezi tyhle výjimky patří i Markův nový šéf Stephen, vysvětleme jednoduše tím, že je starý úchyl. Sleduje Tanyu, protože ho to vzrušuje.

A protože doufá, že by mu to jednou mohlo pomoct se s ní vyspat.

Když za deset minut Mark znovu zavolal domů, zase to nikdo nevzal. Ale měl zato promeškaný hovor od svého nového šéfa.

Webdesign: Cyber Fox, s.r.o.

Chci poslat knížku

Políčka označená * jsou povinná.

Knížky vám pošlu poštou na dobírku. K ceně knížek tak připočítejte poštovné a dobírkovné cca 120 Kč. Jestli chcete knížky poslat nebo zaplatit nějak jinak, není problém, napište mi to do vzkazu o políčko výš. Nebo na zfleku@extramedia.cz.

Zavřít